Specifika výuky žáků s odlišným mateřským jazykem

Základní pojmy

Podle školské terminologie se v MŠ používá pojem „děti“, na ZŠ „žácI“ a na SŠ/VŠ "studenti".

LEGISLATIVA

Česká legislativa používá problematický pojem žák-cizinec. Toto označení vylučuje z určitých forem podpory ty, kteří mají české občanství, ovšem český jazyk neovládají. Pro děti a žáky-cizince, ale i zbývající skupinu žáků s nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka používáme proto raději přesnější termín žáci s odlišným mateřským jazykem (OMJ).

migrant versus uprchlík

Uprchlíci jsou osoby chráněné mezinárodním právem. Podle Ženevské konvence z roku 1951 jde o osobu, která: „se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů.“

Status uprchlíka bývá často mylně zaměňován s pojmem migrant. Zatímco uprchlík je ale k opuštění své země donucen, migranta definuje OSN jako osobu, která je mimo zemi svého původu déle než jeden rok, bez ohledu na důvod opuštění země.

Zajímavé na této legislativě je to, že nezná pojem válečného uprchlíka.

cizinec

Osoba s cizím státním občanstvím. S ohledem na možnost dvojího občanství není za cizince považován ani ten, kdo má dvě občanstvím z nichž jedno je české. Za děti/žáky-cizince tedy považujeme pouze ty, kteří nemají české občanství.

Děti/žáky s českým občanstvím nebo žáky s občanstvím dvojím (z nichž jedno je české), označujeme pojmem dítě/žák s odlišným mateřským jazykem (OMJ), dítě/žák se žádnou nebo s nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka (Školský zákon) nebo vícejazyčné/ý dítě/žák (META, o.p.s.)

žák s OMJ

Je to každé/ý dítě/žák, jehož znalost češtiny je nedostatečná pro plnohodnotné zapojení do výuky, a proto potřebuje výuku češtiny "navíc", ale i jazykovou podporu od učitelů předmětů běžné výuky.

Může se jednat o:

děti/žáky přicházející ze zahraničí, bez znalosti nebo s nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka
děti cizinců, které v ČR vyrostly, ale doma hovoří jiným jazykem, než je čeština
děti/žáky s českým občanstvím, v jejichž domácím prostředí se používá jiný než čj
děti/žáky, které mají české občanství, doma hovoří česky, ale studovaly v zahraničí a ve škole se česky nikdy neučily, a tak dostatečně neovládají akademickou češtinu

JAZYK

mateřský jazyk

Jeho znalost získáváme přirozeně, postupně, nápodobou, je to jazyk, kterým mluví naše okolí. Vedle označení mateřština, popř. mateřský jazyk se v odborné literatuře můžeme setkat s pojmenováním první jazykový kód (L1), rodný či výchozí jazyk.

cizí jazyk

V protikladu k mateřskému jazyku lze postavit jazyky nemateřské, resp. cizí, tj. jazyky, které se učíme pro zábavu a především pro komunikaci s okolním světem.

druhý jazyk

Jazyk, který se stane „druhou mateřštinou“ osoby, která se rozhodla žít v odlišném než jejím rodném jazykovém prostředí a potřebuje znalost jazyka tohoto prostředí k životu. (= děti/žáci/studenti/osoby s OMJ)

TEORIE VÍCEJAZYČNOSTI (viz Jim Cummins)

komunikativní jazyk (konverzační plynulost)

Vyvíjí se jako první v běžných situacích komunikace s rodilými mluvčími, které probíhají v reálném kontextu. Jeho osvojení trvá 2-3 roky

kognitivní jazyk

Jazyk, který se vyvíjí skrze zkoumání, rozebírání myšlenek a řešení problémů. K jeho rozvoji dochází při klasifikaci, analýze, tvorbě hypotéz a při generalizaci. Zároveň se postupně vyvíjí schopnost používat abstraktní jazyk. Jeho osvojení není časově vyznačeno.

akademický jazyk

V českém jazyce se vyznačuje používáním trpného rodu, metafor, personifikací, zapojování latinskými kořeny, řečnických vět ad. Jeho osvojení trvá 5-7 let (někdy až 10 let).

KULTURNÍ ŠOK

Popisuje dopad přechodu ze známé kultury do kultury neznámé. Zahrnuje šok z nového prostředí, poznávání spousty nových lidí a poznávání způsobů nové země. Zahrnuje také šok z odloučení od důležitých lidí ve vašem životě, jako je rodina, přátelé, kolegové a učitelé: lidé, se kterými byste mluvili v době nejistoty, lidé, kteří vám poskytují podporu a vedení.

INKLUZE

Je praxe zařazování všech dětí do běžné školy (do tzv. hlavního vzdělávacího proudu), která je na to patřičně připravena. V inkluzivní škole se neoddělují děti se speciálními vzdělávacími potřebami od dětí bez nich. Inkluzi se podrobně věnuje portál http://www.inkluzevpraxi.cz

SOCIALIZACE

Jedná se o proces, ve kterém se jedinec začleňuje do sociální skupiny, přičemž si osvojuje hodnoty skupiny, normy ve skupině panující, učí se sociálním rolím spojeným s určitými pozicemi a dalším dovednostem a schopnostem.