Jazyk a kultura
ÚVOD
Při komunikaci s cizincem je důležité uvědomit si a definovat zásadní pojem: jazyk. Jazyk je jedním z nejdůležitějších dorozumívacích prostředků. Existuje mnoho jeho definic. Jedna z nejdůležitějších praví, že jazyk je znakový systém, jenž slouží k dorozumívání. Základní stavební jednotkou jazyka je znak – něco, co zastupuje něco jiného. Pomocí jazyka tak můžeme popisovat realitu kolem nás a vstupovat do vzájemné interakce. Když je řeč o jazyku, můžeme mít na mysli dva pojmy – (1) jazyk jako takový, abstraktní znakový systém, nebo (2) jazyk ve smyslu řeči, konkrétní realizaci abstraktního systému. Tato dichotomie je velice užitečná, neboť dobře odráží každodenní fakt, kdy není možné komunikovat pokaždé tak, jak si žádá jazykový systém (ani když se pohybujeme na poli spisovného jazyka), žádná realizace tohoto systému se s ním nebude nikdy plně shodovat.
Na celém světě existuje zhruba šest až sedm tisíc jazyků. Jejich přesný počet však není možné přesně stanovit, neboť mezi lingvisty se vedou často vášnivé spory o to, co už je samostatný jazyk a co je ještě nářečí v rámci jednoho jazyka. Jazyky se podle příbuznosti sdružují do jazykových rodin, jejichž počet se pohybuje mezi jedním a dvěma sty. Nejrozšířenější jazykovou rodinou jsou indoevropské jazyky, jež používá k dorozumívání polovina světové populace.
V českém prostředí se počátek národního jazyka kryje s počátkem státnosti, ve stejné době, kdy začínáme mluvit o češtině, se konstituuje i raně středověký český stát.
ZÁSADY
Ve výuce v heterogenní třídě je nutné zaměřit se na existenci různých vrstev jazyka. Můžeme je rozdělit na vrstvy strukturní, jež mají svou slovní zásobu i vlastní gramatiku, a vrstvy nestrukturní – ty využívají gramatiku strukturního útvaru jazyka, liší se jen specifickým slovníkem. Mezi strukturní útvary jazyka patří reprezentativní vrstva, spisovný jazyk, jenž je považován za standardní útvar jazyka, který je srozumitelný všem mluvčím jazyka ve všech situacích. Mezi nespisovné strukturní útvary jazyka patří útvary nadnářeční a nářeční. Nejrozšířenějším nadnářečním útvarem je obecná čeština. Dalším dorozumívacím prostředkem jsou nářečí. Jednotlivá nářečí můžeme rozdělit do čtyř skupin – česká v užším smyslu, středomoravská (hanácká), východomoravská (valašská a moravskoslovenská) a lašská (slezská). Nářečí, jimiž jsou jejich uživatelé zvyklí běžně komunikovat, se někdy mohou lišit vesnici od vesnice, proto je pro Moravany užívání spisovného jazyka přirozenější, mluví spisovným jazykem častěji, někdy už několik kilometrů od svého bydliště, než pro obyvatele Čech, kteří můžou totožnou obecnou češtinou komunikovat stejně dobře v Aši jako v Pardubicích. Mezi útvary nestrukturní, vyznačující se výrazným slovníkem, patří zejména nejrůznější slangy – mluvy společenských (zájmových nebo pracovních) skupin. Nestrukturním útvarem je i argot – mluva, jež je záměrně nesrozumitelná nečlenům skupiny, kteří argot používají.
Když uvažujeme o spisovné a nespisovné češtině, je na místě položit si otázku, jaká by měla být čeština jako „vyučovací“ jazyk? Měl by učitel používat nespisovnou češtinu – obecnou nebo nářečí, či se přísně držet spisovného kódu? Vzhledem k tomu, že s obecnou češtinou se uživatelé jazyka setkávají ve vyšší míře než dříve (objevuje se běžně v médiích i v soudobé beletrii), je škola už asi posledním významným prostředím, kde si žáci a studenti mohou spisovnou češtinu osvojit. Proto by měl učitel ve školní praxi používat převážně spisovnou češtinu a u nespisovných prvků vždy objasňovat jejich odlišnost.
DOPLŇUJÍCÍ MATERIÁL
http://www.pracevceskerepublice.cz/jiny-jazyk-jina-kultura-8/
http://csbh.cz/novinky/proc-se-zajimat-o-rodinne-jazykove-prostredi-zaka-cizince
LITERATURA A DALŠÍ ZDROJE
BARTMIŃSKI, Jerzy. Jazyk v kontextu kultury: dvanáct statí z lublinské kognitivní etnolingvistiky. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2016. ISBN 978-80-246-2883-7.
LESÁK, Josef. Český jazyk a kultura mluveného projevu. Praha, Pedagogická fakulta UK, 2014.