Týden 10
V souboru níže je barevně: Stačí vám jen to, co jsme probrali. Zde jsou navíc další možnosti. Nepovinné.
Ad Transformace vět: Jak
na to?
AKTIVUM >
PASIVUM
Podmínka
pro převod: sloveso musí mít předmět v akuzativu.
Casum sentit
dominus.
1. Z předmětu casum se stane
podmět =>
casus
2. Sloveso převedu do
pasiva a pohlídám u toho číslo. (zde byl podmět i předmět
v singuláru, číslo tedy neměním.
3. Původní podmět Dominus, je-li životný (tedy osoba či zvíře),
převedu
do ABLATIVU s předložkou A, AB.
Je-li neživotný, bude v prostém ABLATIVU bez předložky.
Casus sentitur a domino.
POVINNOST
Trojkombinace na sloveso DEBET
Kdo
má povinnost je vyjádřen genitivem
Musí následovat určitý
tvar slovesa být v singuláru: est, erat, erit
a infinitiv plnovýznamového slovesa
Jak přijdu na
trojkombinaci:
1.
Ve
větě chybí podmět, tedy nominativ. Ale je zde vedle či velmi blízko osoba/y v GENitivu.
Pak určitý tvar slovesa ESSE v singuláru. A někde infinitiv
plnovýznamového slovesa. => Identifikovali jsme trojkombinaci.
2.
Překlad
začnu přesným překladem tvaru od ESSE. A hned doplním „povinností“: Je, bylo,
bude povinností…
3.
Tím
mohu nechat osobu v genitivu: je povinností KOHO.
4.
Přeložím
infinitiv plnovýznamového slovesa.
5.
(Dopřekládám
zbytek věty).
Transformace
na debet
1. Z genitivu
osoby/osob udělám podmět.
2. Povinnost vyjádřím
určitým tvarem slovesa debere.
3. Vše ostatní nechám beze
změny.
1.Emptoris
=>
emptor
2. protože
emptor je v singuláru =>
debet
3. Infinitiv opíšu.
____
Opisné časování trpné – NUTNOST Jen
pokročilí:
Gerundivum + tvary od esse (+ původce děje
v dativu původce – auctoris)
Civis
monendus – občan mající být upozorněn
Civis
monendus est – občan má být upozorněn
Mulier
monenda erat – žena měla být upozorněna
*Povinnost může mít blízko k nutnosti necesse est
či necessitas est
a potřebě oportet. Následuje
konstrukce akuzativu s infinitivem:
·
necesse est či necessitas
est = je nutné, je nutnost
1.
V češtině
očekávám větu vedlejší se spojkou aby.
2.
3.
Necesse erat praetorem peregrinum in senatum ad tempus venire.
·
U neosobního oportet = je třeba
jde o totéž.
·
**U již archaické
vazby opus est = je třeba je vyjádření původce omezeno na osobní
zájmeno v dativu: mihi, tibi, sibi,…
·
Věc je vyjádřena ABLATIVEM
Nobis opus est vacantibus. Je nám třeba
prázdnin, potřebujeme prázdniny.
Jak vyjádřit vůli, chtění
·
Pomocí slovesa volo, velle = chci, nolo, nolle = nechci.
V klasické latině následuje konstrukce akuzativu s infinitivem. Volumus mores homines regere. Chceme,
aby mravy řídily zákony.
((Zde vazba dvojího
akuzativu!
Dvojznačnosti se lze vyhnout pasivním infinitivem a převodem činitele děje do
ablativu: Volumus leges
moribus regi. (zde neživotný podmět, proto není předložka a, ab.)
·
(Jen pokročilí: Opisným časováním činným: PARTICIPIUM
FUTURA AKTIVA + URČITÝ TVAT SLOVESA esse
·
Mea voluntas est: …
·
E voluntate meā …
·
Sponte suā … ze své vůle, mluví-li 3. osoba ( meā,
tuā,…)