Termín "lehká atletika" se historicky (koncem 19. století a ve 20. století cca do 70. let) užíval pro odlišení od "těžké atletiky". Lehká atletika obsahovala aktivity, které dnes souhrnně správně označujeme jako atletika. Tedy běhy, skoky, vrhy, hody, chůzi a atletické víceboje. Těžká atletika obsahovala zápas, vzpírání, silový trojboj a v jisté době také kulturistiku. Vrhači tedy byli atlety "lehkými", jakkoli někteří disponovali občas až impozantní hmotností.

V české kinantropologické terminologii* se označení "lehká" a těžká" ve spojení s atletikou přestala používat již v 70. letech 20. století. Také ve struktuře jednotlivých sportovních organizací a v jejich oficiálně užívané terminologii se s těmito přívlastky v současnosti nesetkáváme.

Tradice má ale tuhý kořínek a navíc se ryze česká terminologie v mnoha oblastech musí vypořádávat s razantním průnikem angličtiny. V angličtině se vedle pojmu "athletics" (užívaného celkem jednoznačně pro důležité organizace a soutěže) užívá pro atletiku jako takovou většinou také termín "track and fields".

Samo slovo "athlete" potom představuje velmi často sportovce obecně, což může být již poněkud matoucí. Zejména v konfrontaci česky a anglicky mluvícího prostředí posilované internacionalizačními trendy. 

Tuto poznámku (formálně jde o podkapitolu) zařazujeme z edukativních důvodů. S ohledem na smysl předmětu má svůj význam poněkud posílit i terminologickou informovanost čtenářů, jakkoli v tomto případě je informace poměrně specifická.

Mimo jiné se jedná i o empirickou zkušenost s výukou tělesné výchovy na střední škole u autora samého, který zažil, jak někteří učitelé TV ještě v našem miléniu tvrdošíjně zapisovali do třídních knih spojení "lehká atletika".  O tom, co vše se lze k tomuto tématu občas dočíst na internetu, zřejmě není nutné hovořit.

Pozn.

*Tehdy se však nepoužíval termín kinantropologie (ustálený u nás až od roku 1991), ale teorie tělesné kultury. Ta tehdy nebyla česká, nýbrž československá, a byla  nejen terminologicky ovlivněna vzorem sovětské "fyzkultury" (ze slov "fyzičeskaja kultura" - poněkud brutální fonetický přepis ruštiny, z něhož se jednoduchým překladem dostáváme ke kultuře fyzické, potažmo tělesné).  Více k tomuto tématu nalezneme například v díle Bohuslava Hodaně Sociokulturní kinatropologie (Hodaň, 2006).