Zaměření tématu

Kapitola se zabývá jedním z nejužívanějších pojmů sociálních věd. Pojmem, jehož koncepce v posledních 200 letech zásadně ovlivnila lidskou společnost.

Studijní text: Národ – centrální termín národopisu?

Národ je jedním z nejužívanějších pojmů sociálních a politických věd. Latinský výraz "natio" označoval osoby stejného původu a rodové spřízněnosti, výraz "populus" se vztahoval většinou k plnoprávnýjm občanům starého Říma. Tato základní dvojice pojmů ve středověku získala v evropských jazycích opačný významový smysl než v antice. Francouzský a anglický pojem "nation" získal politický obsah – ztotožnil se národ a stát. Výraz "people" se začal vztahovat k politicky bezprávnému obyvatelstvu.

Obecně je národ charakterizován jako velké společenství lidí, kteří jsou navzájem spojeni kombinací několika druhů objektivních vztahů (hospodářských, politických, územních, jazykových, kulturních, náboženských) a odrazem těchto vztahů ve společenském vědomí.

V nepřesném užívání je často národ ztotožňován se suverénním státem. Ideální typ národního státu v čisté podobě se však v podstatě nevyskytuje.

Národ jako kategorie měl často v dějinách lidstva klíčovou úlohu. Při studiu národů lze v odborné literatuře odlišit dvě konceptuální linie:

primordialismus – označení pro teorie, které považují národ za odvěkou kategorii (spadá sem většina úvah o národu z 19. století); termín primordiální poprvé použil americký sociolog Edward Shils (1910–1995) na konci 50. let 20. století;

konstruktivismus – označení pro teorie, které nevnímají národ jako odvěkou kategorii, ale jako dílo moderní doby, jako produkt specifických společenských a historických podmínek; nastoluje se otázka, zda si člověk uvědomuje svou příslušnost k národu, zda k němu chce patřit či nikoli.

Ačkoli starší termín národopis obsahuje v sobě přímo slovo národ, a ačkoli první národopisné snahy v 19. století v Evropě většinou pramenily i z impulsů formování novodobých a nezávislých moderních národů, nelze dnes vnímat národ jako kategorii etnologického studia, protože mnohá etnika se nezformovala v národ podle jeho kritérií. I když se v literatuře objevují klasifikace, které se snaží tuto nerovnováhu odstranit (např. Jaroslav Krejčí /1916 – 2014/, viz kategorizace národů v Evropě: národy v plném slova smyslu, které jsou identifikovány všemi objektivními aspekty; národy etnické, které nemají svůj stát, ale mají jazyk nebo náboženství; národy politické, jejichž identita je dána jen politickým statusem), základní entitou pro etnologické studium je etnikum.

Literatura

• Krejčí, Jaroslav: Postižitelné proudy dějin. (Civilizace a sociální formace, struktury a procesy, kultura a politika, revoluce a renesance, náboženství, národy a státy.) Praha: SLON, 2002.