Speciální pedagogika I
Speciální pedagogika
- v širším smyslu – jako vymezení každé speciálně zaměřené pedagogiky (podle věku, předmětu)
- v užším smyslu – věda o zákonitostech speciální výchovy a speciálního vzdělávání jedince, který vyžaduje speciální přístup při vzdělávání a speciální podporu při pracovním a společenském uplatnění
- současné pojetí – zabývá se problematikou jedince se znevýhodněním od jeho narození až po stáří (raný a předškolní věk, školní věk, adolescence, dospělost a stáří)
Termín poprvé v r. 1957 brněnský pedagog a spisovatel RNDr. Bohumír Justyn Popelář
od r. 1973 začal užívat český speciální pedagog, zakladatel logopedie, foniatr prof. Miloš Sovák
Cíle speciální pedagogiky
- vychází z principu humanismu --> uznání hodnoty a svébytnosti člověka
- vychází z práv lidí s postižením na rozvoj a respektování jejich osobnosti a práva na vzdělání
Interdisciplinární vztahy
- obecná pedagogika a didaktika
- dějiny pedagogiky a dějiny školství
psychologie,
- patopsychologie a psychopatologie
- sociální psychologie, sociologie, sociální patologie
- ilozofie výchovy, teorie výchovy
- pedagogika volného času, andragogika, pedagogická diagnostika
Jednotlivé pédie pak mají vztahy na další obory
- biologie, medicína (pediatrie, psychiatrie, ortopedie, neurologie, ORL, foniatrie, plastická chirurgie…), technika