Speciální pedagogika I

Speciální pedagogika

  • v širším smyslu – jako vymezení každé speciálně zaměřené pedagogiky (podle věku, předmětu) 
  • v užším smyslu – věda o zákonitostech speciální výchovy a speciálního vzdělávání jedince, který vyžaduje speciální přístup při vzdělávání a speciální podporu při pracovním a společenském uplatnění 
  • současné pojetí – zabývá se problematikou jedince se znevýhodněním od jeho narození až po stáří (raný a předškolní věk, školní věk, adolescence, dospělost a stáří) 

Termín poprvé v r. 1957 brněnský pedagog a spisovatel RNDr. Bohumír Justyn Popelář

od r. 1973 začal užívat český speciální pedagog, zakladatel logopedie, foniatr prof. Miloš Sovák

Cíle speciální pedagogiky

  • vychází z principu humanismu --> uznání hodnoty a svébytnosti člověka 
  • vychází z práv lidí s postižením na rozvoj a respektování jejich osobnosti a práva na vzdělání

Interdisciplinární vztahy

  • obecná pedagogika a didaktika 
  • dějiny pedagogiky a dějiny školství psychologie, 
  • patopsychologie a psychopatologie 
  • sociální psychologie, sociologie, sociální patologie 
  • ilozofie výchovy, teorie výchovy 
  • pedagogika volného času, andragogika, pedagogická diagnostika 

Jednotlivé pédie pak mají vztahy na další obory 

  • biologie, medicína (pediatrie, psychiatrie, ortopedie, neurologie, ORL, foniatrie, plastická chirurgie…), technika