1. Jak můžeme pomoci sobě nebo žákovi při zaplavení úzkostí?
2. Jaký je rozdíl mezi strachem a úzkostí?
3. V čem je užitečná emoce vzteku? Strachu? Smutku?
4. Jaké kroky zahrnuje učení dětí pracovat s emocemi?
5. Co je mindfulness?
Pedagogická psychologie - semináře
Komunikace a motivace: Je důležité, jakým způsobem sdělujeme informace
Vážení studenti,
vítejte v kapitole věnující se tématu komunikace, motivace a práce s chybou.
Nejdříve si zopakujeme, co jste se dozvěděli v minulém semináři:
Opakování z předchozího semináře
Prezentace
Komunikacni zlozvyky
Prezentace
Komunikacni zlozvyky
Pozn. Jestliže se vám PDF v přílohách zobrazuje otočeně, klikněte u dokumentu na dvojitou šipku vpravo nahoře, vyroluje se vám okno a třetí možnost odshora je "Rotate clockwise".
Doplňující (nepovinné) materiály:
Vnitřní motivace
Podmínky pro udržení vnitřní motivace (téměř identické s potřebami zmiňovanými Ryanem a Decim)
Smysluplnost (K čemu mi to bude?)
S dětmi můžeme pracovat na ozřejmování smysluplnosti našich požadavků a současně trvat na jejich provedení. Z efektivních dovedností přijdou ke slovu především informace. Dobře použitelné je i vracení otázek, samozřejmě bez ironického tónu (Proč to mám dělat? - Co myslíš, proč to po tobě žádám?).
Spolupráce
Zejména tam, kde je potřebná činnost monotónnější a nepříliš záživná, posiluje vnitřní motivaci možnost komunikace, vzájemná blízkost a pocit sounáležitosti.
Svobodná volba (autonomie)
Mít možnost rozhodnout o tom, zda něco dělat, jakým způsobem, kdy nebo s kým, je třetí podmínkou udržení vnitřní motivace. Vysvětlení opět najdeme v základních lidských potřebách: součástí potřeby seberealizace je dělat si věci po svém. Když nám dává někdo vybrat, dává najevo víru v naše schopnosti, je to projev respektu, úcty - uspokojuje se tím potřeba uznání.
Zpětná vazba
Informace o správnosti postupu nebo o výsledcích naší činnosti, o našem snažení a chování se významně podílejí na tom, zda budeme v činnosti nebo chování pokračovat.
Vnější motivace
Pomocí vnější motivace lze naučit děti různým dovednostem, otázkou však je, zda a jak je později opravdu využijí, když jejich osvojování bylo spojeno s emočními zážitky nechuti a přinucení. A ještě větší otázkou zůstává, zda to stálo za ty vedlejší účinky - například návyk dělat věci jen do té míry, aby člověk „proplul" a neměl problémy.
Používání prostředků vnější motivace může vést k vytvoření návyku čekat na signál, pokyn od okolí, od druhých lidí, zda máme čí nemáme něco dělat. Důsledkem může být, že dítě (později dospívající a dospělý) se z vlastní iniciativy téměř do ničeho samo nepouští. Dalším negativním dopadem je návyk dělat věci jen do té míry, aby bylo dosaženo odměny nebo byl odvrácen trest. O nic víc či lépe! Všichni máme zkušenosti s odbytou prací, provedenou s různými nedostatky, které však nebyly tak závažné, aby bylo možné odmítnout práci proplatit. Souhrnně se tyto návyky dají nazvat závislostí na vnější motivaci.
Tresty
Zkuste si vzpomenout na nějakou situaci, kdy jste byli potrestáni jako děti, případně jako dospělí. Zkuste pojmenovat alespoň tři pocity, které jste měli bezprostředně po trestu. Co to udělalo s Vašim soustředěním se, s Vaším vztahem k osobě, co Vás potrestala, jak se po trestu změnilo Vaše chování?
Tento příklad nám měl pomoct dostat se do tématu tresty, o kterém si více přečtěte v článku níže.
Na základě kapitole o trestech zkuste odpovědět na následující otázky
Jaké jsou důvody, proč se někdy uchylujeme k trestání?
Jaká rizika přináší trestání?
O čem je v článku řeč v souvislosti s racionalizací trestů?
V čem se v principu liší tresty a přirozené důsledky nějakého nesprávného chování
Představme si tři typické situace, kdy dochází k trestání:
• Desetiletý Jirka při fotbale rozbije okno panu Boudovi.
• Sedmnáctiletá Lucka přichází domů namísto v devět hodin večer v jedenáct. Není to první pozdní příchod.
• Karel a Vláďa z 8. třídy už podruhé poškodili lavici.
Zkuste se zamyslet nad následujícím:
A. Co by bylo v těchto situacích trestem? Co konkrétně by řekli rodiče nebo učitel v duchu zásady „potrestat"?
B, Kdybyste byli vy oním dítětem nebo dospívajícím, co byste rádi slyšeli od rodičů nebo učitele, abyste byli ochotni podílet se na nápravě toho, co jste způsobili, a zároveň zůstali v dobrých vztazích s druhou stranou? (Toto je velmi praktická zásada, která se dá použít, kdykoliv v reálném životě řešíme podobné situace!)
Na základě kapitoli o trestech zkuste odpovědět, zda jsou daná tvrzení pravdivá či lživá.
1) Tresty nás učí, že mít moc je důležitější než chovat se správně.
2) Sociální učení nápodobou, provázené kladnými nebo záporný mi emocemi, je v životě dítěte tím nejmocnějším učením.
3) Tresty mohou fungovat jako odpustky.
4) Trestáním se nerozvíjí, ale naopak poškozuje oblast rozvoje osobnosti a také oblast vztahů.
5) Použitím trestů se stavíme do mocenské pozice.
6) Aby děti porozuměly řádu a vnitřně jej přijaly, nesmí se cítit ohroženy chováním těch, kteří jim řád zprostředkovávají.
7) Trestem můžeme někoho přimět, aby udělal, co chceme, nebo nedělal, co nechceme. Mechanismus, kterým toho dosáhneme, je však založen na strachu, nikoliv na osvojování morálních hodnot.
8) Tresty účinkují krátkodobě, jen pokud trvá hrozba.
Odměny
Nejprve si zkuste uvědomit, co si asi pomyslí dítě nebo dospělý, když uslyší pochvalu. Poté zkuste nahradit pochvaly zpětnou vazbou a oceněním. Když si rozkliknete klíč, tak uvidíte možná řešení.
Dítě přinese obrázek, s nímž si dalo dost práce. Pochvala dospělého: Máš to moc pěkné.
Dítě v mateřské škole sní celý oběd a jde ukázat prázdný talíř paní učitelce.
Učitelka: Ty si šikovný. Mám z tebe radost.
(Nabízí se otázka: Jaká jsou rizika pochval v situacích jídla?)
Žákyně v druhé třídě napíše úhledně a bez chyby cvičení z češtiny.
Učitelka: Tys to krásně napsala. Úplně vzorně. Děti, podívejte se, jak to má Evička krásně napsané. Tak to má vypadat. Za to si zasloužíš jedničku s hvězdičkou. Děti, zatleskáme Evičce!
- Gymnazista hlásí, že dostal výbornou ze čtvrtletní anglické písemky. Rodiče: To jsi teda pašák. Děláš nám opravdu radost!
- Zvládl/a jste náročný pracovní úkol.Šéf to před ostatními spolupracovníky hodnotí slovy: To je perfektní práce. Kdyby každý pracoval jako tady kolega, kde už by naše firma byla! Tak nějak bych si to představoval i od ostatních.
- Rádi fotografujete a ukazujete svým známým své nové snímky. Jeden z nich vás chválí: Ty jsi úplný profesionál. To může jít rovnou na výstavu. Já jsem vždycky říkal, že jsi moc nadaný.
Práce s chybou
Výsledkem vzdělávání by neměl být co nejmenší počet chyb a jejich odraz v hodnocení, ale pokud možno co nejlepší znalosti.
Dítě se díky vedení dobrého učitele učí nebát se věci zkoušet, i když se třeba nedaří. Za omyl nenásleduje výsměch, pokárání, pětka nebo trest, ale naopak povzbuzení. Probuzení zájmu jít dál, udělat to příště lépe a pamatovat si i cestu, která vedla ke správnému řešení.
Otázky z rozhovoru
1. Proč potřebujeme chyby?
2. Jaká obtížnost je nejúčinnější z hlediska motivace žáka?
3. Jaké jsou důsledky strachu z chyby? (Zkuste si vzpomenout na naše fiktivní žáky- Barboru a Darinu)
4. Jak autorka tabule pracuje s žáky, kterým něco nejde, jakou metaforu pro to využívá?
5. Proč si máme chyby pojmenovávat sami?
Pokud dětem chyby opravujeme my a rozdáme jim sešit s červenými fajfkami, jsou veškeré obrázky zbytečné." (Denisa Machoňová Tichá)