Sobota 19. 10.
doc. Mgr. Dana Stehlíková, Ph.D. (Masarykova univerzita): Středověké encyklopedie – zlaté doly pro badatelskou výuku
Badatelská či projektová výuka jsou sympatická didaktická zaklínadla, bez nichž se plánování moderní výuky již neobejde. Je ovšem velmi náročné najít konkrétní obsahy, které by se daly těmito zaklínadly začarovat, zvláště když se pohybujeme ve starších historických obdobích. Příspěvek se pokusí ukázat, že středověká pragmatická literatura může nabídnout zajímavé podněty pro malé školní bádání propojující humanitní a přírodovědné předměty.

Mgr. Klára Modlíková (Masarykova univerzita): Využití lékařské terminologie ve výuce latiny
Medicína je jedním z odvětví, kde latina stále žije a je využívána odborníky v celém západním světě. V čem je specifická a v čem mají naopak studenti a učitelé „běžné“ latiny oproti lékařům navrch? Jak se vyučuje latina na lékařských fakultách a co čeká budoucí lékaře při jejím studiu? A jak vhodně zařadit lékařskou latinu do středoškolské výuky? To vše probereme v rámci tohoto příspěvku.


Sobota 7. 12.
Mgr. Michal Ctibor, Ph.D. (Univerzita Karlova): Théby jako zrcadlo Říma: Bratrovražedné a občanské boje v epice od Vergilia po Statia
Deset knih Lucanova Farsálského pole (Bellum civile) rozhodně není jedinou epickou reflexí římských občanských válek. První významný komentář k občanským válkám nabízí druhá polovina Aenéidy, kde proti sobě bojují budoucí občané římské říše; občanská válka je zde líčena jako tragická, ale v posledku konstruktivní. První, kdo se vůči Vergiliovi vymezuje, je Ovidius ve 3. knize Proměn, která je celá věnována Thébám a Kadmovu rodu: tato malá Thébaida bývá v literatuře označována za první Anti-Aenéidu. Druhou Anti-Aenéidou je samozřejmě báseň Lucanova, která Vergiliovu romantickou verzi cupuje do posledního vlákna. Tím je připraveno pole pro Statiovu Thébaidu: thébská tematika a motiv bratrovraždy je v předcházející epické tradici tak těsně asociován s římskou politikou, s občanskými válkami a legitimitou císařství, že volbu bratrovražedného zápasu Oidipových synů lze stěží chápat jako Statiův úprk od problematické římské současnosti kamsi do bezpečí řeckého mýtu. To bychom pak za únik od přítomnosti do legendárního dávnověku mohli prohlásit i Havlíčkův Křest svatého Vladimíra.

PhDr. Bořivoj Marek, Ph.D. (Univerzita Karlova): Proč a jak číst Římany aneb využití antické literatury ve výuce
Ukázat žákům středních škol, že antická (specificky římská) literatura má v dějinách literatury jedinečný charakter a že jim může přinést poutavou a fascinující četbu, není lehký úkol. V příspěvku nabídneme několik cest, kterými je možno se vydat, a vybavíme učitele konkrétními materiály, které budou moci ve výuce využít nebo se jimi mohou dát inspirovat.

Sobota 22. 3.
dr Katarzyna Ochman (University of Wrocław): Iosephus Iuvencius: De ratione discendi et docendi
Iosephus Iuvencius sive Joseph de Jouvancy Iesuita Gallus fuit, qui ex magna parte vitam suam rebus gestis Iesuitarum conscribendis dedicavit. Antea autem munere magistri in lyceo Parisiensi fungebatur, ubi opus didascalicum conscripsit Magistris scholarum inferiorum Societatis Jesu de ratione discendi et docendi. Fundamenta philologiae classicae in hoc opere posuit maximi momenti linguae Latinae studium existimans. Magistros imprimis monet, ne ipsi umquam discere desinant atque uti se ipsos discipulis optimum exemplum praebeant. Quae omnia in hac lectione demonstrabuntur.
Mgr. et Mgr. Tomáš Weissar (Masarykova univerzita): Využití mluvené latiny ve výuce
Aktivní využití latiny coby komunikačního jazyka nemá v našich zemích zavedenou tradici. Není tedy divu, že se mluvit latinsky zdráháme, a mnohdy to dokonce považujeme za neužitečnou intelektuální hru. Je však dokázáno a v praxi v zahraničí vyzkoušeno, že latinská konverzace ve výuce má značný didaktický potenciál. V tomto příspěvku se pokusíme ukázat, jak ji můžeme velice jednoduše do výuky zapojit, a to i přesto, že jinak neučíme přímou metodou a pracujeme s tradičními učebnicemi.
Sobota 26. 4.
Mgr. Jan Slíva, Ph.D. (Ostravská univerzita): Jak Neptun učí Cereru správně argumentovat aneb dramatizační výuka v Čechách 13. století
Jindřich z Isernie, italský exulant a mistr artis dictaminis, se záhy po svém příchodu do Čech v 70. letech 13. st. ujímá výuky u vyšehradské kapituly. S jeho působením na zdejší škole souvisí mimo jiné i tzv. korespondence Cerery s Neptunem, soubor osmi listů z Jindřichovy epistolární sbírky, které se originálním a zábavným způsobem věnují výkladu jedné z disciplín kvadrivia – dialektice. Listy poskytují návod pro vedení správné argumentace, tvorbu validního sylogismu a varují před argumentačními chybami a klamy. To vše v dramatizované podobě na pozadí fiktivního soudního sporu dvou antických bohů. Přednáška představí možnosti interpretace a didaktickou hodnotu tohoto unikátního textu, který nabízí zcela jiný pohled na středověkou výuku a může inspirovat i dnes.
Mgr. Martina Vaníková, Ph.D. (Univerzita Karlova): Schola ludus aneb využití dramatu ve výuce latiny
Snad každý z nás zná Komenského zásadu schola ludus, kterou do češtiny překládáme jako „škola hrou“. Málokdo však ví, jakou hru měl Komenský na mysli – šlo o hru divadelní, která pro něj představovala především účinný nástroj pro memorování textů. Divadlo jako součást výuky však může nabídnout mnohem více a právě na to se zaměříme v tomto příspěvku.