Podobně jako ve výuce všech předmětů by měli učitelé dodržovat obecně platné didaktické principy (zásady) jako jsou princip komplexního rozvoje žákovy osobnosti, vědeckosti, individuálního přístupu k žákům, spojení teorie s praxí, uvědomělosti a aktivity, názornosti soustavnosti a přiměřenosti (Kurelová, 2002), případně další dle jiných autorů.

V učivu o přírodě a společnosti je nutno zohlednit také dlaší, specifické principy:

Regionální princip – cíle a učivo by se mělo vztahovat na region školy/bydliště žáky. Stanovení cílů výuky by mělo zohledňovat region, stejně jako příkladů (ať už přírodnin, geografických jevů či historických památek) by měl vycházet z regionu. V neposlední řadě se afektivní cíle výuky lépe realizují na blízkém a známém.   

Fenologický princip – pro poznávání přírody musíme počítat se změnami v přírodě. Pozorování změn v přírodě v průběhu roku, jejich příčiny a důsledky pro živé organismy patří mezi významné cíle na 1. stupni ZŠ. Bez uplatnění fenologického principu by se výuka stala pouze formální a pozorování bezprostřední by nahradilo pozorování zprostředkované pouze obrazy, fotografiemi či texty.

Princip aktuálnosti – v životě dítěte dochází ke změnám předvídatelným (např. růst zubů, pohlavní dospívání) i nepředvídatelným (např. živelná pohroma v obci). V každém období života dítěte jsou pro něj aktuální určité problémy, na které by měla výuka v předmětech o přírodě a společnosti reagovat plánovaným řazením určitých témat (např. prostředí školy v prvním ročníku, bezpečnost při jízdě na kole ve 3. - 4. ročníku, pohlavní dospívání  ve 4. – 5. ročníku apod.)