Historická mluvnice českého jazyka

Činnost 2. generace

1. Stará čeština

  • obnova prostředků básnického jazyka, doplnění terminologie 
  • V básnické řeči: celovati (líbati), draha (cesta), chorý (nemocný), vrchoviště (pramen), úkor (újma) 
  • Odborný jazyk: doba (forma), přísudek (vazba (slov)) 
  • Změna významu 

2. Dialekty (málo)

3. Jiné slovanské jazyky (hodně)

  • RJ: blahý, bol, děva, dolina, chlum, jařmo 
  • PJ: dostup, dostupný; obřad; vesník (vesničan); výrok; okres; podmět, předmět 

4. Tvoření nových slov (hodně) 

  • poznatek, představa, pojem, soustava, věda, předmět, účel, výsledek, záměr 
  • mluvnice, nářečí, časování, přídavné jméno, podmět, samohláska, souhláska, popěvek,… 
  • Přesnější vyjádření:
    • Cílem x účelem x záměrem 
    • Dlužno x nutno 

5. Kalky 

  • více než se komponenty - -pis (-graphia), -věda (lehre), -zpyt (-forschung), -sloví (- logia) 
  • Počešťování mezinárodních předpokládalo, hlavně v terminologii
  • Složeniny z názvů – poté návrat
    • Philisophia – libomudrctví
    • Logica – umnice
    • Sesthetica – krásověda
    • Gramatica – mluvnictví
    • Etymologia – slovozpyt
  • Další výrazy – poté návrat
    • Bezspojačnost – asyndeton
    • Mnohospojačnost – polysyndeton 
    • Přísada – epitheton 
    • Přenoška – metafora
    • Rovnozvuk – rým
    • Přípěv – refrén 

6. Kolísání v tvoření slov

  • savec – savec/kojenec 
  • Naturgeschichte → vyjádřeno jako dějepis přírody, přírododěje, přírododějstvo

7. Purismus

  • odstranění z ČJ slov přejatých z cizích jazyků, hlavně z NJ