Přednášející: 

Mgr. Antonín Panák (EY)

Antonín Panák vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy university v Brně a následně program Nottingham Trent University realizovaný rovněž Právnickou fakultou v Brně. V současné době pracuje na pozici managera v poradenské společnosti Ernst Young, s.r.o. v energetickém týmu vedeném Blahoslavem Němečkem. Je odpovědný za poskytování odborného poradenství pro subjekty působící v sektoru výroby elektřiny, distribuce elektřiny, obchodu s elektřinou a plynem, výroby a rozvodu tepelné energie a v oblasti podporovaných zdrojů energie. Před nástupem do společnosti EY pracoval deset let na Energetickém regulačním úřadu na pozici ředitele právního odboru, ředitele sekce legislativně-správní a naposledy na pozici místopředsedy ERÚ pro právní oblast. Antonín Panák je členem Pracovní komise pro veřejné právo Legislativní rady vlády, rozkladové komise pro infrastrukturní odvětví ERÚ a od roku 2013 spolupracovníkem Ústavu práva a technologií Právnické fakulty Masarykovy university v Brně.

Prezentace:

Cíle podpory energie z obnovitelných zdrojů:

1. Boj proti klimatickým změnám: cíl snížit emise skleníkových plynů (evropské/celosvětové cíle)
   
2. Energetická bezpečnost: snížení zdrojové závislosti na třetích (často nestabilních) zemích
   
3. Rozvoj nových technologií, podpora inovací a vývoje
   
4. Zapojení nových subjektů do trhu výroby a dodávky elektřiny 
   

1) EU dimenze

Se vstupem do EU vznikla ČR povinnost implementovat směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2001/77/ES o podpoře elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na vnitřním trhu s elektřinou.

Článek 3: Státní směrné cíle Směrnice č. 2001/77/ES

1. Členské státy přijmou vhodná opatření na podporu větší spotřeby elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie v souladu se státními směrnými cíli uvedenými v odstavci 2. Tyto kroky musí být úměrné cíli, kterého má být dosaženo.

2. Nejpozději do 27. října 2002 a poté každých pět let členské státy přijmou a zveřejní zprávu, ve které budou stanoveny státní směrné cíle týkající se budoucí spotřeby elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie vyjádřené jako procentní sazba spotřeby elektřiny na dalších deset let. Zpráva také uvede opatření, která byla na vnitrostátní úrovni přijata nebo která jsou plánována k dosažení těchto státních směrných cílů. Při stanovení těchto cílů do roku 2010 členské státy
- zohlední referenční hodnoty uvedené v příloze,
- zajistí, aby byly cíle slučitelné se všemi státními závazky přijatými v rámci závazků týkajících se ochrany klimatu, které Společenství přijalo podle Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě Organizace spojených národů o změně klimatu.

(...)

4. Na základě zpráv členských států uvedených v odstavcích 2 a 3 Komise posoudí, v jaké míře:
- učinily členské státy pokrok směrem k dosažení svých státních směrných cílů,
- jsou státní směrné cíle v souladu s globálním směrným cílem 12 % hrubé národní spotřeby elektřiny v roce 2010 a zejména s 22,1 % podílem elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů energie na celkové spotřebě elektřiny ve Společenství do roku 2010.

V roce 2009 byla navíc přijata nová SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a o změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES

Ta konstatovala:

a) Důležitými součástmi balíčku opatření, která jsou zapotřebí ke snižování emisí skleníkových plynů a ke splnění Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu a dalších závazků Společenství a mezinárodních závazků týkajících se snižování emisí skleníkových plynů po roce 2012, jsou kontrola spotřeby energie v Evropě a větší využívání energie z obnovitelných zdrojů spolu s úsporami energie a zvýšením energetické účinnosti.

b) Zejména intenzivnější vývoj lepších technologií, pobídky k využívání a rozšiřování veřejné dopravy, využívání energeticky účinných technologií a využívání energie z obnovitelných zdrojů v dopravě patří mezi nejúčinnější nástroje, jimiž může Společenství snížit svou závislost na dovážené ropě v odvětví dopravy, kde je problém zabezpečení dodávek energie nejvíce akutní, a ovlivnit trh s pohonnými hmotami pro dopravu.

c) Uznává se, že hospodářského růstu lze dosáhnout prostřednictvím inovací a udržitelné konkurenceschopné energetické politiky. Výroba energie z obnovitelných zdrojů často závisí na místních nebo regionálních malých a středních podnicích. Možnosti, které přinášejí pro růst a zaměstnanost investice do výroby energie z obnovitelných zdrojů na místní a regionální úrovni v členských státech a jejich regionech, jsou rozsáhlé. 

Evropská rada navíc na zasedání v březnu roku 2007 znovu potvrdila závazek Společenství rozvíjet energii z obnovitelných zdrojů po roce 2010 v celém Společenství. Schválila povinný cíl 20 % podílu energie z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie ve Společenství do roku 2020 a povinný minimální cíl, jenž má být dosažen všemi členskými státy, 10 % podílu biopaliv na celkové spotřebě benzinu a nafty v dopravě, přičemž tento cíl má být zaveden nákladově efektivním způsobem. Právě na nový cíl 20% podílu energie z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie do roku 2020 tato Směrnice reagovala. 

Směrnice shledala, že je vhodné stanovit závazné národní cíle 20 % podílu energie z obnovitelných zdrojů a 10 % podílu energie z obnovitelných zdrojů v dopravě na spotřebě energie ve Společenství do roku 2020. Hlavním účelem závazných národních cílů bylo poskytnout jistotu investorům a podpořit trvalý rozvoj technologií, které vyrábějí energii ze všech druhů obnovitelných zdrojů. Směrnice uvádí: "Výchozí pozice, možnosti energie z obnovitelných zdrojů a skladby zdrojů energie každého členského státu se liší. Je proto nezbytné převést celkový 20 % cíl Společenství na jednotlivé cíle pro každý členský stát se spravedlivým a náležitým rozdělením, které zohledňuje odlišné výchozí pozice jednotlivých členských států a jejich možnosti, včetně stávajícího podílu energie z obnovitelných zdrojů a skladby zdrojů energie. Je vhodné tak učinit sdílením požadovaného celkového zvýšení využívání energie z obnovitelných zdrojů mezi členskými státy na základě rovného zvýšení podílu každého státu váženého podle jeho HDP, jenž odráží jejich výchozí pozice, a vyjádřením cílů pomocí hrubé konečné spotřeby energie, přičemž je zapotřebí zohlednit dosavadní úsilí členských států v oblasti využívání energie z obnovitelných zdrojů."

Příklad závazných cílů:

V roce 2015 byla přijata Pařížská dohoda, jejímž prostřednictvím se EU zavázala snížit emise skleníkových plynů o 40 % do roku 2030 v porovnání s rokem 1900. Aby tohoto ambiciózního cíle bylo dosaženo, EU přijala další (novou) směrnici - SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2018/2001  ze dne 11. prosince 2018  o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů. Směrnice (označovaná též jako RED Directive) stanovila cíl - podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie Unie dosáhl v roce 2030 nejméně 32 %.

Členské státy společně zajistí, aby  Komise tento cíl posoudí s cílem předložit do roku 2023 legislativní návrh na jeho zvýšení, pokud budou náklady na výrobu energie z obnovitelných zdrojů dále významně sníženy. Zajímavá je však změna přístupu EU - směrnice již nestanoví závazné cíle pro konkrétní členské státy EU. Členské státy stanoví své příspěvky ke společnému splnění závazného celkového cíle Unie stanoveného v odstavci 1 tohoto článku v rámci svých integrovaných vnitrostátních plánů v oblasti energetiky a klimatu v souladu s články 3 až 5 a 9 až 14 nařízení (EU) 2018/1999. 

Vnitrostátních plán v oblasti energetiky a klimatu ČR je zde: 

2) Solární boom v ČR 

Před rokem 2005 v ČR neexistovala ucelená právní úprava podpory OZE. Energetický zákon (EZ) pouze stanovil povinnost některých účastníků na trhu s elektřinou vykupovat určité množství elektřiny z OZE, přičemž výkupní ceny pro elektřinu z OZE stanovoval Energetická regulační úřad. Nebyly stanoveny žádné garance podpory ani její výše. V provozu byl pouze omezený počet MVE (malé vodní elektrárny) a několik bioplynových stanic. 

V roce 2005 přijat zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře využívání obnovitelných zdrojů energie, který stanovil podporu výroby elektřiny tak, aby bylo dosaženo cíle 8% výroby OZE na hrubé spotřebě v roce 2010.

Zákon zavedl povinnost provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele distribučních soustav přednostně připojit k přenosové soustavě nebo k distribučním soustavám zákonem specifikovaná zařízení za účelem přenosu nebo distribuce elektřiny z obnovitelných zdrojů, pokud o to výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů (dále jen „výrobce“) požádá a pokud splňuje podmínky připojení a dopravy elektřiny stanovené zvláštním právním předpisem. 

Výrobce elektřiny z obnovitelných zdrojů, na kterou se vztahovala podpora, měl právo si vybrat, zda svoji elektřinu nabídne k výkupu, nebo zda za ni bude požadovat zelený bonus.

Provozovatelé regionálních distribučních soustav a provozovatel přenosové soustavy byli povinni vykupovat veškerou elektřinu z obnovitelných zdrojů, na kterou se vztahuje podpora, a uzavřít smlouvu o dodávce.

Zákon zavedl Regulační rámec pro investory do odvětví OZE, který měl následující parametry: 

Při podpoře formou zelených bonusů si výrobce sám najít svého odběratele elektrické energie, kterým mohl být buď konečný zákazník, nebo obchodník s elektřinou. Tržní cena, za kterou elektřinu prodal svému odběrateli, byla dána dohodou mezi výrobcem a odběratelem, a nebyla tedy stanovena Energetickým regulačním úřadem. Zelené bonusy hradil provozovatel regionální distribuční soustavy nebo provozovatel přenosové soustavy podle toho, ke které soustavě byl výrobce připojen. Hlavní výhodou systému zelených bonusů byla možnost přímo ovlivnit výši výnosů za vyrobenou elektřinu, a dosáhnout tak vyššího výnosu než v případě režimu výkupních cen. Nevýhodou systému zelených bonusů byla určitá míra nejistoty, neboť výrobce neměl zaručen 100% odbyt vyrobené elektřiny na trhu.

Základ problémů v oblasti financování FVE a zavedení odvodu z podpory OZE:

1. § 6 odst. 4 zákona č. 180/2005 Sb. stanovil, že výkupní ceny stanovené ERÚ pro následující kalendářní rok nesmí být nižší než 95 % hodnoty výkupních cen platných v roce, v němž se o novém stanovení rozhoduje.
   
2. Meziročně mezi 2009 a 2010 poklesly investiční náklady až o 40 %.
   
3. Přestože na trhu docházelo k významnému poklesu investičních nákladů na nové FVE, podpora stanovená pro nové zdroje pro následující rok nemohla být ze zákona nižší o více než 5 %.