Subjektem je individuum, konkrétní člověk. Člověk jako jedinec pohybující se v určitém přírodním a společenském prostředí je determinován ze dvou stran. Primární determinace je determinace přirozená (biologická). Člověk dědí po svých rodičích genetickou výbavu, která podmiňuje jeho bytí jednak na obecné úrovni, jednak na úrovni individuální. Na obecné úrovni získává člověk od svých rodičů příslušnost k lidskému druhu (v aristotelském pojetí jde o absolutně něměnnou přirozenost, v evolučně ontologické interpretaci o přirozenost něměnnou relativně s ohledem na proměnlivost lidské společnosti a kultury). Na úrovni individuální dědí určité vrozené vlastnosti, které jej odlišují od jiných lidí, aniž by cokoliv ubíraly na jeho lidství. Obecná biologická determinace je esenciální (určuje člověka v jeho bytí člověkem), individuální biologická determinace je akcidentální (určuje, jakým člověkem je). 

Sekundární determinace je založena na specifickém způsobu lidského poznávání a je vždy akcidentální. Člověk je formován jednak určitým přírodním prostředím, jednak společenstvím jiných lidí, ve kterém žije. Na základě této sekundární determinace si člověk osvojuje určité dovednosti, poznatky a zásady.

Na základě biologické determinace esenciální i akcidentální a sekundární determinace přírodním a společenským prostředím se vytváří jedinečný endocept každého lidského individua. Ten pak podmiňuje přístup každého jednotlivce k realitě.

Je pravděpodobné, že mezi člověkem, který se rozhodl věnovat zoologii, a tím, kdo zvolil knihovní a informační vědu, existují rozdíly. Pro knihovního a informačního vědce bude zřejmě charakteristická větší záliba v nepřímé komunikaci, a tedy i vyšší míra determinovanosti sociokulturním prostředím. Je to dáno oblastí, ve které se pohybují. Zatímco zoolog specialista podle Národní soustavy povolání (viz příloha) "řídí a metodicky usměrňuje odborné činnosti spojené s chovem cizokrajných, ohrožených nebo vzácných zvířat v zoologických zahradách a obdobných specializovaných zařízeních (zookoutky, záchranné, zájmové a komerční chovy)", knihovník specialista "zajišťuje komplexní knihovnicko-bibliografické, referenční a informační služby uživatelům v knihovnách s celostátní působností, zpracovává celostátní koncepce, plány a programy v předmětné oblasti", knihovník specialista katalogizátor pak "vykonává náročné specializované práce v oblasti jmenné a věcné katalogizace a systémově koncipuje a koordinuje katalogizační praxi."

Proto se liší i požadavky na vzdělání těchto profesionálů. Podle Národní soustavy povolání přípravu na pozici zoologa specialisty

poskytuje magisterský studijní program v oboru zoologie. Jinou alternativu představuje magisterský studijní program v oboru zootechnika, bakalářský studijní program v oboru zootechnika, magisterský studijní program v oboru veterinární lékařství, bakalářský studijní program v oboru zoologie a bakalářský studijní program v oboru veterinární hygiena a ekologie.

Požadavky na vzdělání knihovníka specialistu katalogizátora vymezuje Národní soustava povolání takto:

Nejvhodnější přípravu pro tuto pozici poskytuje magisterský studijní program v oboru informační studia a knihovnictví. Jinou alternativu představuje magisterský studijní program v oboru systémové inženýrství a informatika, magisterský studijní program ve skupině oborů informatické obory, magisterský studijní program ve skupině oborů publicistika, knihovnictví a informatika, magisterský studijní program ve skupině oborů pedagogika, učitelství a sociální péče, magisterský studijní program ve skupině oborů filozofie, teologie, magisterský studijní program ve skupině oborů obory z oblasti historie, magisterský studijní program ve skupině oborů teorie a dějiny umění, magisterský studijní program v oboru ekonomika a management, magisterský studijní program ve skupině oborů sociální vědy a magisterský studijní program v oboru kvantitativní metody v ekonomice.