Podobně, jako u otázky pro šesté téma "proč nedostal Pistorius Oscara?" bychom se nejprve mohli tázat po důvodu, proč byla otázka v názvu kapitoly takto položena.

Otázka je to nepochybně lehce zavádějící a možná provokující. Na druhé straně, nevyplývá z ní žádný jednostranný pohled na problém, ani nesignalizuje předem očekávanou odpověď. Je položena v duchu úvodů našich zamyšlení v trochu odlehčeném a veselejším duchu.

Jsme si určitě vědomi zásady, kterou již spisovatel Zdeněk Jirotka zmiňuje ve svém humoristickém románu Saturnin. Přesněji řečeno, explicitně je tato zásada vyslovena ve filmovém zpracování knihy z roku 1994 (v režii Jiřího Věrčáka), když vypravěč Jiří Oulický v podání Ondřeje Havelky říká svému sluhovi (hraného Oldřichem Víznerem):

"Saturnine, jsou věci, o kterých se nežertuje."

 V daném okamžiku se jednalo o příjezd tety Kateřiny a jakkoli šlo o událost pro ostatní přítomné neveselou, žertovalo se o ní i přes zmíněnou zásadu, což zřejmě v humoristickém románu ani filmu příliš nepřekvapí.

V případě restrikcí pro Caster Semenyaovou jde rovněž o událost v zásadě neveselou, a to jak pro Caster samotnou, tak i pro světovou atletiku. V duchu našeho formátu však snad čtenáře nepřekvapí, že v úvodní pasáži nebudeme ani my přistupovat k problému smrtelně vážně.

Jakkoli se v současnosti okolo nás množí témata, při nichž nám humor mizí ze scény rychleji než nápadníci tety Kateřiny.  

Zpět k otázce:

Svým způsobem může Caster Semenyaová uběhnout kolik metrů bude chtít, případně tolik, kolik jí dovolí zdraví. To platí minimálně pro trénink. Trochu složitější je to však v závodech.

V dalším textu se nevyhneme obecnějším otázkám a jiným příkladům ze světa sportu. Pojďme na to však postupně, aby se dostalo i na ty, kdo třeba jméno Caster Semenyaové zatím neslyšeli. 

Caster Semenyaová*

Úvod

Tato jihoafrická atletka se narodila v roce 1991. Ve světě sportu vzbudila mnoho kontroverzních reakcí, které ukázaly, jak mohou být zdánlivě jednoduché věci někdy složité.

*Kloníme se k úzu ženská jména v češtině přechylovat, jakkoli zejména ve sportu již nejde v praxi o zcela samozřejmou transkripci. Pozn. Běžkyni na lyžích Zuzaně Kocumové bylo vytýkáno, že při spolukomentování přenosů ze závodů ženská jména nepřechyluje a ona reagovala tím, že závodnice se tak prostě nejmenují (Marita Bergen je prostě pro ostatní závodnice Bergen, nikoli Bergenová). Tato poznámka nepochybně dává jistý smysl.

V tomto textu obecně přechylujeme. Tam, kde je však v textech respektována původní (anglická) forma přepisu příjmení (tedy Caster Semenya), tam ji respektujeme.

 V roce 2009, tedy v osmnácti letech, zvítězila na atletickém MS v Berlíně časem 1:55,45. Mediální pozornost se k ní obrátila kvůli nestandardně rychlému zlepšení, což vyvolalo otázky o možném užívání zakázaných látek a s ohledem na její fyziognomii také ohledně jednoznačného určení pohlaví. 

Nejprve uvedeme její nejvýznamnější sportovní úspěchy. Je dvojnásobnou olympijskou vítězkou (2012 a 2016) a trojnásobnou mistryní světa (2009, 2011 a 2017). Vše na trati 800 m. Na MS v roce 2017 přidala ještě bronz na trati 1500 m.

Pro upřesnění ještě dodáváme, že na OH 2012 a na MS 2011 doběhla na druhém místě a obě zlata získala až po dodatečné diskvalifikaci původní vítězky Rusky Savinovové (jejíž výsledky z let 2010-2013 byly v roce 2017 kvůli dopingu anulovány). 

Zápletka

Podezření na používání zakázaných látek se v případě Semenyaové nepotvrdila, v roce 2010 však byly u ní provedeny testy pohlaví (sex tests), jejichž kompletní výsledky nebyly nikdy zveřejněny. Byl však kritizován způsob provedení testů a jeho etické aspekty realizace. Média následně spekulovala jak o intersexualitě (v novější studiích se v českém prostředí užívá termín DSD - differences of sex development; Zdroj: https://intersex-dsd.upol.cz/slovnicek/), tak o hyperandrogenismu (přirozeně zvýšené hladině testosteronu). Jakkoli těchto textů se objevilo v roce 2010 velké množství, prozatím vystačíme s informací, že se jednalo o tyto dva směry úvah.   

V roce 2010 potvrdily oficiální výsledky, že Semenyaová může soutěžit v ženské kategorii.

Kontroverzní vnímání situace však sílilo. Na jedné straně byla vnímána snaha o jejích omezení startů v ženské kategorii jako projev sexismu, rasismu a zásah do lidských práv. V Jihoafrické republice se jednalo o vystoupení některých politiků a političek, kteří hovořili o eurocentrickém stereotypu ženské krásy. Do hry vstoupila výrazně i otázka rasismu. Zdroj: https://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/africaandindianocean/southafrica/6073980/Gender-row-over-Caster-Semenya-makes-athlete-into-a-South-African-cause-celebre.html

Na druhé straně, ze strany mnohých atletek se objevovaly námitky vůči soupeření se Semenyaovou.

IAAF se ocitla pod určitým tlakem z různých stran. Semenyaová, dle nových pravidel IAAF,  podstupovala již od roku 2011 hormonální léčbu, aby dosáhla předepsané hladiny testosteronu. Hovořilo se o tom, že toto umělé snižování přirozeně vysoké hladiny testosteronu stálo i za její porážkou v Londýně 2012 (jakkoli po diskvalifikaci Savinovové nakonec dodatečně získala zlato (zdroj: https://www.sport.cz/clanek/atletika-semenyaova-znovu-nebude-moci-zavodit-bez-hormonalni-lecby-983549).

Návrat na výsluní

Dlouholeté spory okolo startů Semenyaové ovlivnilo v roce 2015 rozhodnutí Mezinárodní sportovní arbitráže (CAS), která v případu indické sprinterky Dutee Chandové rozhodla, že ruší opatření IAAF týkající se regulace hladiny testosteronu u ženských atletek. Důvodem pro toto rozhodnutí byla skutečnost, že IAAF nedokázala během dané lhůty (dvou let) předložit dostatek důkazů o tom, že hyperandrogenismus poskytuje ženským sportovkyním jinou výraznou výhodu než jiná vrozená specifika (zdroj: https://www.denik.cz/atletika/muz-nebo-zena-arbitraz-zrusila-pravidlo-o-zakazu-startu-nejen-pro-chandovou-20150728.html). To umožnilo Semenyaové další rozvoj kariéry na trati 800 m (včetně již zmíněných úspěchů).

Nové pravidlo

V roce 2018 vstoupilo v platnost nové pravidlo IAAF týkající se ženských tratí od 400 m do jedné míle, podle něhož nesmí hladina testosteronu překročit 5 nmol/l, apokud ano, je třeba medikamentózní léčby ke snížení této hladiny (zdroj: https://www.telegraph.co.uk/athletics/2018/04/25/caster-semenya-forced-lower-testosterone-levels-face-800m-ban/

Semenyaová se znovu obrátila na Mezinárodní sportovní arbitráž, tentokrát však neúspěšně. V roce 2019 se začala víc věnovat fotbalu. V roce 2022 se rozhodla zúčastnit atletického MS v Eugene na trati 5000 m. Tato trať pro ni není s ohledem na její muskulaturu ideální, ale dala přednost této cestě před hormonální léčbou, která jí působila zdravotní problémy. Nominaci na MS zvládla, v rozběhu skončila s časem 15:46,156 daleko od postupu (zdroj: https://www.sport.cz/clanek/atletika-semenyaova-nechce-znovu-projit-peklem-na-nove-trati-ale-byla-bez-sance-3500694).  

Příběh je určitě mnohem košatější, pokusili jsme se však, zatím bez nějakých vlastních vstupů či komentářů stručně postihnout informační základnu na základě zdrojů. Mnohé z těchto zdrojů v sobě nesou i jisté názory, ale s těmi jsme dosud nepracovali.

Případ Caster

Nyní můžeme téma poněkud posunout. K dispozici je článek novináře Martina Milana Šimečky z týdeníku Respekt nazvaný Caster Semenya se musí podřídit pravidlu o hladině testosteronu.

Informaci o tomto textu, ale také o jeho autorovi přináší následující podkapitola.

Mnoho z podstaty celého problému zde již bylo řečeno.

Připojujeme ještě jeden článek, ve kterém sportovní novinář Tomáš Macek hovoří s významným specialistou na sportovní právo Janem Šťovíčkem.

Článek obsahuje i kometáře běžkyně Zuzany Hejnové, sportovního lékaře Jiřího Neumanna a sportovního manažera Alfonze Jucka.

Vybrané pasáže uvedeme zde, poněkud podrobnější přehled (stále však výběr) naleznete v následující volitelné kapitole.

Celý rozhovor pak naleznete na adrese: https://www.idnes.cz/sport/atletika/caster-semenyaova-hormonalni-lecba-spor-jan-stovicek-rozhovor.A190616_194008_atletika_ten

 Již samotný název článku Nechtěl bych to rozhodovat, říká právník Šťovíček o kauze Semenyaová je celkem výmluvný.

Je třeba ještě uvést, že článek pochází z června 2019, kdy Semenyaová prohrála soudní sportovní arbitráž, ale ještě se odvolala ke švýcarskému Nejvyššímu federálnímu soudu (pozn. sídlo Mezinárodní sportovní arbitráže je ve švýcarském Laussanne). V danou chvíli ještě nebylo rozhodnutí soudu známo.

(Civilní soud nejprve pravidlo pozastavil, ale v červenci 2019 po vyslechnutí argumentů IAAF včetně tvrdých dat toto rozhodnutí zrušil, v září 2020 zamítl i odvolání Semenyaové). 

Pokusíme se nyní (a velmi stručně) vybrat některé myšlenky z předchozí podkapitoly.

Jan Šťovíček

Velmi zkušený specialista na sportovní právo potvrzuje, že případ je mimořádně složitý a podotýká, že sám by ho rozhodovat nechtěl.

Připouští, že jde v jistém smyslu o diskriminaci, ale nevidí jiné lepší řešení, než uplatnění "testosteronového" pravidla.

Zuzana Hejnová

Říká, že Caster má v podstatě ráda, ale nesouhlasí s tím, aby mohla závodit mezi ženami. Může se věnovat v životě spoustě věcí, ale nezapadá s ní do kategorie žen ve sportu.

Jiří Neumann

Vyslovuje názor, že přece nebudeme nutit sportovce, aby užívali léky, navíc hormonální, u nichž si ani nejsme jisti, co s nimi udělají a které mohou mít i vedlejší účinky. Proto coby lékař stojí za rozhodnutím Semenyaové nic takového nebrat. Současně uznává, že situace je velmi komplikovaná a že pro ostatní závodnice nešťastná.

Alfonz Juck

Rovněž se domnívá, že dohoda ke spokojenosti obou stran není příliš reálná.

Upozorňuje na skutečnost, že IAAF se snaží pravidlo o povinné hormonální léčbě uplatnit pouze pro tratě 400 až 1500 metrů. Problém spočívá v tom, že IAAF má zatím detailní lékařská data o výhodách sportovkyň s vyšším testosteronem nasbíraná jen z těchto disciplín. Pokud by chtěli funkcionáři pravidlo rozšířit i na další disciplíny, smetli by jim to rovnou ze stolu, protože na to nemají data. 

Naše poznámka

Všichni, kdo se zajímají o atletiku, vědí, že ve sprintech jsou také významné rozdíly mezi ženami a muži (stačí porovnat průměry nejlepších časů na 100 m). To možná docela dobře ukazuje na složitost situace. Jde totiž konkrétně o tvrdá data získaná empiricky na dostatečně reprezentativním vzorku, která by potvrdila, že rozdíl ve výkonnosti je tak markantní a že na něm má jednoznačný vliv hladina testosteronu (tedy odbourání jiných faktorů, tzv. interferencí).   

Podstata problému na základě již uvedených (i dalších) zdrojů

Zřejmě nejčastějším názorem atletických fanoušků je vyjádření velmi podobné uvedeným myšlenkám Zuzaně Hejnové. S Caster je možno sympatizovat, ale v okamžiku, kdy je svět sportu, konkrétně atletiky, nastaven tak, jak je, tedy pro dvě kategorie - mužů a žen, pak není možné, aby Caster závodila bez nějaké regulace vyšší přirozené hladiny testosteronu v rovných závodech se ženami.

Tento názor vychází z empirické zkušenosti a má svou jasnou logiku. Tu zde nechceme vůbec zpochybňovat.

 Je pravděpodobné, že i po zvážení jiných pohledů, tento názor u většiny bude nadále převládat.

Pouze chceme ukázat na některé možná trochu jinak založené pohledy.

Objevují-li se v této kauze pojmy jako diskriminace, sexismus či rasismus, nepochybně stojí za to podívat bez emocí a bez předsudků na to, co může být jejich zdrojem.

Diskriminace

Zde je pointa zřejmá. Caster se narodila jako žena, identifikuje se minimálně ve světě sportu jako žena. Z tohoto pohledu lze zvažovat argumenty v tomto duchu:

Regulace testosteronu může být zdraví škodlivá. Bránit někomu, aby se věnoval sportu, který dělat chce, je určitou formou diskriminace (rozlišování lidí podle příslušnosti k nějaké skupině). K podobnému názoru se nakonec přiklonili i arbitři CAS - jedná se do jisté míry o diskriminaci, ale s ohledem na existující situaci je pravidlo IAAF o povinné regulaci hladiny testosteronu ve vybraných disciplínách v daném okamžiku nejlepším možným řešením. 

Připomínáme, že toto pravidlo bylo dlouho zkoumáno a pro jeho přijetí bylo třeba doložit velké množství studií, která zatím byly přijaty jako relevantní pouze pro distance 400 m až 1 míle.

Sexismus a rasismus

Zajisté jde o dva různé fenomény, nicméně v daném případě mají jistou styčnou linii. Ta upozorňuje na důležitost historického vývoje, který je vepsán do života společnosti velmi charakteristickým rukopisem. Historicky nepochybně v mnoha zemích a v mnoha různých obdobích docházelo k evidentním křivdám páchaných na jiném pohlaví (většinově na ženách) a na menšinových etnikách či etnických skupinách. Toto období stále neskončilo a historicky nejsme s těmito problémy vyrovnáni.

V různých zemích je situace různá, stejně tak jako transformovaná životní zkušenost přenášená z generace na generaci.  S ohledem na otevírání různým kulturním sférám navzájem, zvýšené migraci obyvatelstva, možnostem cestování, snadnému a rychlému přenosu informací dochází velmi často ke střetu názorů založených na různém kulturním vnímání společenských rolí a vztahů. Z toho vyplývají názorové střety i mezi komunitami, které ne sebe dříve "hleděly" z mnohem větší vzdálenosti.

Na sociologickou studii zde prostor není, ale na upozornění, že pohled jihoafrické populace je založen na jiné historické zkušenosti a na jiném půdorysu vnímání těchto problémů než pohled běžných Evropanů, snad ano. Zjednodušíme-li tento půdorys, pak jde o to, že život afroamerické (jakkoli označení "černošské" nepovažujeme za nijak dehonestující, dáváme přednost tomuto adjektivu) populaci byl ještě před historicky nedávným časem velmi znepříjemněn rasovou segregací.  Za  definitivní konec apartheidu v JAR je považováno až zvolení Nelsona Mandely prezidentem v roce 1994.  

Tato dlouholetá zkušenost se nutně projevuje vysokou citlivostí, je-li minimálně podle části příznivců poškozováno právo sportovkyně černé pleti.

To, že práva žen se v mnoha zemích výrazně liší od práv, která ve většině Evropy dnes považujeme za základní a samozřejmá, zde podrobněji popisovat nelze, ta by opravdu bylo na jinou samostatnou studii. Dokonce ani naše téma, která s právy žen z podstaty úzce souvisí, neumožňuje na půdorysu jedné hodiny takovou podrobnější exkursi.

Jde tedy zejména o to, uvědomit si, že jiný kulturní kontext dává jiné pohledy, že některé naše představy nejsou představami automaticky univerzálně a že bychom minimálně měli být pokorní při jejich prosazování.

Práva menšin 

V praxi se relativně často u českých sportovních fanoušků setkáváme s myšlenkou, že například otázka rasismu je uměle importovaným a uměle udržovaným problémem a že u nás je víceméně zbytečné ji řešit. Některé aspekty této problematiky a to, že tom nemusí být vždy tak jednoduché, ukazuje například případ Kamara  versus Kúdela.  

Nicméně, to co představuje evidentní problém i v naší současné společnosti, je postoj k některým jiným menšinám. Zde máme na mysli například příslušníky LGBTQ+ komunity. Tato otázka českou společnost do jisté míry rozděluje a představuje poměrně aktuální téma.

Nemáme zde v úmyslu se nějakým způsobem obecně vztahovat k příspěvkům na různých chatech a sociálních sítích, to je skutečně často svět sám o sobě. Nicméně jisté tendence vývoje názorů v obecnějším smyslu v úvahu vzít lze. Zmínka o LGBTQ+ komunitě zde totiž byla vyslovena v souvislosti s Caster Semenayovou a její svatbou s dlouholetou přítelkyní Violet Raseboyaovou. Začátkem ledna 2017 fotografie ze svatby oblétly sociální sítě. Aniž bychom chtěli poskytovat prostor bulvárnímu přístupu, zařazujeme svatební fotografii, která se objevila na Instagramu a následně také v iDnes.cz.

 V současné české společnosti dochází k významnému posunu ve vnímání sexuálně menšinově orientovaných osob, a to zejména u mladých lidí.

Není zde naším cílem jakkoli hodnotit kteroukoli část názorového spektra.

Spíše jde o to upozornit, že v tomto vnímání se odráží jistý sociální konstrukt, který má řadu atributů jasně vztažených k určité kultuře a k určité době. Jinými slovy mnohé z toho, co bylo pro řadu lidí chápáno jako univerzální pravidlo, najednou takový ryze univerzální charakter ztrácí. Jakkoli argument dominance heterosexuálního vztahu ve vývoji společnosti s ohledem na její přirozený vývoj nepochybně univerzálně míří, sám o sobě však není argumentem pro diskriminaci menšin.

To je právě důvod, proč jsme se rozhodli svatbu Caster s Violet na tomto místě zmínit, a to včetně fotografie s bílými svatebními šaty Violet. V příspěvcích na sítích se objevilo poměrně velké množství hlasů, které zdůrazňovaly, že Caster uzavřela sňatek se ženou a že v této dvojici zastává jakési silovější (=mužské) postavení. 

Pro jistou část přispěvatelů se totiž jednalo o argument podporující názor, že Caster by neměla v atletice soupeřit se ženami. Jádrem tohoto argumentu bylo vyjádření v tom smyslu, že Caster v soukromém životě přijímá mužskou roli a že její ženská atletická  role je spíše jakýmsi kalkulem, z něhož se dá vytěžit sláva, bohatství a další výhody úspěšného vrcholového sportovce.

Sama Caster vede neúnavný boj. Jak již bylo uvedeno, odmítla hormonální léčbu a raději zkouší pokračovat ve sportovní kariéře na vytrvaleckých distancích.

V říjnu 2023 vyšla v nakladatelství Penguin kniha Caster Semenyaové The Race to Be Myself (ve smyslu "závod o to, abych mohla být sama sebou").  Kniha má 23 kapitol a je členěna do 4 částí (The Beginning, The Rise, The Awaking, The Redemption). Dočkala se mnoha kladných komentářů publikovaných třeba v listech Telegraph či The Guardian. To je symbolické i pro koncepci našeho předmětu, který se snaží propojovat svět sportu s kulturní a společenskou sférou.

 

V rozhovoru k přípravě knihy uvádí: "Možná jste za ta léta něco z mého příběhu slyšeli a mohli jste mě vidět, jak běžím nebo stojím hrdě na pódiu na olympiádě. Ale pořád je toho tolik, co musím vyprávět o síle, odvaze, lásce, houževnatosti a o tom, kdo opravdu jsme. Chci, aby tato kniha ukázala lidem po celém světě, jak to je"

Zdroj: https://www.independent.co.uk/news/caster-semenya-norton-new-york-south-african-tokyo-b1932625.html (volně přeložil EH).

Slovo do éteru

Někomu možná bude tato poznámka připadat od věci, ale přesto ji dávám ke zvážení.

1) Nové impulsy

• Mnozí antičtí učenci považovali uspořádání okolo sebe v dané době za vcelku sofistikované a spravedlivé. Přesto nezvažovali práva otroků ve stejném duchu jako práva svobodných lidí.
  
• V 19. století mnozí básníci skládali hold ženám a padali jim k nohám, přesto nikde v celé Evropě neměly ženy volební právo až do začátku 20. století.  
  

V kontextu doby a soudobé kultury to tak tehdy bylo chápáno jako "normální" a museli přijít ti, kteří uvažovali jinak než většina společnosti, aby došlo k nějakému posunu.

• Německý teolog Martin Luther v roce 1517 vyhlásil svých 95 tezí, kterými zahájil reformaci církve a nové období lidské historie.
• Americký aktivista Martin Luther King v roce 1963 pronesl svůj slavný projev "Mám sen", v němž vyjádřil touhu po rovnosti všech lidí.
  

V české společnosti si řada lidí ještě před poměrně nedávnou dobou nedokázala představit, že se otevře debatu nejen o LGBTQ+ komunitě, ale také třeba o transgenderu či o nebinárních osobách. Přesto se tak děje. Nevznášíme v tomto ohledu názory či postoje, ale pouze konstatujeme, že situace se jistým způsobem vyvíjí. 

Svět sportu je v tomto ohledu konzervativní a do jisté míry se změnami chápání těchto změn ve společnosti ne zcela kompatibilní. To však neznamená, že s nimi v dohledné době nebude konfrontován.

2) Sport tradice, změny a ženy

Za kolébku moderního sportu považujme Anglii 19. století. Tehdy se sport rodil na základech amatérského a rytířského soupeření. Postupně se stal viditelným společenským fenoménem, zprofesionalizoval se a stal se také významným ekonomickým atributem. 

Historicky byl nejprve výsadou mužů a později začal brát vážně ženy. Pro mnohé ženy byly zpočátku dostupné pouze některé sporty. Můžeme si vzpomenout na hrdé průkopnice některých sportovních odvětví, jako například Elišku Junkovou, která dokázala ve 20. letech 20. století závodit v automobilovém sportu společně s muži a byla v těchto soubojích velmi úspěšná. Nicméně například skok o tyči či skok na lyžích byly pro ženy "zakázanými sporty" ještě koncem 80. let minulého století.

Postupně se s nástupem žen (celkem logicky) ve většině sportů ustanovily dvě kategorie podle pohlaví - mužská a ženská. Při respektu k logice tohoto členění se nepochybně jedná o umělý konstrukt založený na zvykovém přístupu. Tento konstrukt dává smysl a v mnoha ohledech zřejmě přetrvá dlouho.

Nicméně, jsou sporty, kde to tak jednoznačné není (např. korfbal, který hrají smíšená družstva, smíšené čtyřhry v tenisu či stolním tenisu atd.) a takové, kde do budoucna jisté perspektivy změn v ohledu uspořádání kategorií jsou představitelné. Např. doc. Irena Martinková (FTVS UK) představila na konferenci Czech Philosophy of Sport v říjnu 2022 v Českých Budějovicích jako jednu z možností pro "open" kategorii dálkové plavání.
To vše ukazuje na skutečnost, že i svět sportu může zaznamenat určité změny, které nemusí být tak vzdálené, jak si možná někteří konzervativní příznivci sportu představují rozhodně nelze vyloučit.

Caster Semenyaová mnohokrát prohlásila, že cílem jejího snažení a motivem jejího poselství je otevírat dveře těm, které přijdou po ní. V tomto ohledu lze říci, že Caster Semenyaová sní svůj sen.

V roce 2019 vyšla kniha autorky Bronwyn Henkel The Run for Life: Caster Semanya, která přináší příběh Caster až do roku 2019. Mio jiné se vrací k rozhodnutí arbitráže o tom, že nařízení jsou diskriminační, ale že na základě důkazů předložených účastníky řízení je taková diskriminace nezbytným, rozumným a přiměřeným prostředkem k dosažení legitimního cíle.

Tento výklad vyvolal velké množství otázek, na něž kniha také reaguje.

Diskuse:

V rámci diskuse můžeme postupovat volně, téma zřejmě umožňuje různé postřehy a pohledy.

Na začátek několik vstupních otázek:

1) Připadá vám situace v níž se ocitla Caster Semenyaová rozporuplná? Vidíte nějaké křivdy, nespravedlnosti či problémy, které příběh přináší?

2) Domníváte se, že sport si udrží dlouhodobě jistou autonomii, v níž by mohl dodržovat nastavení, která mezitím v kulturní oblasti či obecně ve sféře společenského života změní svou povahu?

3) Vnímáte vy osobně v příběhu Caster nějaké prvky toho co zaznívalo ve výtkách jihoafrických politiků: diskriminace, sexismus, rasismus? 

4) Domníváte se že k vyhrocení některých problémů (vnímání sexistických či rasistických narážek) může přispívat i více "fyzické" a kontaktní sportovní prostředí? (Myšleno je například drsnější vyjadřování ve stylu "co na srdci, to na jazyku", rychlé a jednoznačné soudy, slovní vulgarita, extrémní rivalita apod.).   

Děkuji za účast při debatě o tomto poměrně náročném a nejednoduchém tématu.