Za motto předmětu byl zvolen citát Richarda Dawkinse pocházející z knihy Slepý hodinář. Uveďme si jej v širší podobě (celou kapitolu viz v příloze):

Věda, či snad umění knihovnictví je cvičením v aplikované taxonomii ... Ať už člověk zvolí jakýkoli způsob třídění, vždy se najdou nějaké nešikovné položky, které nikam nezapadají, a tak mě nepříjemná nerozhodnost bohužel nutí k tomu, abych je odložil na pracovní stůl, kde pak leží celé roky, než je mohu bezpečně vyhodit. Řešení nenabízí ani zavedení kategorie „nezařaditelné“, neboť ta mívá hrozivou tendenci narůstat Vůbec bych se nedivil, kdyby měli knihovníci a kurátoři biologických muzejních sbírek zvláštní náchylnost k žaludečním vředům.

V taxonomii živých tvorů na takové problémy se zařazováním nenarazíme. Neexistují žádná „nezařaditelná“ zvířata. Držíme-li se nad úrovní druhu a zabýváme-li se jen dnešními zvířaty (nebo druhy jakéhokoli „řezu“ historií), nemůžeme narazit na žádné podivné přechodné formy. Setká-li se evolucionista s něčím takovým, řekněme třeba s něčím, co vypadá přesně napůl cesty mezi savcem a ptákem, může si být jistý, že to nutně musí být buď savec, nebo pták. Přechodný vzhled musí být jen zdánlivý. Nešťastný knihovník se na žádnou takovou duševní posilu spolehnout nemůže. Nějaká kniha může naprosto klidně náležet zároveň do biologického a historického oddělení.

S trochou nadsázky můžeme říci, že předmětem našeho kurzu bude hledání odpovědí, proč knihovníci narozdíl od zoologů se potýkají s přechodnými články a překryvy zejména v katalogizační teorii a praxi, a také snaha ukázat, jak si s tím knihovníci umějí poradit. V této úvodní kapitole se pokusíme o nejobecnější vysvětlení uvedeného problému, na které budeme v dalších přednáškách stále narážet.

O jaké překryvy se jedná? Jednak jsou to překryvy v typologii dokumentů. Pravidla AACR2 rozlišují jednotlivé druhy dokumentů, pro které stanovují určitá pravidla popisu. K těmto dokumentům patří například tištěné knihy, pokračující zdroje (např. seriály), zvukové záznamy, videozáznamy, mapy, elektronické zdroje. Katalogizátor zařadit dokument pod určitý druh a ke katalogizaci užít příslušnou kapitolu pravidel. Kam zařadit například elekronickou knihu, tedy dokument, který vykazuje všechny známky knihy, ale je dostupný například ve formátu pdf prostřednictvím internetu? Je to kniha nebo elektronický zdroj? Odpověď je jednoduchá: je to kniha s aspekty elektronického zdroje a pro její popis je třeba užít pravidla platná pro knihy kombinovaná s pravidly pro popis elektronických zdrojů. Vezměme si například časopis, který vychází pro potřeby nevidomých namluvený nějakým interpretem na CD. Je to časopis? Nebo je to zvukový dokument? V tomto případě platí totéž, co v případě předchozím - jde o časopis s aspekty zvukového záznamu. Co dokument formátu MP3, který vykazuje charakteristiky zvukového záznamu a elektronického zdroje? V tomto případě nepůjde o zvukový záznam s aspekty elektronického zdroje, ale o elektronický zdroj s aspekty zvukového záznamu. Ačkoliv knihovník vždy musí zvolit hlavní druh dokumentu, zůstává pravdou, že musí zohlednit i charakteristiky platné pro jiný dokument - druhy dokumentů se překrývají.

Další překryvy nastávají ve chvíli, kdy chceme vystihnout věcný obsah dokumentu a zařadit ho určité kategorie. Vezměme si například diplomovou práci obhájenou na KISK MU "Fenomén úzkosti z knihoven v akademickém prostředí". Do jaké hlavní kategorie spadá? Do psychologie (úzkost)? Do knihovnictví (knihovny)? Do vysokoškolského vzdělávání (akademické prostředí)? V tomto případě bych si dovolil za hlavní kategorii zvolit psychologii a knihovnictví a vysokoškolské vzdělání považovat za kategorie sekundární, jakkoliv jde o práci obhájenou pro obor informační studia a knihovnictví. Máme tu tři věcné oblasti, o kterých publikace je - tyto oblasti se překrývají.

Naproti tomu v zoologii k takovýmto překryvům nedochází. Není možné zařadit jedno zvíře mezi bezobratlé a obratlovce. Proč tomu tak je?

Zkusme tedy porovnat, v čem se liší zoologie, která podle Dawkinse problémy s přechodnými články a překryvy nemá (ačkoliv méně dogmatický zoolog by si to možná tvrdit netroufal), od knihovní a informační vědy, do které spadá problematika katalogizace.

Předně je třeba říci, že jak zoologie, tak knihovní a informační věda jsou vědy. Co je věda? Je to způsob lidského poznání, který je charakteristický důrazem na metodologii, tedy důrazem na kontrolovatelnost postupů, jakými se k poznatkům dospívá. To, co je pro jakýkoliv způsob poznání typické, je to, že má subjekt-objektový charakter, že tedy můžeme odlišit toho, kdo poznává a ví, od toho, co dotyčný poznává a ví. Předpokládá se také, že je poznání sdělitelné, tedy že poznatky jednoho subjektu mohou být předány subjektu druhému. Stručně tedy nyní k tomu, kdo je poznávajícím subjektem, co je objektem, a k čemu slouží komunikace.