Absolvent je po úspěšném ukončení studia schopen:

• orientovat se v celé šíři dějin uměleckých děl, umělců a uměleckohistorických směrů v minulosti i současnosti;
• pracovat s digitálními informačními zdroji, jejichž kritické využívání je podstatné pro získání nutných informací o uměleckých dílech;
• kriticky hodnotit a využívat uměleckohistorické prameny (obrazové, dokumentární a textové), utvářet hypotézy a testovat jejich relevanci při řešení zkoumaných problémů;
• rozpoznat a využívat možnosti historických i současných uměleckohistorických přístupů pro výzkum a aplikovat je na řešení zkoumaných problémů;
• identifikovat hlavní současná témata v historiografii dějin umění, diskutovat o nich a sledovat mezinárodní dění v oboru;
• specializovat se oborově a časově v dějinách umění; samostatně si vytvořit vlastní badatelský plán zkoumání problémů ve své specializaci;
• analyzovat a originálně interpretovat zvolený uměleckohistorický problém v samostatně zpracovaném odborném výstupu (např. diplomová práce);
• připravit si zprostředkování uměleckých děl z různých uměleckých oborů formou přednášky, vědeckého článku, kritiky, eseje apod.);
• prezentovat umělecké dílo, případně komplexní uměleckohistorické téma prostřednictvím výstav či expozic v galeriích a muzeích.

Absolventi navazujícího magisterského studia oboru Dějiny umění se mohou uplatnit zejména jako odborníci vybavení potřebnými znalostmi a kompetencemi pro práci v týmech na uměleckohistorických ústavech, v uměleckohistorických muzeích a galeriích, v institucích památkové péče, v žurnalistice, umělecké kritice, v nakladatelstvích a v turistickém ruchu.

Díky získaným znalostem a dovednostem ve studiu mohou pracovat především ve funkcích odborných pracovníků, kteří budou dále připravováni do pozic kurátorů v muzeích a galeriích, památkářů-specialistů v oblasti památkové péče, kulturních analytiků v umělecké kritice či při zprostředkování umění (jako autoři-kurátoři výstav, koordinátoři v oblasti turistického ruchu nebo vedoucí kulturních rubrik v oblasti médií, televizní a rozhlasové tvorby).

I když titul z dějin umění především umožňuje uplatnění se ve světě umění, rozvíjí rovněž takové intelektuální a praktické dovednosti, které mohou být využity v řadě dalších zaměstnání. V současnosti, kdy ve společnosti hraje mnohem větší a významnější roli vizuální kultura a její porozumění, mohou posluchači své dovednosti a kompetence uplatnit v řadě jiných profesí (např. v obchodě s uměním a starožitnostmi, při prezentaci a propagaci výtvarného umění, v publicistice, marketingu apod.).

• Bez profesního postavení

Předpokladem pro přijetí posluchačů je absolvování bakalářského studijního programu Dějiny umění s nadprůměrnými výsledky. Posluchači přitom přicházejí do navazujícího magisterského studia s vlastní specializací, kterou si zvolili již při přijímacím řízení. Během následného standardního navazujícího magisterského studia, které trvá čtyři semestry, jsou povinni získat celkem 120 ECTS kreditů.

Při zápisu si posluchači samostatně volí své studijní kurikulum podle svého vlastního uvážení. Je jim však doporučováno, aby si vybrali maximálně polovinu povinných kreditů ze své specializace a zbývající kredity získali studiem jiných uměleckohistorických specializací.

Povinné předměty zahrnují především společný základ magisterského studia (včetně přípravy k závěrečné diplomové práci). Většina studia přitom probíhá formou povinně volitelných přednášek a seminářů. Ty jsou nabízeny v dostatečném množství tak, aby si posluchači mohli zcela volně vybírat oblasti podle svého zaměření a zájmu. V přednáškách je prohlubována zejména znalost faktů a dat z obecných a českých dějin umění, ale i praktická specializace posluchačů na základě aktuálního výzkumu přednášejících. Posluchačům jsou nadto nabízeny kurzy, které mohou ve formě individuálního akcentu přispět k rozvoji jejich osobitého studijního zaměření. V seminářích a cvičeních jsou procvičovány dovednosti v aplikaci uměleckohistorických přístupů a metod. Součástí nabídky jsou posléze také prakticky orientované kurzy, které umožňují praxi v partnerských muzejních a galerijních institucích.

Státní magisterská zkouška se koná zpravidla po úspěšné obhajobě závěrečné diplomové práce. Při obhajobě prokazuje posluchač schopnost kultivovaným způsobem a kriticky pojednat zadanou odbornou problematiku, reagovat v diskusi s oponenty a věcně argumentovat.

Cílem státní zkoušky je především faktografická znalost vlastní specializace a širšího základu v rámci epoch dějin umění, jejichž dílčí problém posluchač řešil ve své závěrečné magisterské práci.

Zkouška je ústní a skládá se ze tří částí:

(1) hlavní otázka ze specializace, vycházející ze zaměření diplomové práce;

(2) doplňující otázka (volba otázky z jednoho ze čtyř základních okruhů: středověk, raný novověk, moderní a současné umění, architektura); posluchač si zpracuje vždy jednu otázku z každého okruhu předem a při zkoušce je mu komisí vybrán jeden z okruhů;

(3) literatura o dějinách umění (posluchač si dopředu zpracovává text či publikaci z každoročně se měnícího seznamu povinných publikací ke studiu); na základě zvolené publikace je prověřována znalost historiografie a metodologie.

Absolvent navazujícího magisterského studijního oboru Dějiny umění může po splnění podmínek přijímacího řízení pokračovat v doktorském studijním programu Teorie a dějiny umění.