Henry Murray (1893-1988) byl klinickým psychologem a v USA, stal se ředitelem Harvardské psychologické kliniky, kde kolem sebe shromáždil mnoho významných psychologů, mezi nimi byl např. E.H Erikson, který je autorem vývojové teorie osobnosti.  Murray, který byl nejprve hluboce osloven analytickou psychologií C.G Junga, vyvinul svoji vlastní teorii osobnosti, nazývanou personologií. Podle Murraye, bylo pro prozkoumání principů fungování lidské psychiky ustoupit od zkoumání duševně narušených jedinců k normálním lidem, s svými spolupracovníky pracoval na longitudinálním výzkumu osobnosti 50 zdravých mužů.  Taktéž klade důraz na zkoumání interakce jedince a prostředí,  čímž se posouvá od psychoanalytické tradice.  Ačkoliv celá jeho teorie osobnosti je velmi působivá jako celek, nejvíce je oceňována jeho teorie motivace.

Pojem potřeba zdomácněl na poli psychologie právě díky Murraymu. Znamenala podle něj totéž co, pud, jde o vnitřní sílu, která organizuje vnímání myšlení a snažení v určitém směru, s cílem změnit existující neuspokojivou situaci. Potřeby primární (viscerogenní) jsou např. potřeba kyslíku, potravy apod. vznikají i zanikají na základě fyziologických procesů. Potřeby sekundární jsou psychogenní, mají souvislost s mozkem a tvoří vlastně základ osobnosti. 

Tyto potřeby má každý lidský jedinec, ale podle lidé se liší v jejich intenzitě a úrovni.  Potřeba je vnitřní síla, která se spouští sama, nebo na níž působí podněty z venku, tak zvané tlaky. Tlaky jsou pozitivní, když vyvolávají touhu něco získat, nebo negativní, když vyvolávají potřebu něčemu se vyhnout.

Podívejte se na tabulku s přehledem Murrayho psychogenních potřeb:

Jak pomoci Murrayho teorie chápat lidskou motivaci? Vezměme si konkrétně např. potřebu úspěšného výkonu – tu má podle Murrayho každý člověk. Ale aktivuje se více nebo méně, podle toho, s jakými tlaky se v životě člověk setká. Tlakem může být již výchova v dětství, která posiluje nebo zavrhuje soutěživé chování. Dalším tlakem je přítomnost úkolu a adekvátního soupeře, taková situace v nás potřebu výkonu vyvolává.  Pokud jsme byli vychováni soutěživě, máme potřebu výkonu vysokou, ale pokud tato výchova byla negativní, mohlo se stát, že v nás naopak potřebu výkonu zcela potlačila.

Potřeby mohou být v konfliktu, jejich naplnění jde proti sobě, např. sdružování   a agresivita. Také potřeba sdružování a autonomie (potřeba být nezávislý), jsou spolu v nesouladu. Která potřeba převáží, závisí právě na různých tlacích, např. na výchově.  Propletenci potřeb a tlaků, kterým byl jedince vystaven v dětství, a které nazval Murray jednotné téma a byla pro něj klíčem k individualitě