Průchod studijním plánem

Cílem rigorózní zkoušky je ověření, že student/ka disponuje náležitými znalostmi v oboru, v němž se uchází o titul, tj. v řeckém jazyce a starořecké literatuře, a má dostatečnou teoretickou průpravu.

Rigorózní zkouška se skládá z těchto po sobě následujících součástí: 1) z obhajoby rigorózní práce; 2) z ústní zkoušky z předmětů, které se vážou k tématu rigorózní práce. Úspěšná obhajoba rigorózní práce je podmínkou přístupu uchazeče k další součásti rigorózní zkoušky. Ústní část rigorózní zkoušky se odvíjí jednak od vlastního tématu rigorózní práce, jednak ověřuje uchazečův obecný přehled a orientovanost v klasickém řeckém jazyce a starořecké literatuře.

V případě, že je rigorózní práce zaměřena na problematiku jazyka, zaměřuje se ústní zkouška na tyto tematické celky: 1. vývoj řeckého jazyka (Lineární písmo B, homérská řečtina, dialektologie, koiné, vývoj řečtiny v období Byzance); 2. morfologie, syntax a stylistika klasické řečtiny; 3. řecké nápisy.

V případě, že je rigorózní práce zaměřena literárně, zaměřuje se ústní zkouška na tyto tematické okruhy: 1. přehled dějin řecké literatury od Homéra po období pozdní antiky; 2. literárně kritická analýza vybraných literárních děl; 3. literárně teoretické ukotvení vybraných děl / žánrů / období.

Součástí ústní rigorózní zkoušky je ověření obecného přehledu a orientace v antické filozofii – ve smyslu myšlenkového pozadí, společenského diskurzu a základních otázek kladených ve vybraných obdobích antiky.

Odevzdání rigorózní práce. Ústní zkouška je převážně individuální a odvíjí se od tématu rigorózní práce. Uchazeč/ka má v rámci ústní zkoušky prokázat odborné znalosti a dobrou orientaci ve zvolené disciplíně.

Obhájené:
1. Platónova Slavnost (Viktor Zavřel, 2023)

Návrhy:
2. Augment v homérské řečtině
3. Recepce řecko-římského kultu v dílech křesťanských apologetů 2. století
4. Monetární sankce v epigrafických dokladech pozdní antiky
5. Hérodotos jako teoretik náboženství
6. Ailios Aristeides: sofista mezi dvěma epochami, přelomem antiky a druhou sofistikou
7. Postava Neoptolema ve starořecké tragédii