Komunikační dovednosti

Neefektivní způsoby komunikace

Milé studentky, milí studenti, 

v uplynulé lekci jsem hovořili o základech komunikace, dnes rovnou skočíme k tomu, co nefunguje - k neefektivním způsobům komunikace. Téma je to rozsáhlé a proto jsme jej rozdělily hned do dvou kapitol. Možná vás teď napadá - proč se zabývat tím, co nefunguje? Inu proto, že v komunikaci (i životě) se všichni dopouštíme ohromného množství chyb. A čím víc o nich víme, tím lépe s nimi umíme pracovat a tím menší paseku v našem životě pak nadělají. Nebojte. Dál se budeme věnovat tomu, co funguje :)

Snažili jsme se vybrat příklady "ze života", které pravděpodobně většina z nás už někdy zažila. Některé z nich jsou vhodné spíše pro práci s dětmi, jiné se nám stávají v komunikaci s našimi vrstevníky, nadřízenými nebo podřízenými. Můžete si pro sebe i hned vymyslet i příklady do vaší optometrické praxe.  

P.S: hledáme vhodná videa jako ukázky :) Poradíte nám ? těšíme se na vaše nápady v diskuzním fóru.  

Tak tedy, co v komunikaci moc nefunguje: 

1) Výčitky 

Ty zase..., vždycky..., nikdy..., pořád..., kolikrát už jsem ti..., kdybys... 


Matka a dcera

Příklad: Zase sis neuklidila to školní oblečení! Kdo se má pořád na ta roztahaná trička a ponožky dívat? Kdybys to aspoň jednou udělala bez říkání, opravdu ti to musím připomínat každý den desetkrát?! Já už nevím, co si s tebou mám počít!

1. Jak nám je, když slyšíme něco podobného? 

2. Kdybychom se dcerky zeptali, co si o ní v té chvíli asi její maminka myslí, co by nám asi řekla?

3. Mohla by matka mluvit tak, aby dala najevo, co žádá, ale aby přitom nedocházelo k nedorozumění, dcera si zachovala dobré mínění o sobě a obě zůstaly v emoční pohodě?


1. Cítíme se asi nepříjemně, otráveně (už zase), je to protivné, pociťujeme vztek

2.Nejspíš si myslí, že jsem k ničemu, nepořádná, nezodpovědná, možná i hloupá, líná. Dokonce možná: Asi mě nemůže mít moc ráda, když se mnou mluví takhle. Kdybychom se ale zeptali matky, zda si to o své dceři opravdu myslí (v klidu, mimo tento konflikt), asi by odpověděla, že vůbec ne! Její dcera je fajn a má ji moc ráda.

3. Evo, vidím, že tu zůstalo tvoje tričko. Byla bych ráda, kdybychom ve společných prostorách udržovali pořádek tak, jak jsme se dohodli. Nebo jenom stručně: Evo, tvoje tričko! V obou přípa­ dech je ale nezbytné, aby tón hlasu byl příjemný nebo aspoň věcný (k tomu pomáhá oslovení jménem), aby si to dcera mohla vyložit jako sdělení: Jsi fajn a zodpovědná, teď jsi jen nejspíš zapomněla na... 


Příklad výčitek

2) Poučování, vysvětlování, moralizování

Měl/a by sis uvědomit, že...


Poucovani

Příklad: Kolikrát už jsem ti říkala, že bez pravidelné přípravy na vyučování nemůžeš mít opravdu dobré výsledky. Ty sis myslel, že před přijímačkama můžeš ještě klidně chodit ven a sedět ve dne v noci u počítače? Tak teď to máš. Holt bez práce nejsou koláče. Nemůžeš čekat, že tě na gymnázium vezmou jen kvůli tvým krásným očím. Jestli chceš něco dokázat, musíš se snažit. Já to vím z vlastní zkušenosti! To by mě zajímalo, co teď budeš dělat. Já jsem ti říkala, že skončíš někde na učňáku a o vysoké škole si můžeš tak leda nechat zdát!

1. Co vám běží hlavou, když na vás někdo takhle spustí?

2. Máte pocit, že to rodiče s dítětem probrali? Že s ním o tom mluvili? Jednalo se podle vás o monolog či dialog?

3. Jak si to může vyložit dítě?

4. Co chce máma dítěti opravdu říct?

1. Kdy už se konečně vymluví a budu to mít za sebou? Někdy slyšíme: To bych radši vydržel pár facek, než ty nekonečné litanie. Jakou může mít autoritu dospělý, o němž si dítě myslí: Tak už to na něj zas přišlo, potřebuje ukázat, jak je chytrý, musím to nějak vydržet?

2. Nemluvili „s ním", ale „na něj", vedli k dítěti monolog.

3.  Máma mi vlastně říká, že jsem hloupý a nezodpovědný, a chce ukázat, že ona je chytřejší a zodpovědnější!

4. "Mám starost, moc bych ti přála, abys mohl studovat. Bojím se, že se může propást příležitost, a trochu se hněvám, protože si myslím, žes tomu nevěnoval dost péče. "

Skutečný dialog a prostor pro vyjádření vlastních názorů a návrhů

Mluvit o pravidlech, zásadách, dohodách a důsledcích se samo­ zřejmě má, ale formou skutečného dialogu a ve chvílích pohody (při konfliktu je můžeme leda připomenout). Děti by měly dostat co největší prostor k vyjádření vlastních názorů a návrhů; společně se pak dá dojít k dohodám, které jsou přijatelné pro všechny zúčastněné strany. V Čím větší míře se děti mohou podílet na rozhodování o tom, co se jich týká, na vytváření dohod a pravidel, tím více budou cítit zodpovědnost za jejich dodržování. 

3)Tohle jsi udělal/a špatně! 

kritika... zaměření se na chyby

Matka hubuje

Příklad: Dítě při hře rozbije skleničku: Co děláš? Podívej se na ten nepořádek! T oje hrůza! Pořád jen něco ničíš! 

1. Jak nám je, když slyšíme něco podobného? 

2. Máme chuť přemýšlet nad tím, jak to příště udělat jinak a lépe? 

3. Co by nám pomohlo? 


1. kritika a zaměření se na naše chyby v nás většinou vyvolá odpor a vztek, případně zpanikaříme. 

2. ve vzteku nebo panice se nám přemýšlí opravdu špatně. Navíc, když nevíme co přesně jsme udělali špatně, nemůžeme asi vědět, jak to napravit. 

3. pomoci může kvalitní zpětná vazba. Více se jí budeme věnovat v kapitole o Asertivitě a dávání zpětné vazby :)


4)  Lamentace, citové vydírání

Já (někdo) kvůli tobě... 

plačící matka



Příklad: My se s tatínkem tak nadřeme abys mohla chodit na školu a něco v životě dokázat a ty si ani ten pokojíček nemůžeš uklidit. Podívej se na to. Aspoň kdyby sis ustlala. To je to vážně tak těžký? Nemůžeš to udělat aspoň kvůli mě? Já se z tebe jednou zblázním

1. Jak spolu souvisí práce rodičů, univerzita a pořádek v pokojíčku?

2. jak se cítíme, když je na náš vyvíjen podobný nátlak? 

3. Dají se podobné věci sdělit jinak a lépe? 

1. nesouvisí. Vážně ne. 

2. Děti i dospělí se při těchto výrocích většinou cítí značně otráveně. Navíc je často slýcháme opakovaně a víme, že se ten člověk zatím nezbláznil - tzn. jedná se o plané výhružky

3.  Jasně, jen je třeba vědět jak - budeme se tomu věnovat v dalších dílech o asertivitě. V základu je vždy: uvědomit si své pocity a potřeby, popřemýšlet o potřebách druhého a jasně (a šetrně) je sdělit. 





5) Nálepkování

On je takový... 

Nalepkovani


Příklad: On je takový lenoch. Ona je taková fňukna. Ty jsi taková šikovná, vždycky to zvládneš. 

Příklad nálepkování

1. U prvních dvou výroků je jejich škodlivost asi na první pohled jasná. Napadá vás v čem může být škodlivý výrok poslední ? 


1. Tento výrok nám v podstatě dává ultimátum ve smyslu - chceš - li být i nadále šikovná, zvládni to sama. Naše mysl si z toho lehce může odvodit - když to nezvládneš sama, nejsi šikovná. Nu a dříve nebo později s vždy objeví situace, kterou sami nezvládneme. 

Moc děkujeme za všechny komentáře v diskuzním fóru. Na odpovědi pracujeme a během zítřka snad doplníme. 

Předchozí
Následující