Přehláska s nejmenším rozsahem i dosahy. Tento fakt souvisí s tím, že samohláska o po měkkých slabikách následovala jen v omezeném množství případů, protože již v praslovanském období proběhla přehláska ´o > e. Změna tak proběhla nejčastěji v příponách ov nebo koncovkách om (ty vznikly často morfologickou analogií). Zároveň většina nově vzniklých tvarů byla později odstraněna vlivem nových analogických tvarů, takže do dnešního spisovného jazyka tato změna zcela nepronikla.   

Postup změny byl nejspíše opět dvoufázový, a to ´o > ´ö > ´ě, přičemž přehláska proběhla např. v těchto případech: oráčovi > oráčěvi, bičovati > bičěvati, koňóm >koňē̌m. Přehlasované tvary se udržely pouze u dativu neuter (mořóm > mořěm > mořiem > mořím) a u substantiva kůň (koním).