Co se bude dít na první přednášce: 

I. Úvodní informace

- představení konceptu předmětu
- základní témata, rozvrh
- volba tématu případové studie: https://docs.google.com/document/d/1b4Q-ayyhgDc2HTthugEZFAxHWOLNCsA98DSi9efDGZs/edit?usp=sharing

II. Institucionální rámec řízení civilního letectví ve světě

Prezentace: https://prezi.com/41t_kj3otazs/prednaska-1_design-a-instituce/

Základní informace o předmětu

Design předmětu
 
Předmět se skládá z devíti základních přednášek a osmi seminářů. Přednášky i semináře jsou povinné. Jsou povoleny dvě absence na přednáškách a dvě absence na semináři. Povinná přítomnost na přednáškách je dána především proto, že v současné době neexistuje žádný ucelený psaný studijní materiál, který by bylo možné komplexně používat pro přípravu. Studijní materiály, které Vám budou dávány k dispozici, tak potřebují ke své smysluplnosti základ, který Vám poskytnou právě přednášky.
 
Kromě toho je plánována přednáška a diskuse s JUDr. Richardem Klímou, mluvčím ŘLP ČR s.p.
 
V tomto předmětu budete hodnoceni na základě zpracování případových studií a jejich prezentací na seminářích. Vlastní prezentace je podmínkou absolvování předmětu, nestačí tedy práci jen na konci semestru (ve stanoveném termínu) odevzdat, je třeba ji i v průběhu semestru v určeném semináři odprezentovat.
 
Témata a pořadí přednášek

1. Úvod do předmětu, praktické informace, hlavní aktéři v civilním letectví
2. Základní koncepty a čtyři úrovně: Prolínání mezinárodního veřejného práva, práva EU a vnitrostátního práva v civilněletecké regulaci.
3. Odpovědnost leteckého dopravce a práva cestujících (Pichlerová)
4. Provozní bezpečnost
5. ATM, SES a poskytování služeb
6. Ochrana civilního letectví před protiprávními činy
7. Letecká doprava
8. Vlastnictví letadel (Nový)
9. Ochrana životního prostředí (Pichlerová)
10. přednáška JUDr. Klímy - ŘLP s.p.

 
Témata a pořadí témat seminářů kopíruje témata a pořadí přednášek tak, aby každý z vás měl k dispozici stejný čas na přípravu prezentace případové studie, viz dále.
 
Rozvrh a případové studie
https://docs.google.com/document/d/18WX-W9fqFru8C_KpqK-thFSdoeG--L-oyGGXVKV0FUU/edit?usp=sharing
 
Docházka
 
Přítomnost na přednáškách i seminářích je povinná.
 
Povoleny jsou dvě absence na přednáškách a dvě absence na seminářích.
 
Exkurze na ŘLP s. p.
 
Součástí předmětu je možnost zúčastnit se exkurze do Jenče, do sídla ŘLP s. p., hlavního poskytovatele letových navigačních služeb v ČR. Více informací bude poskytnuto na přednáškách.Poznámka: Následující text slouží pouze pro studijní účely předmětu Právo civilního letectví. V případě, že budete chtít informace v něm obsažené použít pro účely zpracování případové studie, je nezbytné kontaktovat vyučující a domluvit se na citačním formátu. 

Hlavní aktéři v civilním letectví: mezinárodní organizace, EU a vnitrostátní správní úřady

Mezinárodní vládní organizace v oblasti civilního letectví

 

Mezinárodní organizace pro civilní letectví – ICAO

Mezinárodní organizace pro civilní letectví (International Civil Aviation Organization – ICAO) je považována za nejvýznamnější organizaci v oblasti civilního letectví vůbec.[1] V současné době je členem ICAO 191 států světa.[2] Organizace ICAO vznikla na základě Úmluvy pro mezinárodní civilní letectví (Chicago 1944, dále jen „Chicagská úmluva“) a je považována za tzv. specializovanou agenturu OSN. Členství v ICAO je však podmíněno nejen přistoupením státu k Chicagské úmluvě a členstvím státu v OSN.
Československo bylo jednou z padesáti dvou zakládajících zemí, ale protože se Česká republika nemohla stát následníkem Československé republiky v ICAO na základě sukcese, jako tomu bylo u většiny dalších mezinárodních organizací, členství České republiky v ICAO vzniklo přistoupením k 3. 4. 1993.[3]
ICAO sídlí v kanadském Montrealu,[4] za dobu její existence však vznikla celá řada dalších regionálních kanceláří.[5]
Chicagská úmluva rozdělila kompetence ICAO do tří základních orgánů:[6] Shromáždění,[7] tvořeného zástupci všech členských států, Rady,[8] tvořené zástupci 36 členských států volených Shromážděním a Sekretariátu,[9] jakožto administrativního orgánu.
Shromáždění Mezinárodní organizace pro civilní letectví je jejím nejvyšším orgánem, složeným ze zástupců všech členských států scházející se jednou za tři roky na svém plenárním zasedání.[10] Cílem zasedání Shromáždění je definování směrů činnosti organizace, rozhodování o případných aktualizacích Chicagské úmluvy a jednání za organizaci s dalšími mezinárodními organizacemi. Kromě členských států se zasedání Shromáždění účastní, a to na základě schválení účasti Radou ICAO a se statutem pozorovatele, také nečlenské státy a mezinárodní organizace.[11]
Rada Mezinárodní organizace pro civilní letectví je jejím výkonným orgánem v čele s předsedou,[12] když zajišťuje chod organizace a rozhoduje ve věcech, které nejsou přímo svěřeny do rozhodování ve Shromáždění.[13] Nejvýznamnější z činností Rady lze spatřovat v přijímání mezinárodních standardů a doporučení a řešení sporů mezi členskými státy, dotýkajícími se letecké dopravy.
Posláním ICAO, kromě obecných cílů, jako „vytvoření a zachování přátelství a porozumění mezi národy a lidstvem světa“,[14] k němuž může přispět právě rozvoj v oblasti mezinárodního civilního letectví, vyjádřených v preambuli, je dle čl. 44 Chicagské úmluvy zejména:

•  zajišťování bezpečného a spořádaného rozvoje mezinárodního civilního letectví,
• podpora techniky letecké konstrukce a provozu k mírovým účelům,
• podpora rozvoje leteckých tratí, letišť a leteckých zařízení,
• podpora bezpečnosti, uspokojování potřeb lidstva v bezpečné, pravidelné, účinné a hospodárné letecké dopravě,
• předcházení hospodářským ztrátám vyvolaným nevhodnou soutěží,
• zajišťování rovného uplatnění států při provozování služeb letecké přepravy,
• zajištění nediskriminace mezi státy v oblasti letectví,
• podpora bezpečnosti letu v mezinárodním leteckém provozu, a
• podpora všeobecného rozvoje mezinárodního civilního letectví ve všech směrech.[15]

 

Evropská konference pro civilní letectví – ECAC

Za účelem posuzování a řešení problematiky spojené s pravidelnou i nepravidelnou leteckou dopravou na evropském území byla v roce 1954 společným záměrem ICAO a Rady Evropy, založena[16] Evropská konference pro civilní letectví (European Civil Aviation Conference),[17] jejímiž členy jsou evropské státy,[18] které uzavřely dohodu o spolupráci při zpracování a zavádění společných předpisů a postupů v civilním letectví a přistoupily k zakladatelské listiny ECAC z roku 1993.[19] Hlavní činností tohoto uskupení je vydávání technických standardů pro letadla, vrtulníky a další letecká zařízení a dále pak ochrana evropských leteckých dopravců na mezinárodním trhu se službami.[20]
Orgány Evropské konference pro civilní letectví jsou Plenární zasedání, Koordinační výbor a stálé výbory. Nejvyšším orgánem ECAC je Plenární zasedání, tvořené zástupci jednotlivých členských států. Plenární zasedání této organizace se koná pravidelně jednou za tři roky[21] na půdě Rady Evropy ve Štrasburku a přijímá nezávazné rezoluce a doporučení,[22] vypracovaná jednotlivými stálými výbory. Koordinační výbor tvořený Plenárním zasedáním voleným prezidentem, viceprezidentem a předsedy stálých výborů řídí činnost ECAC[23] a koordinuje jednotlivé stálé výbory připravující návrhy technických standardů a dalších dokumentů pro Plenární zasedání.[24] Kromě přijímání rezolucí a doporučení je ECAC aktivní také při sjednávání mezinárodních úmluv mezi svými členy.[25]
 

Evropská organizace pro bezpečnost leteckého provozu – EUROCONTROL

Chicagská úmluva ponechává odpovědnost za bezpečnost pohybu ve vzdušném prostoru – tedy za řízení letového provozu – nad územím signatářských států na státech samotných. K posílení vzájemné spolupráce a koordinace souvisejících aktivit evropské státy založily na základě Úmluvy o spolupráci při zajišťování bezpečnosti letového provozu za účelem sjednocení evropského horního vzdušného prostoru uzavřené 13. prosince 1960, která vstoupila v platnost v roce 1963 Evropskou organizaci pro bezpečnost leteckého provozu – EUROCONTROL. EUROCONTROL má v současnosti 41 členských států[26]  a se dvěma dalšími úzce spolupracuje na bázi tzv. komplexních dohod (comprehensive agreements).[27]
Původním účelem organizace EUROCONTROL  bylo vytvoření společných středisek řízení letového provozu, kterým by byla svěřena kontrola nad horním vzdušným prostorem nad územím členských států. Tento účel se však v zamýšleném rozsahu nikdy nepodařilo uskutečnit, především proto, že se státy obávaly ztráty suverenity v tomto prostoru v souvislosti s vojenskou bezpečností.[28]
K první formální reformě EUROCONTROL došlo v roce 1981, kdy byl dojednán protokol, kterým se zásadně mění role a úkoly organizace (Úmluva EUROCONTROL ve znění protokolu z roku 1981 se obvykle označuje jako „amended convention“). K další reformě došlo v roce 1997, kdy byl dojednán další novelizační protokol, upravující jednak úkoly organizace, jednak její vnitřní strukturu a rozhodovací mechanismy. Tato tzv. „revised convention“[29] mj. umožňuje členství regionálním organizacím (tedy například EU).[30] V návaznosti na tento protokol byl ujednán ještě jeden, a sice Protokol o přistoupení Evropského společenství k Mezinárodní úmluvě o spolupráci při zajišťování bezpečnosti letového provozu – Evropská organizace pro bezpečnost leteckého provozu EUROCONTROL, ve znění Protokolu ze dne 27. června 1997. Ani jeden z protokolů z roku 1997 však dosud nevstoupil v platnost a oba jsou na základě rozhodnutí č. 71 a 72 Stálé komise[31]  prováděny prozatímně.
 
Pokud tedy odhlédneme od platného textu úmluvy EUROCONTROL a naopak vezmeme v úvahu nejrůznější, často i faktické, posuny, stojí současná činnost EUROCONTROL na těchto úkolech:^[32]

• manažer struktury vzdušného prostoru (Network Manager), což je rozšířená role předchozí Central Flow Management Unit (CFMU), kterou EUROCONTROL vykonává na základě evropského práva a která „umožňuje optimální využívání vzdušného prostoru a zajišťuje, aby uživatelé vzdušného prostoru mohli užívat upřednostňované tratě při současném zajištění co největšího přístupu ke vzdušnému prostoru a letovým navigačním službám“;^[33]
• správa centrální kanceláře pro přeletové poplatky (Central Route Charges Office);
• zastřešení rozpočtově odděleného Centra pro řízení provozu v Maastrichtském horním vzdušném prostoru (Maastricht Upper Area Control Centre), které poskytuje služby řízení letového provozu pro Nizozemí, Belgii, Lucembursko a severní Německo;
• poskytování expertní podpory Evropské komisi, EASA a vnitrostátním dozorovým orgánům v jejich regulačních činnostech;
• aktivní účast na výzkumu, vývoji a ověřování, především v rámci SESAR.

 
EUROCONTROL je dále specifický a unikátní tím, že poskytuje platformu pro civilně-vojenskou spolupráci mezi jednotlivými členskými státy.
 
V současné době probíhá poměrně aktivní diskuse o budoucnosti organizace EUROCONTROL, jejím vztahu k EU a rozsahu vykonávaných činností,^[34] jejíž součástí je i snaha Evropské komise docílit vstupu změny z roku 1997 v platnost, a to i např. prostřednictvím řízení o porušení Smlouvy.^[35] 
 

Mezinárodní nevládní organizace v oblasti civilního letectví

Mezinárodní sdružení leteckých dopravců – IATA

Za nejvýznamnější nevládní organizaci v oblasti letectví je nepochybně považováno Mezinárodní sdružení leteckých dopravců (International Air Transport Association – IATA),[36] založené za účelem rozvoje letecké dopravy a spolupráce mezi leteckými společnostmi navzájem a mezi leteckými společnostmi a dalšími mezinárodními organizacemi a napomáhání vytvoření jednotného světového systému bezpečné, pravidelné a hospodárné letecké dopravy.[37] Členem IATA se může stát každá společnost provozující pravidelnou leteckou dopravu. Členství se dělí do dvou kategorií na členství aktivní nebo také efektivní a členství přidružené dle mezinárodní, příp. vnitrostátní povahy letů provozovaných jednotlivými leteckými společnostmi. Přidružení členové platí nižší členské příspěvky, ale nemají hlasovací práva.[38]
Mezinárodní sdružení leteckých dopravců bylo založeno roku 1945 v kubánské Havaně,[39] jako přímý nástupce Mezinárodní asociace letecké dopravy založené roku 1919 šesti leteckými dopravci.[40] Z původních padesáti sedmi zakládajících leteckých společností se za dobu své existence IATA rozrostla více než pětkrát.[41]
Činnost IATA je možno rozdělit do tří základních okruhů – technického, ekonomického a koordinačního.[42] Technická činnost IATA se zaměřuje především na optimalizaci tras, zkrácení délky letů, rozvoj systému řízení letového provozu a zajištění bezpečnosti letů. V ekonomické oblasti se IATA zaměřuje především na zjednodušení systémů vzájemného zúčtování mezi leteckými společnostmi, prostřednictvím tzv. IATA Clearing house,[43] provozování zúčtovací centrály, prostřednictvím níž jsou vyrovnávány závazky a pohledávky mezi členy této centrály za přepravu cestujících, zboží, prodej paliva a další služby poskytované si navzájem.[44] V koordinační oblasti se IATA soustředí zejména na vypracování a aktualizace struktur osobních a mezinárodních leteckých tarifů.[45] Poslední z těchto činností – vypracování a aktualizace leteckých tarifů byla zejména v minulosti terčem kritiky z důvodu narušování hospodářské soutěže.[46]
 

Mezinárodní společnost pro letecké komunikace - SITA

Mezinárodní společnost pro letecké komunikace (Société Internationale de Télécommunications Aéronautiques – SITA) je sdružením více než 400 leteckých společností, jejímž hlavním posláním byl provoz komunikačních služeb, odesílání a přijímání telexových, neboli také dálnopisných zpráv mezi účastníky letecké dopravy k zajištění fungování rezervačních odbavovacích a dalších systémů.[47] Vzhledem k velkému rozmachu informačních technologií od roku 1949, kdy byla Mezinárodní společnost pro letecké komunikace 11 leteckými společnostmi založena,[48] musela být činnost SITA významně transformována. V současné době tak mimo provozování informačních a komunikačních technologií, včetně zavedení vlastní IT infrastruktury a ATI cloudových řešení pro potřeby organizace letecké dopravy, zabezpečuje SITA řízení globální svým členům a zákazníků, kterými jsou letečtí dopravci, letiště, pozemní odbavovací společnosti, poskytovatelé služeb řízení leteckého provozu i účastníci kosmického průmyslu, také služby pro letecký obchodní management.[49]
 

Mezinárodní rada letišť – ACI

Mezinárodní rada letišť (Airports Council International – ACI) je sdružením letišť a zájmových sdružení,[50] jehož cílem je podpora provozu letišť, rozvoj bezpečné a ekologicky udržitelné letecké dopravy a v neposlední řadě dosažení spolupráce mezi letišti a napříč segmenty leteckého průmyslu a vládami.[51]
Mezinárodní rada letišť se zaměřuje zejména na pomoc při vytváření mezinárodních a vnitrostátních právních předpisů, poskytování technických a ekonomických znalostí svým členům a zvyšování povědomí veřejnosti o ekonomickém a sociálním významu letišť.[52]
 

Mezinárodní federace sdružení dopravních pilotů – IFALPA

Mezinárodní federace sdružení dopravních pilotů (International Federation of Air Line Pilot’s Association – IFALPA je sdružením více než 10.000 dopravních pilotů a palubních inženýrů.[53] Hlavním cílem federace je hájit zájmy svých členů, a to koordinací jednotlivých regionálních sdružení pilotů a palubních inženýrů, poskytováním odborných kurzů a školení a pomocí při vytváření mezinárodních a vnitrostátních právních předpisů.[54]

Sdružení leteckých společností

 

Asociace evropských leteckých společností

Asociace evropských leteckých společností (Association of European Airlines – AEA) je sdružením 22 významných leteckých společností z devatenácti evropských zemí,[55] jehož účelem je zejména spolupráce mezi jejími členy a s orgány Evropské unie při zajišťování hospodářských opatření pro udržitelný rozvoj evropského leteckého průmyslu. Mezi hlavní činnosti tohoto sdružení patří výzkum trhu a zajišťování politické podpory a vedení dialogu na úrovni orgánů Evropské unie.[56] V současné době AEA čelí problémům s odlivem svých členů do níže uvedeného sdružení Aerolinie pro Evropu a lze očekávat, že asociace bude zrušena.[57]
Nejvyšším orgánem AEA je Shromáždění předsedů, složené z generálních ředitelů jednotlivých členských leteckých společností. Ti jmenují na dvouletá funkční období prezidenta, který za pomoci Sekretariátu zabezpečuje činnost v období mezi dvakrát ročně konanými zasedáními Shromáždění předsedů
 

Asociace evropských nízkonákladových leteckých společností

Asociace evropských nízkonákladových leteckých společností (European Low Fares Airline Association – ELFAA), sdružení jehož členy byly nízkonákladové i klasické letecké společnosti z pěti evropských zemí[58] se sídlem v Bruselu, v oblasti práva je ELFAA známá především jako strana sporu ve věci IATA a ELFAA v. Department for Transport, na základě jehož rozsudku byl potvrzena slučitelnost povinností leteckého dopravce dle Montrealské úmluvy s povinnostmi uloženými leteckému dopravci na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004.
 

Aerolinie pro Evropu

V roce 2016 založené sdružení Aerolinie pro Evropu (Airlines for Europe – A4E) částečně nahradilo výše uvedenou Asociaci evropských nízkonákladových leteckých společností i Asociaci evropských leteckých společností. Nové sdružení bylo založeno pěti největšími skupinami leteckých dopravců[59] za účelem flexibilnější a důraznější reprezentace zájmů svých členů při jednání s institucemi Evropské unie, mezinárodními organizacemi a vládami evropských států. Hlavními cíli sdružení je snížení nákladů na letištích v Evropské unii, snížení nákladů na řízení letového provozu a odstranění některých daní týkajících se oblasti letecké dopravy.[60]
 

Evropská unie a EASA

Letecká doprava patří mezi oblasti, ve kterých Evropská unie sdílí své pravomoci s členskými státy, přičemž se dá říci, že poměr výkonu těchto pravomocí je v současné době překloněn ve prospěch Evropské unie. Výkon veřejné správy na základě práva Evropské unie je tedy rozdělen mezi EASA a vnitrostátní letecké úřady.
 

Evropská agentura pro bezpečnost letectví – EASA

Evropská agentura pro bezpečnost civilního letectví je nezávislou agenturou Evropské unie, která byla zřízena v roce 2002 nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1592/2002 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví, které bylo posléze zrušeno a nahrazeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 o společných pravidlech v oblasti civilního letectví a o zřízení Evropské agentury pro bezpečnost letectví. Toto nařízení v současné době obsahuje základní status agentury, včetně právního základu pro její pravomoc, působnost a její právní, správní a finanční samostatnost.^[61]
EASA je subjektem EU s vlastní právní subjektivitou;^[62] může tedy uzavírat smlouvy mj. i s jinými institucemi EU, být účastníkem řízení před Soudním dvorem EU nebo vstupovat do právních vztahů v rámci členských států EU.^[63] Své sídlo má v Německu, Kolíně nad Rýnem, ale své místní úřadovny si může zřizovat i na územích ostatních členských států EU, pokud s tím tyto státy souhlasí.^[64] V současné době má Agentura kanceláře také v Bruselu, a mimo Evropskou unii také ve Washingtonu (USA), Montrealu (Kanada) a v Pekingu (Čína).^[65]
Agentura úzce spolupracuje jak se členskými státy, tak i s nezávislými odborníky a zástupci dalších zainteresovaných subjektů, jako jsou provozovatelé letadel a letišť a poskytovatelé nejrůznějších leteckých služeb. Činnosti Agentury jsou tam, kde se jedná o standardizační činnosti a odbornou analýzu, konzultovány prostřednictvím nejrůznějších specializovaných poradních skupin, které může zřizovat Správní rada podle ustanovení čl. 33 odst. 4 nařízení (ES) č. 216/2008, jejichž stanoviska však nejsou pro Správní radu závazná. Hlavním fórem pro konzultace se zainteresovanými subjekty je Výbor pro bezpečnostní standardy (Safety Standards Consultative Committee) a jeho podvýbory zaměřené na letiště, ATM, projektování a výrobu, údržbu, letové standardy a všeobecné letectví.^[66]
Mezi hlavní úkoly EASA v limitech působnosti nařízení (ES) č. 216/2008 tedy patří:

• příprava návrhů právních předpisů pro Komisi.^[67] Za tímto účelem Agentura zpracovává mj. věcná stanoviska,^[68] která obvykle tvoří základ pro vlastní legislativní činnost Komise. Pokud připravované právní předpisy Komise mají obsahovat technická pravidla (týkající se např. konstrukce a projektování letadel, nebo provozních hledisek) nesmí Komise změnit jejich obsah bez předchozí koordinace s EASA.^[69] EASA sama nemá pravomoc vydávat právní předpisy;
• poskytovat Komisi a členským státům nezbytnou technickou, vědeckou a správní podporu k plnění jejích úkolů. Jako zvláštní formu této podpory nařízení pojmenovává tzv. certifikační specifikace, přijatelné způsoby prokazování a poradenský materiál, které slouží k podrobnějšímu, technickému rozpracování jednotlivých bezpečnostních požadavků zavedených právem EU (viz dále). EASA také připravuje doporučení ohledně dočasných nebo trvalých výjimek z preskriptivních pravidel EU určená Komisi.^[70]

• provádění inspekcí, a to jak členských států,^[71] tak některých organizací (podniků);^[72]
• provádění školení a výcviku;^[73]

• koordinace standardizací za účelem sjednocení implementace evropských právních předpisů napříč členskými státy.^[74] Na základě standardizačních kontrol prováděných podle čl. 24 odst. 1 a článku 54 nařízení (ES) č. 216/2008 pak vydává EASA zprávy;

• sběr a analýza relevantních dat a podíl na výzkumech za účelem zvýšení bezpečnosti civilního letectví;^[75]
• jednat jako příslušný orgán v rámci pravomocí svěřených jí právními předpisy EU, tedy osvědčovat způsobilost některých osob a věcí (viz dále);
• v oblasti své působnosti vykonávat jménem členských států funkce a úkoly pro ně vyplývající z použitelných mezinárodních smluv, zejména Chicagské úmluvy.^[76]

 
Role a pravomoci EASA vymezují především ustanovení čl. 17 až 25 nařízení (ES) č. 216/2008. Z textu tohoto nařízení však není možné přímo určit, které konkrétní úkoly jsou skutečně vykonávány Agenturou EASA, protože část těchto ustanovení je formulovaná tak, že vymezované úkoly vykonává Agentura „sama nebo prostřednictvím vnitrostátních leteckých úřadů nebo kvalifikovaných subjektů“.^[77]
Fakticky tedy EASA jedná jako příslušný orgán v kontextu plnění následujících certifikačních úkolů: ^[78]
 
V oblasti osvědčování letové způsobilosti a ochrany životního prostředí EASA vykonává tyto činnosti:

• vydává typové osvědčení letadla, motoru a vrtule,
• vydává osvědčení letadlových částí a zařízení,
• schvaluje projekční organizace,
• schvaluje výrobní organizace ze třetích zemí,
• schvaluje výrobní organizace nacházející se v členském státu na základě žádosti členského státu,
• schvaluje organizace údržby ze třetích zemí,
• schvaluje organizace ze třetích zemí k řízení zachování letové způsobilosti,
• schvaluje organizace pro výcvik osvědčujícího personálu ze třetích zemí.

 
V oblasti leteckého provozu EASA uděluje oprávnění provozovatelům ze třetích zemí.
 
V oblasti letových posádek, jejich výcviku a lékařské služby EASA

• schvaluje organizace pro výcvik pilotů ze třetích zemí,
• schvaluje letecká zdravotní střediska ze třetích zemí,
• osvědčuje letecké simulátory:
  • používané výcvikovými organizacemi, certifikovanými agenturou EASA,
  • nacházející se ve třetích zemích,
  • nacházející se na území členského státu na základě žádosti členského státu. 
    V oblasti řízení letového provozu a leteckých provozních služeb EASA

• osvědčuje poskytovatele ATM/ANS^[79] ze třetích zemí,
• osvědčuje celoevropské poskytovatele ATM/ANS,
• osvědčuje organizace provádějící výcvik řídících letového provozu ze třetích zemí a jejich personálu.

 

Vnitrostátní letecké úřady

Základy některých pravomocí leteckých úřadů členských států ICAO je možné najít již na úrovni Chicagské úmluvy. Zásadním je v tomto směru čl. 16, podle kterého má přímo příslušný úřad smluvního státu právo jak fyzicky prohlížet letadla jiných smluvních států, která přistávají na jeho území nebo z něj odlétají, tak ověřovat platnost jejich osvědčení a dalších dokladů, jejichž existence je založena na Chicagské úmluvě.^[80]
Vlastní výkon veřejné správy ve věcech civilního letectví v České republice v zásadě patří dvěma institucím: Úřadu pro civilní letectví (dále jen Úřad nebo ÚCL) a Ministerstvu dopravy. Právo EU dále předvídá, že členské státy určí nezávislý orgán, který bude odpovídat za šetření leteckých nehod. Tím je v České republice Ústav pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod (dále jen Ústav nebo ÚZPLN), který je rovněž pověřen výkonem státní správy.^[81] Ministerstvo, Úřad a Ústav jsou pak v rozsahu své působnosti pověřeny výkonem státního dozoru.^[82]
Zákon o civilním letectví pak dále v ustanovení § 82 zakládá oprávnění Ministerstva dopravy v oblasti tzv. sportovních leteckých zařízení pověřit výkonem státní správy právnickou osobu, která splňuje zákonem stanovené požadavky a která o takové pověření požádá.
Určení pravomocí a působnosti Úřadu (včetně jeho designace jako „vnitrostátní dozorový orgán“^[83] a „příslušný úřad“) je rozprostřeno v zákoně o civilním letectví do několika ustanovení: § 3 obsahuje část základního zmocnění k výkonu některých činností podle evropských právních předpisů, § 89 pak představuje klasické „sběrné ustanovení“, které obsahuje výčet pravomocí Úřadu bez ohledu na to, zda se již tato pravomoc objevila někde v předchozím textu zákona, či nikoli.
Právní základ pro výkon státní správy v civilním letectví Ministerstvem dopravy obsahuje ustanovení § 88 zákona o civilním letectví.
Sekundární právo EU i český zákon o civilním letectví pracuje s tím, že některé konkrétní úkoly v oblasti veřejné správy civilního letectví je možné převést na subjekty odlišné od státu samotného (EU samotné).
Současné znění nařízení (ES) č. 216/2008 zakládá možnost jak Agentury EASA, tak příslušných vnitrostátních leteckých úřadů svěřovat tzv. kvalifikovaným subjektům konkrétní certifikační úkoly.^[84] Mezi tyto certifikační úkoly však nepatří vlastní vydávání osvědčení. Aby se mohl určitý subjekt stát tímto „kvalifikovaným subjektem“, musí splňovat technické, personální a odborné podmínky, které stanoví přímo nařízení (ES) č. 216/2008 v Příloze V. 
Tento institut vzdáleně připomíná možnost, kterou má český zákonodárce, když může za stanovených podmínek pověřovat další subjekty výkonem státní správy. Zákon o civilním letectví předvídá, že se může jevit vhodným přenést výkon státní správy ve specifické oblasti sportovních létajících zařízení na právnickou osobu odlišnou od státu.^[85] Na základě tohoto ustanovení Ministerstvo dopravy pověřilo výkonem státní správy ve věcech sportovních létajících zařízení (SLZ) Leteckou amatérskou asociaci ČR (LAA ČR).
Činnosti, které mohou kvalifikované subjekty vykonávat, se však výrazně liší od možností, které má například LAA v oblasti státní správy tzv. sportovních létajících zařízení. Zatímco pověření výkonem státní správy zahrnuje i pravomoc vydávat příslušná rozhodnutí a osvědčení, kvalifikované subjekty podle nařízení (ES) č. 216/2008 takovou pravomoc nemají a jejich činnost se omezuje jen na blíže vymezené certifikační úkoly.
 

Základní dokumenty a právní předpisy:   Úmluva o mezinárodním civilním letectví Úmluva EUROCONTROL   216/2008 prováděcí nařízení Komise (EU) č. 628/2013 ze dne 28. června 2013 o pracovních postupech Evropské agentury pro bezpečnost letectví pro provádění standardizačních kontrol a pro sledování uplatňování pravidel nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 216/2008 a o zrušení nařízení Komise (ES) č. 736/2006. 996/2010 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 549/2004 ze dne 10. března 2004, kterým se stanoví rámec pro vytvoření jednotného evropského nebe (rámcové nařízení). 551/2004. nařízení Komise (EU) č. 677/2011 ze dne 7. července 2011, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro funkce sítě uspořádání letového provozu (ATM) a kterým se mění nařízení (EU) č. 691/2010.   Zákon o civilním letectví