Cílem tohoto posledního semináře bylo být kritický - a to nejenom ke školství, ale také k textům, respektive k tomu, jak se o vzdělávání píše. Tak snad budete kritičtí sami o sobě.

Blok 1:

Prokop, D.  2019. Slepé skvrny. Kapitola druhá: Školství. Brno: Host, s. 67–90. 

Kašparová, I., Souralová, A. 2014. „Od lokální k cikánské škole: homogenizace školní třídy a měnící se role učitele.“ Orbis scholae 8 (1) 79–96.

Možná jste osobu Daniela Prokopa zaregistrovali. Jeho jméno je spojeno hlavně s projektem Rozděleni svobodou. Je sociologem, který se rozhodl mluvit k veřejnosti. Kapitola o školství je z našeho hlediska jakýmsi shrnutím toho, co jste četli v odborné literatuře. Současně byste ale mohli být dost informovaní k tomu, abyste se pokusili některé teze nahlížet kriticky. Všímejte si ale také toho, jak dobře nebo špatně fungující školský systém ovlivňovat i zcela jiné oblasti života.

Jako doplňující text zde je článek o stigmatizaci romských škol a o tom, jak se děje vylučování. To je na textu především přínosné a to, co bych chtěla, abyste si uvědomili: vylučování, a to i skrze vzdělávací systém a jeho nedostatky, je proces. To, že jsme vyloučení z některých aktivit, se vždy projevuje jako proces, jako cesta odněkud někam. Stav vyloučení není sám o sobě tak zajímavý, jako cesta, kterou se člověk vyloučeným stal.

Blok 2: 

Šíp, R. 2019. Proč školství a jeho aktéři selhávají. Kognitivní krajiny a nacionalismus. Brno: Masarykova univerzita, s. 43–73, dostupné na 

Závěrečný text semináře. Kritický, přenáší nás do témata pedagogiky jako vědy. Jde o text náročný, je ale jasné, že není klíčový k vašim státnicím. Má vést k úvaze nad tím, jak učíme, co učíme a proč to, jak píše Radim Šíp, v mnoha ohledech přestává fungovat. Jde o filozofický text, který ale může být komplementárním k bourdieovsky laděné kritice, nabízí také jiný úhel pohledu.

Text je důležitý mimo jiné i proto, že v úvodu hovoří o vědě a jejím vývoji v posledních dvou stoletích. (Vzpomeňte si na druhou přednášku minulého semestru.) Kdo se prokouše přes prvních cca 15 stran textu bude už dále odměněn, protože se začnou objevovat známá slova. Najdete  doplnění (a komplikuje to samozřejmě) toho, co jsme si říkali o vývoji (periodizaci) moderny. Text zasazuje pedagogiku jako specifický obor lidské činnosti do tohoto kontextu, a mimo jiné její modernistické kořeny charakterizuje jako jeden ze současných problémů, který vede ke třem typům selhání - škola normuje, disciplinuje a to vše dělá v kontextech vycházející z metod a stavu poznání 19. století. (Nezdá se Vám, že tato myšlenka koresponduje dobře s tím, co jsme si v jednom z předcházejících seminářů říkali o různých kritických teoriích?)