Církevní reformátoři

Počátky reformace

V našich zemích se počátky nápravného hnutí objevují ve druhé polovině 14.století. Náprava byla zaměřena jak na individuální vztah člověka k Bohu, tak na nešvary v církvi i ve společnosti. K žádaným změnám mělo dojít prostřednictvím převýchovy (cílem byla příprava na tzv. parusii = druhý příchod Krista). Výchova měla směřovat k vytvoření podmínek člověka pro vstup do Božího království. Vedle kázání Božího slova byl katechismus hlavním prostředkem náboženské reformace. Katechismus plnil nábožensko-výchovnou funkci, stal se obsahem i metodou elementární výchovy. Reformace zpočátku zavrhovala vzdělanost a přispěla k destrukci středověkých katolických škol a klášterů. Latina byla zavrhována (nástup mateřštiny), učenost prý bránila přijetí evangelické prostoty. Na změnu tohoto postoje měli vliv především protestanští humanisté (Blahoslav, Luther, Melanchton ad.).

 Jan Milíč z Kroměříže: asi 1320 - 1374
Byl lidovým kazatelem, písařem císařských listin Karla IV., kanovníkem a sakristou (strážcem chrámu a zejména hrobu sv. Václava) u sv. Víta. Hlásal obsah evangelia a připravoval lid na druhý příchod Krista. V sociální oblasti se proslavil založením útulku pro hříšné ženy. Vybudoval novou křesťanskou komunitu, jejímiž členy byli kněží a kandidáti kněžství společně s kajícnicemi.  
 
 Jan Hus: 1373 - 1415
V jeho době bylo kazatelství považováno za výchovu. Systém středověkého vědění usiloval o vedení člověka na cestě k Bohu. Podmínkou k dosažení tohoto cíle se stala mravní výchova v duchu křesťanské mravouky, tzn. vyvarovat se hříchu. Hus působil na věřící svou jednotou slov a činů. Kritiku zaměřil na rozpor mezi učením evangelia a rozmařilým životem církve, zvláště svatokupectví tvrdě odsuzoval. Husovy pedagogické názory můžeme objevit v těchto spisech: Postila ( spis je zaměřen na prostý lid, obsahem jsou úryvky z evangelia), Dcerka (spis je určen ctnostným dívkám), Jádro křesťanského učení (jedná se o souhrn středověkých axiologických požadavků a vyjmenování smrtelných hříchů, základem požadavků je především sociální pomoc jinému člověku).

 Petr Chelčický: 1380 - 1450
Ve svých spisech se věnoval myšlence významu křesťanství pro spásu člověka i pro proměnu celé společnosti. Vyzdvihoval vzájemnou lásku lidí, rovnost všech před Bohem, úctu k lidskému životu a nenásilné jednání (tím se odlišoval od husitů). Povinností křesťana je vyvarování se hříchu. Kritizoval povyšování se urozených stavů nad poddané, ačkoliv  dělení společnosti na stavy uznával jako Bohem dané. Nesouhlasil ani se spojením církve a státu. Zastával názor, že stát má trestat zlo, ale víra má odplácet zlu dobrem. Vzdělání mělo sloužit pouze k rozpoznání dobra od zla a k četbě Písma. Výchova se tak měla opírat o zásady lásky a dobra mezi lidmi. Správným výchovným působením bylo podle něj možné odhalovat svádění lidí ďáblem z cesty víry. K jeho nejznámějším spisům řadíme: "Síť víry", "O trojím lidu".

 Jan Blahoslav: 1523 - 1571
Významná postava Jednoty bratrské, biskup, humanista. Na rozdíl od Chelčického se zasazoval o nutnost hlubokého vzdělání v rámci šíření křesťanství. Jednota bratrská jeho zásluhou vystoupila z politické i kulturní izolace. Svou pedagogickou činost zaměřil Blahoslav na duchovenský dorost.

 Martin Luther: 1483 - 1546
Humanista, teolog, iniciátor protestantismu. Přispěl k rozvoji vzdělanosti prostého lidu a k morální obrodě společnosti. Zabýval se rodinnou výchovou (požadavek přizpůsobení se rodičů dětskému světu), hlásal posvátnost manželství, rodinu chápal jako společenství prosazující křesťanskou lásku. Výchova má být zaměřena na službu Bohu. V mravní výchově vyzdvihoval zásady Desatera. Ve školské didaktice usiloval o vytvoření vhodných učebnic, kde upřednostňoval princip názornosti, dále zdůrazňoval studium jazyků a vysoko hodnotil úlohu učitele ve společnosti. Chápal nutnost finanční podpory chudé mládeže ve studiu (apeloval na světskou vrchnost), požadoval vzdělávání dívek a zřizování škol ve světské správě, která by vedla k přípravě na světská povolání.

 Filip Melanchton: 1497 - 1560
Humanista, teolog, školský protestantský reformátor, profesor řečtiny na univerzitě ve Wittenberku. Dějiny jej označují za "praeceptora Germaniae". Věnoval se tvorbě nových školních řádů, učebních plánů, učebnic. Zabýval se vzděláváním učitelů, reorganizací středních škol a univerzit.

 Protireformace

Její počátek spadá do pol. 16.st. Hlavním úsilím protireformace bylo obnovit prestiž římskokatolické církve a omezit vzestup protestantů. Organizátorem protireformace se stal tridentský koncil (1545 - 1563). Je spojována s nástupem tzv. rekatolizace, kterou úspěšně prováděl jezuitský řád, Habsburkové a barokní umění. Ve výchově přispěla protireformace ke zdokonalení školských metod, k rozvoji a šíření vzdělanosti a ke zvýšení zájmu o výchovu mládeže .

 Ignác z Loyoly: 1491 - 1556
Původně voják, následkem vleklého zranění se rozhodl k uskutečnění asketického ideálu, zakladatel řádu jezuitů (= Tovaryšstvo Ježíšovo). V církevních službách prosazoval nadřazenost víry před rozumem, poslušnost a podřízenost vůči papeži a církvi, protože to jsou zástupci Krista na zemi. Ve výchově prosazoval myšlenky křesťanského humanismu, doporučoval individuální přístup k žákům.

 

Problémová otázka

Dokážete charakterizovat přínos a vliv lidových kazatelů na veřejné mínění v období středověku?