1. Cíl lekce

Lekce studující obeznámí se základními principy a pravidly na poli zaměstnávání cizinců (rozhodná první úprava, rozdělení cizinců dle státu původu, podmínky pro zaměstnání cizince, rizika, sankce atd.) a agenturního zaměstnání (rozhodná úprava, podstata, subjekty, rizika z pohledu zúčastněných subjektů atd.).  

Lekce si tak předně stanovuje za cíl, aby napomohla studujícím pochopit základní pravidla na poli úpravy podmínek pro výkon práce cizinců na území ČR a pro výkon závislé práce ve formě agenturního zaměstnání, a to např. pokud jde o rozlišení cizinců, na které (ne)dopadá zpřísněný režim povolování zaměstnání a pobytu v ČR, nebo pokud jde o zajišťování rovného zacházení vůči agenturním zaměstnancům a skončení jejich dočasného přidělení k uživateli. Uvedené studujícím pomůže lépe porozumět, jak český právní řád v dané oblasti funguje a jaké jsou toho důsledky, a to také ve vztahu k jejich dalšímu profesnímu působení. 

2. Bližší představení tématu

Pokud hovoříme o právním řešení zaměstnávání cizinců, máme na mysli zejména regulaci podmínek stanovených pro pobyt a výkon závislé práce těchto osob na území ČR, jakož i úpravu s tím souvisejících evidenčních, oznamovacích a dalších povinností. Jistá dílčí specifika vykazuje také právní regulace individuálních pracovněprávních vztahů s cizinci na straně zaměstnanců, např. pokud jde o skončení pracovního poměru či o stanovené povinnosti aplikace minimálních tuzemských standardů vůči zaměstnancům vyslaným k výkonu práce na území ČR zahraničním zaměstnavatelem. Dále je třeba věnovat pozornost také stanoveným pravidlům na poli uznávání kvalifikace cizinců, ověřování cizích veřejných listin, právnímu režimu zdanění příjmů zahraničních zaměstnanců či úpravě jejich postavení v systému sociálního zabezpečení.

Již na základě uvedeného lze předestřít, že je právní úprava zaměstnávání cizinců v komplexních souvislostech celkem komplikovaná a uživatelsky náročná, jakož i značně riziková (např. s ohledem na sankce hrozící při výkonu práce cizincem bez oprávnění k pobytu / k zaměstnání či v rozporu s tímto oprávněním). 

Těžiště předmětné právní úpravy leží ve veřejnoprávních předpisech, a to zejména v zákoně č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, a v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR.

Uvedené předpisy předně podmiňují výkon závislé práce většiny cizích státních příslušníků na území ČR předchozím opatřením příslušného oprávnění k pobytu, jakož i oprávnění k zaměstnání, které nemá „generální“ povahu, ale je vázáno na konkrétní pozici u konkrétního zaměstnavatele, případně na konkrétní činnost vyslaného cizince pro českou právnickou či fyzickou osobu – mezi tato oprávnění patří povolení k zaměstnání, zaměstnanecká karta, modrá karta či karta vnitropodnikově převedeného zaměstnance.

Z hlediska aplikace stanovených požadavků právní úpravy je nutné rozlišovat mezi jednotlivými kategoriemi cizinců, a to již podle toho, ke kterému státu mají občanskou či rodinnou vazbu. Obecně bývá na jedné straně hovořeno o cizincích ze třetích zemí, na které až na stanovené výjimky dopadá uvedený povolovací režim pobytu a výkonu práce na území ČR, a na straně druhé o cizincích s občanstvím jiného členského států EU, Evropského hospodářského prostoru a Švýcarska a je doprovázejících rodinných příslušnících ze třetích zemí či rodinných příslušnících občana ČR ze třetích zemí, jejichž výkon práce v ČR není podmíněn vydáním oprávnění k zaměstnání a většinově ani oprávnění k pobytu.

Agenturní zaměstnávání je zvláštní formou výkonu závislé práce (viz ustanovení § 307a a násl. zákoníku práce), v jejímž rámci zaměstnanec nevykonává práci pro svého zaměstnavatele (jímž je AGENTURA PRÁCE s povolením ke zprostředkování zaměstnání uděleným Generálním ředitelstvím Úřadu práce za podmínek stanovených v zákoně o zaměstnanosti), nýbrž pro osobu, k níž byl svým zaměstnavatelem dočasně přidělen.

K základním subjektům pracovněprávního vztahu, tedy ZAMĚSTNANCI a zaměstnavateli, tedy v rámci agenturního zaměstnávání přistupuje ještě třetí subjekt, označovaný jako UŽIVATEL. K dočasnému přidělení může podle ustanovení § 307a zákoníku práce dojít jen na základě UJEDNÁNÍ v pracovní smlouvě nebo dohodě o pracovní činnosti, uzavřené mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem (agenturou práce).

Agentura práce vysílá své zaměstnance k výkonu práce pro uživatele na základě PÍSEMNÉHO POKYNU, jehož náležitosti upravuje ustanovení § 309 odst. 2 zákoníku práce. Před přidělením zaměstnance k uživateli musí ovšem agentura s uživatelem uzavřít ještě dohodu o dočasném přidělení, jejíž náležitosti upravuje zákoník práce v ustanovení § 308 odst. 1 zákoníku práce.

Výkon práce zaměstnance dočasně přiděleného k výkonu práce k uživateli řídí a organizuje uživatel. Nemůže vůči němu ovšem činit právní jednání, neboť není jeho zaměstnavatelem. Zaměstnavatelem zaměstnance zůstává agentura práce, která také zaměstnanci za vykonanou práci poskytuje mzdu.

Důležitým bodem právní úpravy agenturního zaměstnávání je PRÁVO ZAMĚSTNANCE NA STEJNÉ MZDOVÉ A PRACOVNÍ PODMÍNKY, jakým se těší srovnatelný zaměstnanec uživatele. Informace o těchto srovnatelných podmínkách musí být obsahem jak dohody o dočasném přidělení, tak i písemného pokynu, kterým agentura vysílá zaměstnance k uživateli. Pokud zaměstnanec zjistí, že jeho pracovní nebo mzdové podmínky jsou horší než srovnatelný zaměstnanec uživatele, musí agentura na jeho žádost rovné zacházení zajistit.

Z mnoha příčin bývá agenturní zaměstnávání označováno za prekérní (méně chráněnou) formu výkonu závislé práce, a to už jen z důvodu prostého faktu, že uživatelé povětšinou tendují k tomu, aby dočasně přiděleným zaměstnancům věnovali méně péče než svým kmenovým zaměstnancům, což se projevuje v reálně zhoršených pracovních podmínkách většiny agenturních zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že jde dočasné přidělení zaměstnance spolu s jeho pracovněprávním vztahem k agentuře práce povětšinou velmi snadno a rychle ukončit, chybí v těchto vztazích také požadovaná ochrana stability pracovního zapojení (a tedy i stability na poli příjmů zaměstnance).    

3. Literatura ke studiu před přednáškou

4. Podnět k zamyšlení před přednáškou

1) Proč česká právní úprava na poli podmínek pro zaměstnávání cizinců přistupuje zásadně jinak k občanům EU, EHP a Švýcarska na jedné straně a k cizincům ze třetích zemí na straně druhé?
2) Napadá vás, v kterých situacích a proč je / není pro zaměstnavatele výhodné, aby využil k zajištění své činnosti přidělené agenturní zaměstnance namísto kmenových zaměstnanců?

5. Přednáška a přednášející

Přednášející: dr. Kadlubiec

Prezentace:

6. Procvičení tématu

Po absolvování přednášky a přečtení literatury by studující měl být připraven odpovědět na následující otázky. Odpovědi na otázky si lze doplnit k poznámkám z přednášky.

1) Za jakých podmínek může být v ČR zaměstnán cizinec ze třetí země? Co je to test trhu práce?
2) Co hrozí zaměstnavateli a zaměstnanci (cizinci) v případě, že cizinec bude vykonávat v ČR práci bez vyžadovaného oprávnění k pobytu / k zaměstnání nebo v rozporu s tímto oprávněním?
3) Jaká je podstata agenturního zaměstnávání a v čem spočívají základní specifika této formy výkonu závislé práce?
4) Proč je agenturní zaměstnávání považováno za prekérní zaměstnání?
5) Jsou agentura práce a uživatel povinni postupovat tak, aby dočasně přidělený zaměstnanec agentury práce dostával za odvedenou práci stejnou odměnu jako kmenový zaměstnanec uživatele vykonávající stejnou práci, nebo může jít v souladu s právem o odměnu nižší (proč)?