Psychologie zdraví a patopsychologie

Komunikace I.

Poslední dvě přednášky se nesly v duchu sociální psychologie, nyní přecházíme ke komunikaci.

Konkrétně ke konceptu Nenásilné komunikace Marshalla B. Rosenberga.


Proto, aby Vám zbytek dobře zapadl, doporučuju zopakovat si dyády tak, jak jsme je dělali v hodině o motivaci, tedy nejprve 5 minut o pocitech, následně o potřebách za nimi. Můžete ke hře pozvat kamarády, přítelkyni / přítele, spolubydlící, mámu nebo tátu. Prostě někoho s kým Vám to přijde lákavé vyzkoušet.

1. otázka je: "Jak si se měl(a) v uplynulém týdnu?" 

2. otázka zní: "Jaké potřeby si potkal(a) / měla aktivní v uplynulém týdnu?" (Potkat / aktivní nemusí nutně znamenat naplněné)


Pokud do dvojice nikoho nemáte, můžete si udělat čistou reflexi podle zadání: 

Reflexe dne – pocity

Základní varianta: Zeptejte se sami sebe: Jak jsem se dneska měl/a? A s touto otázkou začněte procházet kartičky pocitů a sbírat si pocity, které jste ten den zažili. Pak si kartičky vyskládejte před sebe (třeba do časové osy) a věnujte chvíli klidnému pohledu na svoje emoce. Můžete si zkusit všimnout, jaké pocity máte, když se na své minulé emoce takto podíváte.

Variace 1: Namísto celého dne můžete volit kratší úsek (poslední hodina), nebo delší (týden, měsíc apod.).

Variace 2: Cvičení ve dvojici. V podstatě jde o rozšířenou odpověď na otázku „Jak ses dneska měl/a?“. Při cvičení ve dvojici je důležité věnovat druhému plnou pozornost. Když vypráví o svých zážitcích a s nimi spojených pocitech, je ideální pouze naslouchat a nepřerušovat.

Co tímto trénujete? Kromě slovní zásoby pro pocity ještě několik důležitých věcí: cvičíte si sebe-uvědomování a citlivost k sobě. Cvičení může pomoct získat odstup od svých emocí a uvědomit si, že jsou důsledkem minulé situace a nemusí být užitečné si je dál nést. Při cvičení s partnerem navíc trénujete svoji schopnost mluvit srozumitelně o sobě a svých pocitech a naslouchat druhému, když dělá totéž.


Reflexe potřeb

Základní varianta: Zeptejte se sami sebe: Jaké svoje touhy a potřeby mám v poslední době naplněné a jaké ne? S touto otázkou začněte procházet kartičky potřeb a třiďte je na hromádky podle toho, zda potřeby prožíváte jako naplněné, nenaplněné, smíšeně a na ty potřeby, ke kterým momentálně nemáte zvláštní vztah.
Pak si kartičky vyskládejte před sebe, jakoby to byly kontrolky. Užijte si pohled na ty, které svítí zeleně a přinášejí vám radost. U těch, které svítí červeně (máte nenaplněné) si řekněte, jestli to tak chcete. Někdy třeba víte, proč odkládáte odpočinek nebo setkání s přáteli a to, že tyto potřeby prožíváte jako nenaplněné, vám momentálně nevadí.

Objevíte-li, že nějaké potřeby máte nenaplněné a chcete to změnit, můžete začít přemýšlet nad strategiemi.

Variace 1: Pro reflexi potřeb si můžete vymezit jen nějakou oblast života (osobní, pracovní ad.), nebo časové období (den, týden apod.).

Doporučení: Ve standardním balíčku potřeb chybí některé např. zdraví a fyzická kondice, které jsou v dlouhodobém kontextu důležité. Pro tohle cvičení si je doplňte.

Co tímto trénujete? Především uvědomování si svých potřeb, tedy toho, po čem v životě toužíte. Nebuďte překvapení, když ve vás tohle cvičení bude vyvolávat emoce, třeba i nepříjemné. Neuvědomovat si, co člověk chce, je způsob, jak sám sebe otupit a znecitlivět. Potíž je v tom, že necitlivost k sobě, či druhým je pravým opakem živosti. V určitém smyslu si tedy díky tomuto cvičení můžete jasněji uvědomovat, jak žijete a že vůbec žijete.

Budete-li cvičení pravidelně opakovat (např. jednou týdně), můžete díky němu dobře sledovat i vývoj svého života.


případně:

Reflexe situace – pocity a potřeby

Kontext: Pracujte s konkrétní situací, která se stala. Někdo něco řekl, nebo udělal, a ve vás se objevily emoce – ať už příjemné, nebo nepříjemné. Pro cvičení je důležité zaměřit se na jeden konkrétní moment, nikoliv přehrávat si situaci jako příběh a sekvenci mnoha (ne)uspokojivých zážitků. Zpracováváme prostě jeden moment po druhém.

Fáze 1:

Pozorování: Co kdo řekl, či udělal?

Pocity: Jak jste se v té chvíli cítili? (kartičky pocitů)

Fáze 2:

Interpretace: Vaše pocity souvisí s tím, jak chování daného člověka interpretujete, jaké si myslíte, že jsou jeho motivy atd. To jsou všechno vaše myšlenky, které mohou být správné, mylné, mohou popisovat jen část toho, co se skutečně děje. Ale hlavně: druhý člověk nad nimi nemá moc. Vy ano. Pojďte si tedy uvědomit, jak situaci interpretujete a jakou roli vaše interpretace hrají v tom, že se cítíte tak, jak se cítíte. Můžete si dokonce svoje interpretace ověřit tak, že se druhého zeptáte.

Potřeby: Vaše pocity také souvisí s vašimi touhami a potřebami. Pojďte si uvědomit a pojmenovat, jaké jsou vaše potřeby (kartičky potřeb) a jasně vidět, jaké potřeby stojí za vašimi strategiemi.

Fáze 3:

Strategie: Aneb co jsem udělal/a a co bych mohl/a příště udělat jinak? Na základě uvědomění si vlastních potřeb můžete uvažovat o jiných strategiích, které by vám posloužily lépe, nebo které by byly snadněji přijatelné pro ostatní, kterých se tato situace týká.

Co trénujeme? Především přijímání zodpovědnosti za svoje prožívání situace, svoje pocity a potřeby. Učíte se vidět jasně příčiny a následky, tedy to, že váš pocit není důsledkem toho, že druhý je pokažený, ale pramení z několika zdrojů: z chování druhého (pozorování), z vaší interpretace tohoto chování a z vašich potřeb v dané situaci. Kromě toho se učíte uvědomovat si sami sebe.


Vše pochází ze stránky: 


Nenásilná komunikace (NVC) obecně klade velký důraz na vztah mezi potřebami a emocemi. Podle této teorie jsou emoce přirozeným projevem potřeb, které máme. Když jsou naše potřeby naplněny, cítíme se dobře, pokud nejsou, cítíme emoce negativní.

V rámci tohoto přístupu je důležité naučit se rozpoznat své vlastní potřeby a emoce, stejně jako potřeby a emoce druhých . Pokud se naučíme své E+P jasně vyjádřit a přitom dokážeme být empatičtí k potřebám a emocím druhých, můžeme dosáhnout lepšího porozumění a spolupráce.

V procesu nenásilné komunikace se tak snažíme identifikovat své vlastní potřeby a emoce, a sdělit je druhé osobě bez použití jazyka, který by druhého obviňoval anebo na něj útočil. NVC totiž chápe emoce jako něco, za co jsme zodpovědní mi sami. Druhý tak sice může k naším emocím přispět, ale není jejich strůjcem, tím jsou vždy naše potřeby. Cítíme se tedy nějak, protože něco potřebujeme a to se nám buďto dostává anebo nedostává. 

Příkladem může být situace, kdy dva lidé mají rozdílné názory na to, jak by měl být určitý úkol splněn. Jedna osoba si přeje splnit úkol co nejdříve, zatímco druhá chce, aby byl splněn co nejprecizněji. První osoba se může cítit pod tlakem a napjatě, zatímco druhá se může cítit otráveně. Důvodem jejich pocitů není nutně chování druhého, ale momentální nenaplněnost jejich potřeb - potřeba efektivity v případě první osoby a potřeba co nejlepšího výkonu v případě druhé.  Pokud oba lidé dokáží identifikovat své potřeby a emoce, mohou najít společné řešení, které naproti sobě nebude klást rychlost X preciznost ale bude se zabývat tím, jak udělat práci efektivně a přesto co nejlépe. Místo konfliktu tak může vzniknout spolupráce a vzájemné porozumění.


Proto, aby se toto vše dalo vyjádřit, zpracoval Rosenberg 4 kroky NVC, o kterých se dá mluvit a mohou být použity jako gramatická struktura i myšlenkový pochod.

  1. Pozorování: Prvním krokem je pozorování. Musíme být schopni popsat situaci tak, jak ji vidíme bez přidávání vlastního hodnocení nebo interpretace. "Když vidím že přicházíš 10 minut po domluveném čase."

  2. Popis pocitů: Ve druhém kroku vyjádříme své pocity vztahující se k této situaci. Tento krok je důležitý, protože nám umožňuje pochopit, co nás na situaci nejvíce ovlivňuje. "Tak jsem vlastně celkem naštvanej,.."

  3. Popis potřeb: Třetím krokem je vyjádření potřeb, které jsou s našimi pocity spojeny. Musíme být schopni pojmenovat naše skutečné potřeby, nikoli jen co chceme dělat. "...protože potřebuju vědět, že naše dohody platí."

  4. Prosba o konkrétní akci: Posledním krokem je vyjádření prosby o konkrétní akci, která nám pomůže uspokojit naše potřeby. Tato prosba by měla být specifická a reálná, aby ji druhá strana mohla snadno splnit. "Můžeš mi prosím příště říct, v kolik to stíháš pohodlně?"



Jak to může vypadat, se dá podívat zde:

NVC