Chronická intenzivní ošetřovatelská péče - přednáška

Postresuscitační syndrom

Příběh rodiny


V dubnu 2018 má sestra prodělala srdeční zástavu způsobenou tupým poraněním hrudníku. Na místě byla oživována díky kardiopulmonální resuscitaci poskytované záchranáři. Po úspěšné resuscitaci byla převezena do nemocnice k další péči. Po příjmu na JIP nás lékařský tým informoval o plánu léčby.

Během hospitalizace na JIP trpěla má sestra refrakterním epileptickým statem po dobu 8 týdnů, což vyžadovalo intenzivní intervence zaměřené na zvládnutí záchvatů.

Dnes, téměř pět let po tomto traumatickém incidentu, je její cesta zotavení a rehabilitace stále náročná. Čelí dlouhodobým problémům zahrnujícím funkční, kognitivní a emocionální poruchy, které výrazně ovlivňují kvalitu jejího života. Jako její hlavní pečující mohu potvrdit, že mozkové poškození po srdeční zástavě představuje obrovskou výzvu jak pro pacienty, tak pro jejich pečovatele. Identifikace účinných léčebných postupů je zásadní pro zlepšení dlouhodobých výsledků pacientů, jako je má sestra.

Perkins, Gavin D. et al. Improving Outcomes After Post–Cardiac Arrest Brain Injury: A Scientific Statement From the International Liaison Committee on Resuscitatio; Resuscitation, Volume 201, 2024, 11019; https://doi.org/10.1016/j.resuscitation.2024.110196

Syndrom postkardiální zástavy (poresuscitační syndrom) nastává po obnovení spontánní cirkulace (ROSC) po srdeční zástavě. Jedná se o komplexní multisystémový stav, který odráží následky celotělové ischémie a reperfuze. Často se vyskytuje v souvislosti se základním onemocněním, které vedlo k srdeční zástavě, a je komplikován předchozími komorbiditami a důsledky resuscitace. Závažnost stavu se odvíjí od délky a příčiny srdeční zástavy.

Mortalita a morbidita

  • Časná úmrtnost: Kardiovaskulární nestabilita.
  • Pozdní úmrtnost a morbidita: Nejčastěji způsobena poškozením mozku (hlavní příčina úmrtí po ROSC), multiorgánovým selháním a sepsí.


Mechanismus vzniku
Dříve se předpokládalo, že syndrom je převážně důsledkem produkce volných radikálů. Dnes víme, že patofyziologie je složitější.

  • Hypoperfuze a ischémie spouští kaskádu událostí zahrnující:
    • Narušení homeostázy
    • Produkci volných radikálů
    • Aktivaci proteáz
    • Reakci podobnou syndromu systémové zánětlivé odpovědi (SIRS)
  • Tento proces může trvat hodiny až dny.
  • Hypotermie může zpomalit patologickou kaskádu.


Hlavní projevy syndromu

  1. Poškození mozku:
    • Mikro- i makrocirkulační dysfunkce může vést k ischemii nebo hyperémii.
  2. Dysfunkce myokardu:
    • Po úvodní hyperkinéze způsobené katecholaminy často dochází k přechodné globální hypokinezi, která se obvykle vyřeší do 72 hodin.
  3. Systémová ischemická/reperfuzní odpověď:
    • Připomíná septický šok se zánětlivými reakcemi, aktivací imunitního systému, uvolňováním cytokinů a buněčnými odpověďmi.
  4. Přetrvávající základní patologie:
    • Původní příčina zástavy může dále negativně ovlivňovat fyziologii.

Přispívající faktory

  1. Mozkové poškození po zástavě:
    • Poruchy cerebrovaskulární autoregulace
    • Mozkový edém
    • Neurodegenerace
  2. Dysfunkce myokardu:
    • Globální hypokineze (tzv. omráčení myokardu)
    • Snížený srdeční výdej
    • Akutní koronární syndromy
  3. Systémová ischemická/reperfuzní odpověď:
    • SIRS
    • Vazoregulační poruchy
    • Selhání mikrocirkulace
    • Aktivace koagulační kaskády
    • Útlum nadledvin
    • Nedostatečná dodávka a využití kyslíku
    • Zvýšené riziko infekce
  4. Přetrvávající základní příčiny:
    • Kardiovaskulární onemocnění (např. ischemie, kardiomyopatie)
    • Plicní patologie (např. plicní embolie, astma)
    • Onemocnění CNS (např. mrtvice, krvácení)
    • Otravy a infekce/septické stavy
    • Hypovolémie
  5. Komplikace resuscitace:
    • Úrazy (např. zlomeniny žeber, hrudní kosti)
    • Nežádoucí účinky léků
    • Komplikace spojené s invazivním monitoringem a zavedením katétrů.
Předchozí
Následující