3.2. Podoba cenných papírů
Nejviditelnější a pro laika možná nejvýznamnější je měřítko vnějškové, dle kterého se cenné papíry dělí na listinné (pořízené v hmotné podobě, obvykle na listině) a zaknihované (vedené v příslušné evidenci). Toto kritérium je sice v obecném slova smyslu kritériem „formálním", ovšem v terminologii našeho zákona o cenných papírech nejde o formu (k tomu viz dále), nýbrž o podobu cenného papíru. Nejde o první případ, kdy se legální terminologie zbytečně odchyluje od obecného jazyka.
3.2.1. Listinná podoba
Všechny cenné papíry mohou existovat v listinné podobě. Výjimky stanoví zvláštní právní předpisy, ovšem nikoliv paušálně pro některý z typů cenného papíru, nýbrž pro jeho vybrané emitenty (např. podle § 20 odst. 1 zákona o bankách může banka akcie, se kterými je spojeno hlasovací právo, emitovat pouze v zaknihované podobě). Kvalita hmotného nosiče a jeho technické provedení (charakter papíru, jeho rozměry, barvy apod.) je v zásadě libovolná a bude jen na emitentovi a jeho uvážení, jaký materiál pro zachycení náležitostí cenného papíru zvolí.
Za určitých okolností ale bude nutné dodržet určitou kvalifikovanou podobu. Tyto okolnosti jsou dnes převážně faktického rázu: tak například šek může být vystaven na jakémkoliv podkladu, nebude-li však vystaven na bankovním formuláři (formuláři šekovníka, který má šek proplatit), bude se pravděpodobnost jeho proplacení blížit nule.
3.2.2. Zaknihovaná podoba
Prvopočátek zaknihovaných cenných papírů můžeme hledat v okamžiku, kdy třetí osoba, která má cenné papíry u sebe v úschově, vydávala určité potvrzení o existenci těchto cenných papírů, kterým se bylo možno v určitých případech prokázat. Odtud byl již jen krůček k umožnění převodu cenných papírů bez toho, že by takové cenné papíry opustily úschovu u oné třetí osoby, kdy tato třetí osoba pouze provedla zápis o změně ve své evidenci, která se týkala převáděného cenného papíru. Později se dospělo ještě dál, ke skutečnému plnému zaknihování cenného papíru, tzn. k tomu, že určitá osoba vedla pouze evidenci o cenném papíru a plnila všechny povinnosti s tím spojené, tzn. zaznamenává veškeré změny, převody, přechody cenného papíru. Plné zaknihování zároveň znamená, že cenný papír vůbec ve fyzické formě neexistuje a osoba vedoucí evidenci pouze vede evidenci práv z cenného papíru vyplývajících[2].
Zaknihovat, tj. nahradit zápisem do určité evidence, lze podle českého práva (srov. § 91 PKT) pouze zastupitelné cenné papíry (k tomuto viz bod 3.8.).
S ohledem na podobu cenných papírů stanoví § 4 odst. 2 CenP náležitosti, které nejsou vyžadovány u zaknihovaných cenných papírů. Jde o jejich číselné označení, podpisy nebo jejich otisky a údaje o povolení příslušného státního orgánu. Za určitých okolností je však osoba vedoucí jejich evidenci povinna, je - li podle zákona nutné rozlišit jednotlivé zaknihované cenné papíry z podnětu jejich emitenta, přidělit pro tento účel číselné označení jednotlivým cenným papírům.
V budoucnu budou zaknihované cenné papíry ty papíry, které budou vedené v následujících evidencích: budou buď zapsány do tzv. centrální evidence (§ 92 PKT), nebo budou vedeny v tzv.samostatné evidenci (§ 93 Z PKT) anebo budou vedeny v evidenci České národní banky (srov. § 91 zákona o kapitálovém trhu). Na centrální i samostatnou evidenci může navazovat tzv.navazující evidence (např. obchodník s cennými papíry či investiční společnost).
Centrální evidenci cenných papírů vede centrální depozitář a osoby oprávněné vést evidenci navazující na centrální evidenci cenných papírů vedenou centrálním depozitářem. Jde o obchodníky s cennými papíry, kteří mají v povolení uvedenou investiční službu úschova investičních nástrojů, investiční společnosti, které mají v povolení uvedenou investiční službu úschova investičních nástrojů, Českou národní banku, zahraniční osoby, jejichž předmět podnikání odpovídá činnosti prvních dvou uvedených skupin osob, a které jsou oprávněny poskytovat investiční služby v České republice a zahraniční centrální depozitář nebo zahraniční osoba oprávněná vést evidenci investičních nástrojů.
Centrální depozitář bude cenné papíry evidovat na účtech vlastníků nebo na účtech zákazníků(tj. účtech, kde se evidují všechny instrumenty, které jejich vlastníci svěřili majiteli účtu)[3] a kromě toho bude evidovat i jednotlivé emise zaknihovaných cenných papírů. K převodům zaknihovaných cenných papírů blíže kap. 4. 1.
Zavedením centrálního depozitáře se zásadně mění dosavadní evidence zaknihovaných cenných papírů u Střediska cenných papírů. Centrální depozitář není zřízen přímo zákonem a musí k výkonu své činnosti získat povolení ČNB. Centrální depozitář kromě evidence cenných papírů též přiděluje ISIN provozuje vypořádací systém. Může také vykonávat další, v zákoně uvedené činnosti[4], příp. - po zaregistrování ČNB - i jinou podnikatelskou činnost související se správou svého majetku. Do okamžiku, než centrální depozitář převezme evidenci Střediska, se neaplikují ustanovení zákona o kapitálovém trhu upravující činnost depozitáře (srov. blíže § 202 PKT). V době, kdy byl dokončován rukopis, ještě nebyla licence centrálnímu depozitáři udělena.
Podoba cenného papíru nemusí být definitivní. Za obecných podmínek upravených v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu (§ 112 - 114) lze provést přeměny ze zaknihovaného cenného papíru na listinný a naopak. Přeměna podoby se nepovažuje za novou emisi, jde tedy jen o jiné vyjádření původní emise.
[2] Vítek, J. in Kotásek/Pokorná/Raban a kol. Kurs obchodního práva, Právo cenných papírů. 3. vydání. Praha : C. H. Beck, 2003, s. 24.
[3] Srov. § 94 odst. 4 a 5 PKT.
[4] Srov. § 100 odst. 3 a § 103a PKT.