Hláskové změny v češtině od 11. do 15. století

Monoftongizace i̯e > í

Po vzniku diftongu i̯e v něm postupně v průběhu patnáctého století začala převažovat složka i-ová i přes to, že původně převažovala složka první, e-ová. Výsledkem zesílení i-ové složky je následná monoftongizace tohoto diftongu, tedy i̯e > í[i], například: bi̯eda > bída; vi̯era > víra.

Změna se projevovala zpožděním v jazyce psaném vzhledem k rozšířené pravopisné tradici, a proto se v některých památkách drží původní diftong déle a definitivní přijetí této změny nastává až v polovině šestnáctého století. Na jednotlivých částech našeho území je jeho vývoj odlišný, a to nejen chronologicky, kdy na Moravě došlo k projevům této změny o něco dříve, ale i územně, kdy změna neproběhla na okrajovém území nářečí v Branici u Opavy.  Až na tuto oblast však došlo k rozšíření na celém území, a dokonce až na území dnešní západní slovenštiny.[1]

Chyba: Odkazovaný objekt neexistuje nebo nemáte právo jej číst.
https://is.muni.cz/el/ped/jaro2025/CJp032/169791067/Monoftongiza_ie_v_i.pdf

[1] LAMPRECHT, Arnošt, Dušan ŠLOSAR a Jaroslav BAUER. Historický vývoj češtiny: hláskosloví, tvarosloví, skladba : vysokošk. učeb. pro filosof. fakulty. Praha: SPN, 1977. Vysokoškolské učebnice a příručky. s.96. Dostupné také z: http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:4ef21690-2806-11e3-a5bb-005056827e52



[i] Tento vývoj popisuje i Jan Blahoslav, který navrhuje, že by se i̯e mělo psát jako j s indexovým e, tedy j ͤ.