Mezi sociální schémata se mimo jiné řadí:

Scénáře

Scénáře v sociální psychologii jsou mentální struktury, které lidé používají k interpretaci a předvídání sociálních situací. Jedná se o jakousi "mentální mapu", která nám umožňuje předvídat, jaké chování a reakce můžeme očekávat od sebe i od druhých lidí v určitých situacích. Tyto scénáře jsou vytvářeny na základě našich zkušeností a kulturního prostředí, ve kterém žijeme.

Můžeme si je představit jako "skripty", podle kterých se řídíme při interakcích s ostatními. Například když jdeme do restaurace, máme vytvořený scénář, jak se v ní chovat - vstoupíme, usedneme si, objednáme si jídlo a pití, zaplatíme účet a odejdeme. Pokud se něco podobného nestane, může nás to zaskočit a působit nám to nepohodlí.

Scénáře nám tedy pomáhají zorientovat se v sociálních situacích a usnadňují nám komunikaci s druhými lidmi. Na druhou stranu nám ale také mohou bránit v objevování nových způsobů řešení situací a v porozumění rozdílným perspektivám.

Více do hloubky toto téma rozpracoval Harold Garfinkel, se svými experimenty, kde byly tyto sociální scénáře cíleně narušovány.

Dva úsměvné příklady toho, jak to vypadá, když někdo normy narušuje:

Schémata sociálních rolí

Schématy sociálních rolí se rozumí soubor představ a očekávání, které máme o tom, jak se máme chovat v různých sociálních situacích na základě naší pozice v dané skupině nebo společnosti (a také toho, jak se v této roli mají chovat druzí). Sociální role jsou významné, protože nás definují a poskytují nám orientaci v našem sociálním světě.

Každá sociální role má svá specifická očekávání, jak se má osoba v této roli chovat. Například role studenta má v sobě zahrnuty očekávání, že bude docházet na přednášky, plnit úkoly a zkoušky, zatímco role rodiče zahrnuje očekávání, že budou pečovat o své děti, vychovávat je a podporovat jejich vývoj.

Schémata sociálních rolí se mohou měnit v závislosti na kultuře a společnosti, ve které žijeme, a mohou ovlivňovat naše vnímání a chování v různých sociálních situacích. Tyto schémata mohou být užitečné pro orientaci v sociálním prostředí, ale mohou také vést ke stereotypům a diskriminaci na základě předsudků o daných rolích.

Je důležité být si vědomi schémat sociálních rolí, abychom mohli lépe porozumět tomu, jak fungují společnosti a jak se v různých rolích chovat. Zároveň bychom měli být kritičtí k těmto schématům a snažit se porozumět různorodosti v našem sociálním světě. To, že někdo zastává určitou sociální roli neznamená, že je definován pouze jí.

Prototypy

Prototyp v sociální psychologii je mentální reprezentace typického člena nějaké skupiny nebo kategorie. Tento prototyp zahrnuje charakteristiky, které jsou obvykle považovány za typické pro danou skupinu, a může být použit k porovnání s jednotlivci, kteří patří do této skupiny.

Prototypy jsou důležité pro naše vnímání a hodnocení lidí a situací. Například, pokud si někdo představí prototypového studenta, může si představit mladého člověka, který se učí na vysoké škole, má dobrou znalost oboru a pracuje na zlepšení svých akademických výsledků. Pokud se někdo v tomto popisu nezrcadlí, může být vnímán jako odlišný od prototypu.

Prototypy mohou být ovlivněny kulturou, médii a dalšími faktory a mohou vést k stereotypům a předsudkům. Je důležité být si vědomi vlivu prototypů a snažit se vyhýbat se předsudkům a diskriminaci založené na nesprávných představách o určitých skupinách lidí. Stejně jako se sociální rolí totiž není naše vlastní přiřazení člověka do nějaké kategorie jeho skutečným odrazem, ale pouze naší reprezentací.

Stereotypy

Stereotypy jsou mentální kategorie, které nám pomáhají rychle a efektivně vyhodnocovat a kategorizovat lidi a skupiny na základě určitých charakteristik, jako je například věk, pohlaví, etnická příslušnost nebo profese. Stereotypy nám usnadňují orientaci v sociálním prostředí a umožňují nám rychle reagovat na situace, které by jinak vyžadovaly mnohem více času a úsilí. Významné jsou tím, že zobecňujeme vlastnosti skupiny na daného jedince (čímž ho nevyhnutelně redukujeme).

Stereotypy se mohou týkat skupiny do které patříme (autostrereotypy - např. zlaté české ručičky), tak té, do které nepatříme (heterostereotypy - např. český turista v sandálech s řízkem v Tatrách). Autostereotypy pak mohou pomáhat utvářet (národní) identitu.

Schémata sebe sama 

Schémata sebe sama jsou představy, které si jedinec utváří o sobě a které ho vedou k tomu, jak se chová, jaké má postoje a jak se vnímá. Tato schémata mohou zahrnovat fyzické, osobnostní, kulturní a sociální charakteristiky, a ovlivňují také to, jak se jedinec vidí v různých situacích a jak se snaží být vnímán ostatními. Schémata sebe sama se mohou vyvíjet během celého života a mohou být ovlivněna mnoha faktory, jako jsou zkušenosti, vztahy, kultura a osobnost. Tyto schémata mohou mít vliv na sebevědomí, sebehodnocení i sebeúctu jedince.

Se schématem sebe sama se pojí několik fenoménů, pozorovaných a testovaných sociálními psychology:

 Základní atribuční chyba: Tento koncept se týká naší tendence přisuzovat chování druhých lidí vnitřním příčinám (např. jejich osobnosti), zatímco při vysvětlování vlastního chování klademe důraz na vnější faktory (např. situaci, ve které jsme se nacházeli). Tato tendence může vést k nesprávnému posuzování a zkreslení našeho vnímání ostatních lidí.

Egocentrická atribuce: Tato tendence se týká našeho vnímání úspěchů a neúspěchů v kolektivním kontextu. Když se skupině podaří něco dokázat, tendujeme přisuzovat úspěch vlastním schopnostem a přispění, zatímco když se nedaří, tendujeme vinit vnější faktory (např. špatné podmínky, nespolehlivé spoluhráče). Tato tendence může vést k nesprávnému přisuzování úspěchu nebo neúspěchu, což může mít negativní dopad na další výkony.