Po vzniku diftongu i̯e v něm postupně v průběhu patnáctého století začala převažovat složka i-ová i přes to, že původně převažovala složka první, e-ová. Výsledkem zesílení i-ové složky je následná monoftongizace tohoto diftongu, tedy i̯e > í[i], například: bi̯eda > bída; vi̯era > víra.

Změna se projevovala zpožděním v jazyce psaném vzhledem k rozšířené pravopisné tradici, a proto se v některých památkách drží původní diftong déle a definitivní přijetí této změny nastává až v polovině šestnáctého století. Na jednotlivých částech našeho území je jeho vývoj odlišný, a to nejen chronologicky, kdy na Moravě došlo k projevům této změny o něco dříve, ale i územně, kdy změna neproběhla na okrajovém území nářečí v Branici u Opavy.  Až na tuto oblast však došlo k rozšíření na celém území, a dokonce až na území dnešní západní slovenštiny.[1]