Obecné poznámky:

POZOR! Při vyměřování soudních poplatků vždy použijte správné znění zákona o soudních poplatcích (účinné ke dni podání žaloby!)

Ke stanovování lhůty k zaplacení SOP před a po 29. 9. 2017 srov. komentář Věčeřa J. Zákon o soudních poplatcích a předpisy související. Praha: Wolters Kluwer, 2015 (aktualizováno v ASPI k 1. 9. 2019), komentář k § 9:

Do postupu soudu při vyzývání účastníků k zaplacení soudního poplatku a stanovení lhůty bylo významně koncepčně zasaženo novelou zákonem č. 296/2017 Sb. Ohledně žalob, odvolání, dovolání či kasačních stížností podaných od 30. 9. 2017 (srov. přechodné ustanovení v čl. VI zákona č. 296/2017 Sb.) platí, že soud stanoví lhůtu v délce alespoň 15 dnů, pouze ve výjimečných případech může stanovit lhůtu kratší (NSS 8 Afs 37/2018-51). Takto stanovená, poměrně dlouhá lhůta byla do zákona nově zavedena v důsledku koncepčního průlomu spočívajícího v doplnění poslední věty odst. 1, podle níž se k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty nepřihlíží; pokud je poplatek zaplacen po lhůtě, soud řízení zastaví a zaplacený poplatek vrátí postupem podle § 10. Blíže k této koncepční změně viz výklad k odst. 7.

Při stanovení konkrétní lhůty je třeba zohledňovat povahu věci a osobu poplatníka ve vztahu k výši ukládaného poplatku. Typicky pokud se jedná o poplatek ve výši desítek tisíc Kč a poplatníkem je běžná fyzická osoba, bude namístě uvažovat o stanovení lhůty delší, třeba i v trvání několika měsíců. Současně nelze přehlédnout, že poplatková povinnost je navázána již na podání příslušné žaloby či opravného prostředku, již k tomuto dni je poplatek ze zákona splatný, a další prodloužení lhůtou stanovenou soudem je pojmově bonusem pro poplatníka. K této otázce se aktuálně vyjádřil i Nejvyšší soud, který vycházeje z předcházejícího opakovaně vyjádřeného právního názoru Ústavního soudu vyložil, že stanovení soudcovské lhůty k zaplacení soudního poplatku v délce alespoň 15 dnů s následkem zastavení řízení v případě marného uplynutí lhůty nemůže být nepřiměřené ve vztahu k možnosti uplatnit u soudu tvrzené právo, neboť jde již o lhůtu náhradní pro případ nesplnění povinnosti zaplatit soudní poplatek společně s podáním návrhu. Poplatník má svou poplatkovou povinnost pojmově splnit již při podání žaloby, a pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity (NS 26 Cdo 4200/2018).

V řízeních podle právního stavu před novelou zákonem č. 296/2017 Sb. - zahájených do 29. 9. 2017 - má soud ve vztahu k délce lhůty v podstatě volnou ruku, měl by nicméně přihlédnout k následujícím kritériím: Při určení lhůty k zaplacení poplatku je soud povinen zohlednit povahu dané věci, a zejména výši poplatku a vycházeje z těchto okolností určit přiměřenou lhůtu, v níž bude mít poplatník reálnou možnost poplatek zaplatit. V tomto ohledu nelze paušálně vymezit, o jakou lhůtu by se mělo jednat, tato by nicméně měla být obecně delší než tři dny (Pl. ÚS 2/07). Jako vhodná pro soudní praxi se jeví například lhůta v délce 7 či 10 dnů, v případě poplatků přesahujících jednotky tisíc korun je pak lhůta odpovídajícím způsobem prodloužená na 15, 30 nebo i více dnů. Při hodnocení délky lhůty je třeba zohlednit i okolnost, po jaké době od marného uplynutí lhůty skutečně dojde k zastavení řízení (srov. výklad k odst. 7); i v tomto ohledu lze ve vztahu k soudům doporučit přiměřenou shovívavost, tedy k zastavení řízení přistoupit s určitým přiměřeným časovým odstupem od uplynutí lhůty.

V případě určené lhůty k zaplacení soudního poplatku se jedná o lhůtu procesní (§ 57 odst. 3 o. s. ř., § 40 odst. 4 s. ř. s., II. ÚS 318/2000), resp. lhůtu soudcovskou, která může být k žádosti poplatníka prodloužena v intencích § 55 věta druhá o. s. ř., resp. § 40 odst. 5 věta třetí s. ř. s.