Základem klasifikace na kótované a nekótované^[14] cenné papíry je okolnost, zda byl příslušný cenný papír přijat k obchodování na určitém veřejném trhu. Musí jít o tzv. regulovaný trh (srov. § 37 PKT). Tím je trh, který má určitá stanovená pravidla pro přijímání investičních nástrojů k obchodování, obchoduje se na něm pravidelně a má stanovená pravidla pro přijímání a obchodování.

Za kótovaný cenný papír je potom podle zákona považován papír přijatý k obchodování na regulovaném trhu (srov. § 55 PKT) se sídlem v členském státě Evropské unie.

Podmínky pro přijetí investičních cenných papírů k obchodování na regulovaném trhu upravuje ust. § 57 PKT. Jednou ze zásadních podmínek přijetí je uveřejnění tzv. prospektu příslušného cenného papíru a uplynutí alespoň jednodenní lhůty od tohoto uveřejnění (z prospektové povinnosti zná právní úprava řadu výjimek, srov. § 57 odst. 2 PKT). Prospekt je jakýmsi podrobným „rodným listem" cenného papíru: musí obsahovat veškeré informace týkající se samotného cenného papíru, majetku, dluhů emitenta a jeho finanční situace, srov. zejména § 36an PKT a Nařízení Komise (ES) č. 809/2004 o prospektu.

Rozlišování na kótované a nekótované cenné papíry má samozřejmě enormní význam pro vlastníka příslušného cenného papíru, protože ten může využít k prodeji či nákupu služeb a výhod regulovaného trhu.

To samozřejmě není jediný dopad přijetí k obchodování na regulovaném trhu. Pokud vlastník dosáhne určitého podílu na všech hlasovacích právech emitenta se sídlem v ČR^[15] a přijatého k obchodování na některém regulovaném trhu v EU, nebo svůj podíl naopak pod zákonem stanovené hranice sníží, musí tuto skutečnost oznámit do čtyř pracovních dnů^[16] emitentovi a ČNB  (blíže k tomu viz § 122 PKT).

Z pohledu emitenta znamená kótace jeho cenného papíru zpravidla nutnost uveřejňovat velké množství informací, a to buď periodicky (jde o tzv. výroční a pololetní zprávu^[17] či tzv. mezitímní zprávu^[18]) nebo průběžně po celý rok, srov. § 119b PKT. Dle zásad plnění informačních povinností (§ 121 PKT) přitom emitent nesmí používat nepravdivé, klamavé nebo zavádějící údaje, zamlčovat skutečnosti důležité pro rozhodování investorů, nabízet výhody, jejich spolehlivost nemůže garantovat a uvádět nesprávné údaje o své hospodářské situaci. Uvedené informační povinnosti emitentů tvoří důležitou složku tzv. povinně uveřejňovaných informací, jejichž zpřístupňování je dále předmětem speciální úpravy v § 127an PKT.

Tím, že kótovaný cenný papír je přijat k obchodování na regulovaném trhu, uplatní se pro kótované cenné papíry samozřejmě i ustanovení o ochraně vnitřních informací (§ 124 - 125 PKT) amanipulaci s trhem (§ 126 - 127 PKT), tedy oblasti upravené v souvislosti s regulovanými trhy a na nich obchodovanými finančními nástroji obecně.

[14] V dřívější terminologie šlo o „veřejně obchodovatelné" a později „registrované" cenné papíry. Třebaže podstata byla vždy stejná (v zásadě vždy šlo o cenné papíry obchodované na nějakém veřejném trhu), jsou mezi pojetím „veřejně obchodovatelného", „registrovaného" a „kótovaného" cenného papíru věcné rozdíly, zejména v mechanismu připuštění na trh a obchodování v určitém jeho segmentu. Pojem registrace (myšlena je registrace na regulovaném trhu) je nyní vyhrazen pro cenné papíry vydávané fondem kolektivního investování (srov. § 59 PKT), které jsou na trhu registrovány za účelem publikace jejich hodnoty.

[15] Za určitých okolností i se sídlem mimo EU, srov. § 118 odst. 1 písm. a) bod 1.

[16] Ode dne, kdy se o překročení nebo snížení podílu dozví nebo mohl dozvědět.

[17] K tomu viz § 118 a § 119 PKT.

[18] K tomu viz § 119a.