Absolvent je po úspěšném ukončení studia schopen:

• samostatné vědecké práce, zejména na poli fyziky plazmatu a fyziky materiálů;
• hlubokého vhledu do fyziky a chemie plazmatu a do povrchových úprav;
• aplikovat své znalosti ve vývoji a v průmyslových aplikacích.

Absolvent má univerzální vzdělání zejména v oblasti fyziky plazmatu a povrchů pevných látek. Poměrně snadno se může adaptovat i v jiných vědních disciplínách jako je fyzika materiálů, elektrotechnologie, mikrovlnná technika, fyzika ionosféry, astrofyzika, mikroelektronika a ve speciálních chemických technologiích. Vzhledem k povaze studia je schopen porozumět i řízení technologických procesů počítačem, apod. Absolventi nalézají uplatnění jako pedagogičtí a vědečtí pracovníci na fakultách vysokých škol s přírodovědným a technickým zaměřením. Jsou ochotně přijímáni jako vědečtí pracovníci výzkumných institucí. Uplatňují se jako vývojoví pracovníci v elektronové mikroskopii, mikroelektronice (plazmochemické leptání a depozice vrstev, monitorování procesů), práškové metalurgii, kvantové elektronice (plynové lasery a laserové interferometry), materiálovém inženýrství, chemickém průmyslu, v počítačovém modelování a jako programátoři. Část absolventů se uplatňuje i v řídících funkcích na centrálních úřadech, ministerstvech a managementu významných podniků a institucí.

• Bez profesního postavení

Standardní doba studia oboru činí 8 semestrů. Pro úspěšné zakončení studia musí student získat alespoň 240 kreditů, z toho 210 kreditů za povinné předměty, včetně 140 kreditů za přípravu dizertační práce, která je těžištěm doktorského studia. Kredity za volitelné předměty studenti získají za absolvování libovolných předmětů z aktuální nabídky volitelných předmětů oboru nebo z nabídky jiných oborů.

Seznam povinných i doporučených předmětů a navržené pořadí předmětů lze nalézt např. na stránkách Ústavu fyzikální elektroniky Přírodovědecké fakulty.

K řádnému ukončení studia musí uchazeč složit státní doktorskou zkoušku a úspěšně obhájit svoji dizertační práci.

Státní doktorská zkouška probíhá podle Studijního a zkušebního řádu MU, článek 31 a 33. Zadávat zkoušenou problematiku a klást otázky může každý člen komise. Zkouška se skládá ze širšího vědního základu a ze speciálních předmětů. Požaduje se rovněž dobrá znalost současných vědeckých poznatků z okruhu tématu disertační práce.

Obhajoba dizertační práce probíhá ve shodě se Studijním a zkušebním řádem MU, čl 32. Základem jsou vlastní výsledky získané během studia. Podmínkou je, že tyto výsledky nebo jejich část byla publikována v renomovaných fyzikálních časopisech, respektive byla přijata ke zveřejnění. Disertační práce může mít rovněž formu souhrnu publikovaných prací opatřených úvodem a komentářem.