Označování vín vyráběných pro bohoslužebné účely

Autor: doc. JUDr. Josef Kotásek, Ph.D.

Problematika označování výrobků, zvláště v oblasti potravinářství, obvykle nepatří mezi témata, která bychom mohli označit za intelektuální vyzývavá. To platí v plné míře i pro značení tak specifického produktu, jakým je víno. Zdánlivě čistě technická oblast „práva cedulí a vizitek“ - u vín a vinných nápojů formalizovaná v rozsáhlých kasuistických českých a zejména evropských předpisech – však občas přinese doktrinálně velmi zajímavé otázky a výkladové spory s přesahy do jiných, domněle či skutečně, „významnějších“ odvětví.

Problematika značení vín, která jsou vyráběna pro bohoslužebné účely, rozhodně nepředstavuje kruciální bod právní úpravy vinifikace v evropském či českém právu a je spíše – stejně jako dotčená vína - raritou. K řešení jsou zde jistě naléhavější otázky – namátkou třeba dovolenost označení Chateau u vín z produkce moravských a českých fattorií či zcela aktuálně zavedení samoregulačního apelačního (románského) systému klasifikace a s tím související problémy. Přesto to byl právě údaj „mešní víno“, který vedl k velmi zajímavému sporu ukončenému (alespoň prozatím) rozhodnutím Nejvyššího správního soudu.  

Ve svém příspěvku se pokusím stručně (a spíše lehčí formou se zachováním přednáškového stylu) načrtnout některé zásady označování vín produkovaných za účely bohoslužby a podrobně seznámit čtenáře s avizovaným rozhodnutím NSS. Vzhledem k tomu, že původ regulace je historicky v církevních předpisech (pozitivní právo si označení „mešní“, „košer“ apod., počíná všímat až relativně nedávno), bude tento příspěvek alespoň dílem mířit i na příslušné předpisy církví (tj. normativní systémy nezávislé na vnitrostátním právu v České republice) a jejich genezi.