- úvodní on-line setkání 10. 10. od 17.00
- studium e-learningových materiálů a videí
- průběžné plnění samostatných úkolů (5 x)
- dávání zpětné vazby spolužákům (5 x)
- závěrečný webinář
28. 11. od 17.00
Požadavky na úspěšné ukončení kurzu aneb Co z toho budete mít?
Seznamte se s lektorem, aneb kdo vás kurzem provede
Jak to celé proběhne?
Aneb cesta tam a zase zpátky.
Kurz DigCompEdu jsme už dříve vytvořili ve vizuálně přívětivějším prostředí webu. Je to však kurz, který je určen nejen pro celoživotní vzdělávání, ale také pro studenty KISKu. Abyste ale vždy věděli, co a kdy studovat, v této interaktivní osnově máte předestřené jednotlivé kapitoly i časový plán. Stejně tak je důležité zmínit, že úkoly budete odevzdávat zde - na konci každé kapitoly k nim v této interaktivní osnově najdete pokyny i místo, kam je vložit.
Čeká vás tak drobné přebíhání mezi webem a interaktivní osnovou, věříme však, že to pro vás nebude zádrhel a vše s přehledem zvládnete. Jako bonus jsme pro vás nachystali celkem 6 výukových videí, která najdete zde v interaktivní osnově na začátku každé kapitoly. Prvních pět témat má vzájemná hodnocení a povinné úkoly. Šestá dimense je zaměřená na studující a úkol ani vzájemné hodnocení v ní už nenajdete.
On-line setkání 10. 10. od 17.00
První den kurzu se společně potkáme na on-line webináři, kde se budete moci seznámit s lektorem, vyjasnit si detaily kurzu i to, co vás v jeho průběhu čeká.
Kapitola 1 | Profesní zapojení
Jan Sokol, když charakterizuje život ve městě, oproti životu na venkově, říká, že ve městě jsme odkázáni na druhé. Nic si sami nevypěstujeme, nejsme samostatní, co se týče dovedností a znalostí. Máme ale jeden druhého. Tato závislost či odkázanost je paradoxně to, co stojí za vzestupem měst, vědy, průmyslu i vzdělání. V tomto modulu se pokusíme přemýšlet nad tím, jak si formovat vlastní polis, ve které můžeme profesně růst.
Kapitola 2 | Digitální zdroje
Každý stroj potřebuje zdroj energie, něco, na co funguje, co může využívat, přeměňovat, z čeho může žít. S lidským zakoušením zdrojů je to složitější, protože nám nestačí jen získávat energii z jídla, ale potřebujeme něčím sytit také svoji psyché. Cílem digitálních zdrojů je být těmito prostředky pro energii, pohyb, změnu v oblasti vzdělávání, v profesní rovině člověka. Umožňují mu, aby nesetrvával na místě, ale do své výuky vnášel dynamiku, pohyb, změnu.
Kapitola 3 | Výuka
Ve slově výuka můžeme slyšet slovo ukazovat („uka“) a předponu vy, spojenou s vyzdvižením. Výuku bychom tradičně mohli chápat jako určité poučené ukazování. Ze složitého a nepřehledného světa nám učitel vybírá, na co se máme dívat a pod jakým úhlem. Jenže – měl by tím, kdo ukazuje být jen učitel? Neumožňují nám moderní technologie a společenské posuny do procesu poučeného ukazování zapojit více lidí? A co vlastně znamená ukazovat? Ukazovat znamená dávat k dispozici, vybrat, zprostředkovat, popsat, přiblížit, zasadit do kontextu. To je perspektiva, která v sobě snad již tolik hierarchického diskursu nemá.
Kapitola 4 | Digitální hodnocení
Asi každý ve škole zažil, že měl učitele, který měl své oblíbence. A ty hodnotil jinak než ty, kteří jimi z různých důvodů nebyli. Takové hodnocení, tedy propůjčování hodnoty, nepomáhá nikomu. Moderní technologie se snaží vytvořit prostor proto, aby hodnocení směřovalo ke zpětné vazbě pro studenta, aby on sám mohl se svými znalostmi, dovednostmi, postoji něco dělat. Aby měl informace o tom, jakým směrem sám může nasměrovat svoji další vzdělávací cestu.
Kapitola 5 | Podpora studentů
Podpora představuje zajímavý učitelský úkol. Cílem vzdělávání není výstavba znalostního modelu či obrazu světa, který má učitel pevně k dispozici a vkládá do myslí studentů. Cílem je podpora, kterou každý potřebuje jinou – jeden chce ocenit, další poradit, někdo diskutovat, další nebýt sám. Podporovat znamená hledat cesty jak zjistit, co chce a potřebuje student a využít všechny nástroje k tomu, aby svých cílů mohl dosáhnout.
Kapitola 6 | Podpora digitálních kompetencí žáků
Podle rámce DigComp potřebujeme digitální kompetence k tomu, abychom uspěli v práci, ve škole, mohli se bavit, komunikovat, participovat na veřejných věcech. Být tím, co Erazim Kohák ve svém Průvodci po demokracii označuje jako občany. Občan neznamená, že jsme se někde narodili nebo mámě konkrétní doklad totožnosti, nýbrž že máme zájem o svět, ve kterém žijeme, že o něj chceme pečovat. A digitální kompetence jsou pro podstatnou část péče o společný prostor nezbytné. Snažíme se tak studentům dát nástroje proto, aby byli občany, aby se stávali dobrými lidmi.