Teorie a dějiny umění

„Artibus Atque Historiae. „Zasvěceno umění a jeho dějinám.““

Doktorské prezenční, čeština, 4 roky →

Doktorské kombinované, čeština, 4 roky →

Rozbalit vše

Studium dějin umění nabízí posluchačům možnost porozumění vizuálním objektům všech oborů disciplíny dějin umění (tj. architektura, sochařství, malířství, fotografie, užité umění a vizuální kultura) v jejich rozličných dobových formách, stylech a funkcích. Posláním doktorského studijního programu Teorie a dějiny umění je vědecká příprava vysoce vzdělaných odborníků, kteří se zabývají základním a teoretickým výzkumem v humanistické disciplíně „dějiny umění“.

Obor dějiny umění se zabývá poznáním, analýzou a historickým porozuměním uměleckých děl. Studuje jejich umělecké utváření, styly, funkce a jejich pozdější kritickou recepci, a stejně tak se věnuje i osobnostem jejich tvůrců - umělcům i objednavatelům, uměleckým hnutím a „provozu dějin umění“ (tj. galerijním institucím, památkové péči a umělecké kritice). Ve svém nejširším spektru zájmů se dnes dějiny umění stávají obecnou historickou vědou o obrazech a hermeneutikou vizuálních obrazů.

Ústředním cílem doktorského studia Teorie a dějin umění je především vypracovat a obhájit vědeckou disertační práci, která zkoumá nová a dosud nezpracovaná témata ve výzkumu dějin umění, případně řeší existující témata novými a originálními postupy. Závěry disertační práce by měly přispět k současným badatelským diskusím v oboru dějiny umění a úspěšně obhájená práce by měla mít podstatný dopad na další výzkum a praxi v tomto oboru.

Doktorské studium na Semináři dějin umění je velmi úzce propojeno s výzkumným zaměřením ústavu a s badatelskými projekty jeho habilitovaných a vědeckých pracovníků. V současnosti jsou hlavními okruhy řešených projektů:

(a) Raně křesťanské, byzantské a raně středověké umění.

(b) Pozdně středověké a renesanční umění ve střední Evropě.

(d) Brno jako centrum historie a teorie moderní architektury.

(e) Moderní a současné umění v souvislostech vizuální kultury v dnešní společnosti.

(f) Sběratelství, mecenát a uměleckohistorická muzeologie.

Potenciálními posluchači doktorského studia jsou především ti, kdo úspěšně absolvovali magisterské studium dějin umění a mají předpoklady pro další vědeckou práci v oboru, případně mají již určitou praxi v odborných institucích. Doktorské studium si přitom vyžaduje osvojení si speciálních dovedností a kompetencí, zejména znalosti cizích jazyků, prohloubené vědomosti z oblasti metodologie vědy a daného oboru a další praktické zkušenosti v rámci badatelské specializace.

Seminář dějin umění je komplexním vzdělávacím a současně vědecko-výzkumným ústavem s rozsáhlými odbornými aktivitami. V doktorském studiu ústav velmi těsně spolupracuje s Ústavem dějin umění Akademie věd České republiky a s dalšími uměleckohistorickými odbornými pracovišti, zejména v Brně a Olomouci. Badatelské a pedagogické zaměření Semináře dějin umění se již tradičně věnuje výzkumu dějin umění na Moravě a ve střední Evropě od umění středověku po nejnovější dobu, důraz je též kladen na znalectví v galerijní muzeologii a památkové péči, jakož i na studium historiografie a metodologie dějin umění. Součástí ústavu je badatelské Centrum raně středověkých studií: Západ – Byzanc – Islám, které má mimořádné kontakty se zahraničními ústavy a specialisty.

Posluchači mají k svému studiu k dispozici dvě knihovny s prezenčním výběrem publikací.

(?)

Absolvent je po úspěšném ukončení studia schopen:

orientovat se ve vztahu „výzkumné téma – volba badatelského problému“ a řešit tento vztah v rámci vlastní badatelské specializace;
pracovat s digitálními informačními zdroji, jejichž kritické využívání je podstatné pro získání nutných informací o uměleckých dílech;
využívat a kriticky hodnotit uměleckohistorické prameny (obrazové, dokumentární a textové), utvářet hypotézy a testovat jejich relevanci při řešení zkoumaných problémů;
vyhodnotit současné trendy v uměleckohistorickém výzkumu a rozpoznat možnosti historických i současných uměleckohistorických přístupů ve spojitosti s přípravou vlastní disertační práce;
publikovat odborný i popularizační text, koncipovat náročné výstavní projekty;
připravit si vysokoškolské semestrální přednášky, případně cvičení a předávat vlastní zkušenosti ve výuce posluchačům bakalářského i magisterského studia;
připravovat výzkumné projekty a samostatně vést vědecko-výzkumnou práci v rámci vlastní specializace;
zapojit se do práce výzkumných týmů a podporovat řešení badatelských projektů v transdisciplinární spolupráci s dalšími vědeckými disciplínami.

(?)

Absolventi doktorského studia oboru Teorie a dějiny umění se mohou uplatnit především jako vědečtí pracovníci ve výzkumných, vysokoškolských a muzejních institucích.

Jsou připravováni pro práci v týmech výzkumu a výuky. Mohou se stát odbornými a vědeckými asistenty na univerzitní úrovni, získat pozice kurátorů v muzeích a galeriích, vědeckých pracovníků muzejních, galerijních a památkářských pracovišť a všude tam, kde je vyžadována vysoká úroveň uměleckohistorické specializace.

V současnosti, kdy mnohem větší a významnější roli hraje ve společnosti vizuální kultura a její studium a porozumění, mohou absolventi doktorského studia dějin umění své dovednosti a kompetence uplatnit také v řadě dalších výzkumných a pedagogických profesí, stejně jako v marketingu a na „trhu médií“.

(?)

Bez profesního postavení

(?)

Posluchači v doktorském studijním programu studují podle individuálního studijního plánu pod vedením školitele. Jejich studium je sledováno a kontrolováno oborovou komisí a radou doktorského studijního programu. Během standardního studia, které v prezenční formě trvá čtyři roky, musí posluchač získat celkem 240 ECTS kreditů.

Posluchač se zapisuje průběžně, přičemž k zápisu do každého dalšího semestru je nutno dosáhnout minimálně 20 ECTS kreditů. Proto individuální studijní plán předpokládá racionální rozvržení sil a schopnost tvůrčím způsobem si stanovit v jednotlivých semestrech reálné cíle tak, aby vedle výzkumu pro disertační práci bylo postupně dosahováno pravidelných kreditových výstupů.

Posluchači musí během svého studia splnit podmínky k ukončení společných předmětů na filozofické fakultě (teoreticko-metodologický seminář a cizí jazyk). Vedle toho Seminář dějin umění zajišťuje konání pravidelných doktorských kolegií, semestrálního kolokvia a dalších výběrových kurzů. Zvýšený důraz je položen na vlastní publikační činnost, referáty na konferencích a zahraniční mobilitu posluchačů.

Před odevzdáním disertační práce musí posluchač (nejlépe na konci druhého ročníku studia) absolvovat státní doktorskou zkoušku.

(?)

Státní doktorská zkouška se koná zpravidla nejlépe na konci druhého ročníku studia a vždy před obhajobou závěrečné disertační práce.

Cílem státní zkoušky je především ověřit si míru připravenosti absolventa pro vědeckou a pedagogickou práci v oboru dějiny umění. Zkušební otázky přitom navazují na konkrétní specializaci, v jejímž rámci posluchač řeší teoretický či praktický problém ve své disertační práci.

Zkouška je ústní a skládá se ze tří částí:

(1) Specializace oborová (architektura; sochařství; malířství; užité umění);

(2) Širší periodický základ (dějiny architektury; umění do roku 1500; umění do roku 1850; umění moderní a současné);

(3) Historiografie a metodologie dějin umění.

Nakonec se uskuteční obhajoba doktorské práce. Při její obhajobě posluchači prokazují schopnost kultivovaným způsobem a kriticky pojednat předkládanou odbornou problematiku, reagovat v diskusi s oponenty a věcně argumentovat.

(?)

Aktivní studenti

Obhájené závěrečné práce

Specifikace oboru

Obor:	Teorie a dějiny umění
Zkratka:	TDU
Kód:	8109V012
Typ:	doktorský
Titul:	Ph.D.
Akreditace:	do 31. 12. 2024
Program:	P8111 D-OT4 Obecná teorie a dějiny umění a kultury (čtyřleté)