1. Průvodce si nevytváří domněnky o tom, jak děti zacházejí s technologiemi. Vytváří jim prostor a drží se skutečnosti. Netřese se strachem.

2. Průvodkyně věří, že se od dětí může naučit tolik, kolik se mohou děti naučit od ní.

4. Průvodkyně důvěřuje dětem a fascinují ji. Proto touží být pozvána do jejich světa a chce se s nimi setkávat v jejich světě. Protože jim důvěřuje, necítí potřebu je kontrolovat.

6. Průvodci si uvědomují, že v říši zasíťovaných sociálních vztahů to dnes chodí složitě, a že děti ocení pomoc s orientací v ní. Aby průvodce mohl moudrou pomoc nabízet, měl by se sám v mediální krajině orientovat.

8. Průvodce si uvědomuje vlastní zodpovědnost. Ví, že je pro děti vzorem a oporou. Proto se pozorně věnuje svým špatným technologickým návykům. Ale věnuje se i těm dobrým. Průvodce ví, které jsou které. Digidítě na to teprve přichází.

10. Průvodci upřednostňují spolupráci před kontrolou. Spoluvytváření řešení s dětmi využívá jejich tvořivosti a zároveň buduje vzájemnou důvěru. Mediální krajina je krajinou tvůrců.

12. Empatie, důvěra a láska jsou nejdůležitějšími nástroji průvodce.