PSY107 Sociální psychologie I (sociální kognice)

Fakulta sociálních studií
podzim 2000
Rozsah
1/1/0. 3 kr. 2 původní kredity. Doporučované ukončení: z. Jiná možná ukončení: zk.
Vyučující
prof. PhDr. Petr Macek, CSc. (přednášející)
Mgr. Miroslav Šipula (přednášející)
prof. PhDr. Martin Vaculík, Ph.D. (přednášející)
Garance
prof. PhDr. Petr Macek, CSc.
Katedra psychologie – Fakulta sociálních studií
Kontaktní osoba: prof. PhDr. Petr Macek, CSc.
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je určen pouze studentům mateřských oborů.
Mateřské obory/plány
Osnova
  • I. METODOLOGICKÝ A HISTORICKO-SROVNÁVACÍ POHLED
  • 1. Mýtus a realita sociální psychologie (SP). Předmět, souvislosti, možné úhly pohledu
  • Základní vztahový rámec sociálně psychologického uvažování. Co může a co nemůže SP. Předmět studia SP. SP v kontextu základních psychologických disciplín (zejm. obecná psychologie, vývojová psychologie, psychologie osobnosti. Vazba na další příbuzné vědy o člověku (sociologie, kulturní antropologie, pedagogika a další). SP v kontextu interdisciplinárního přístupu. Rámcová představa o aplikačních oblastech SP.
  • 2. Prehistorie a přímé kořeny vzniku SP.
  • Vývoj sociálně psychologického uvažování od starověku až do 19. století (Platon, Aristoteles, sv. Augustin, T. Akvinský, N. Machiavelli, T. Hobbs a další). Psychologie národů (M. Lazarus, W. Wundt), psychologie davu (G. LeBon), sociální darwinismus a pozitivismus (A. Comte) jako přímé kořeny vzniku SP jako samostatného oboru.
  • 3. Základní trendy v sociálně psychologickém myšlení ve 20. století
  • První texty (učebnice) SP (W. McDougall, E.A. Ross). Sociální behaviorismus a symbolický interakcionismus (G.H. Mead). Individuálně orientovaná SP ( F.H. Allport), vliv kulturní psychoanalýzy (K. Horneyová, H.S. Sullivan), adleriánská SP, humanistická neopsychoanalýza (E. Fromm). Antropologické příspěvky k SP (M. Meadová, B.K. Malinowski). Teorie pole (K. Lewin) a vliv gestalt psychologie na SP. Teorie sociálního učení.
  • 4. Současná vlivná paradigmata v SP
  • Behaviorální, resp. neobehaviorální paradigma, kognitivní paradigma a rolové paradigma. Evoluční a vývojová sociální psychologie. Jejich přednosti, nedostatky, hlavní temata. Tzv. kritická psychologie, pokusy o komplexnější teoretické přístupy - př. teorie R. Harrého. Teorie středního dosahu - význam a jejichvztah k tzv. velkým teoriím.
  • 5. Metody výzkumu v SP a uvedení do metod aplikované SP. Formulace problémů v SP. Vztah teorie (problém) - model - operacionalizace. Typy výzkumných projektů v SP (kvanititativní, kvalitativní, typologický přístup, korelační, heuristický a experimentální design). Experiment v SP (laboratorní, v přirozených podmínkách, přirozený experiment, ex post facto). Dotazníkové a testové metody v SP. Tzv. interakční metody aplikované SP. Etické aspekty výzkumu v SP a morální dimenze v práci sociálního psychologa.
  • II. SOCIÁLNÍ KOGNICE
  • 6. Vztah k sobě samému
  • Vztah sobě samému jako produkt sociální interakce - základní pojmy: já jako subjekt, já jako objekt, vztah k sobě samému - kognitivní (self-concept, self-schema) , emocionální (self-esteem, self-worth) a behaviorální (self-presentation) hledisko. Sebepercepční teorie D. J. Bema, sebediskrepanční teorie (T.E. Higgins). Sebeuvědomění, sebevědomí, sebeobranné a sebepodporující mechanismy. Sebepresentačni startegie , sebemonitorování, veřejné a soukromé já. Já v jednání - self-eficcacy (A. Bandura).
  • 7. Sociální percepce a kategorizace
  • Základní charakteristika sociální percepce - širší a užší vymezení. Schéma procesů sociální percepce - první dojem vers. komplexní posouzení. Utváření dojmů o druhých lidech, spjatost percepce s motivací. Zkreslení a chyby v sociální percepci. Vliv positivního a negativního hodnocení na přesnost percepce. Osobnostní a situační vlivy, vliv metakomunikace na sociální percpeci, záměrné zkreslení. Sociální kategorizace (H. Tajfel), pojem sociálního stereotypu (autostereotyp a heterostereotyp). Spjatost percepce s procesy atribuce.
  • 8. Interpretace soc. reality - atribuční teorie
  • Naivní psychologie F. Heidera , implicitní teorie osobnosti H. Kelleyho jako východiska atribučních přístupů. Teorie kauzálních schemat. Okolností atribuování, základní principy atribuování (znevažování, kovariance). Pravidla uvažování o příčinách (distinkce, konzistence a konsensus). Dimenze kauzality (B. Weiner). Diference v sebeatribuování a atribuování chování druhých. Chyby v atribučních procesech (zákl. atribuční chyba ), atribuce úspěchu a neúspěchu.
  • III. SOCIALIZACE A IDENTITA OSOBNOSTI
  • 9. Socializace osobnosti.
  • Základní charakteristiky procesu socializace: hodnotově normativní, rezultativní, mezilidsky-vztahový a osobnostní aspekt. Tři úrovně projevování socializace: organismus vers. prostředí, subjekt vers. objekt a osobnost vers. skupina. Imitace a identifikace jako základní formy sociálního učení, význam primárních skupin, další charakteristiky (J.B. Rotter). Význam ranné emocionální a sociální zkušenosti (attachment) a uspokojení bazálních psychosociálních potřeb pro pozdější vývoj. životní spokojenost , pocit pohody (well-being) a pocit osobní a sociální kompetence jako ukazatele úspěšné socializace. Socializace morálky (L. Kohlberg).
  • 10. Osobní a sociální identita
  • Osobní a sociální identita - základní vymezení. Srovnání vývojového pohledu na utváření osobní a sociální identity (E. Erikson, E. Marcia, M. Berzonsky) se sociálně psychologickým přístupem.. Pohled na identitu z pozic symbolického interakcionismu (S. Stryker) či dramaturgického interakcionismu (E. Goffman), konstruktivismu (J. Kelly), z teorie meziskupinového chování (H Tajfel), z hlediska kognitivní přístupu (J. C. Turner). Upozornění na etnolingvistická teorie sociální identity (H. Gilles) a etogenetický přístup R. Harrého.
Literatura
  • VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. Sociálna psychológia : Sociální psychologie [Výrost, 1997]. info
  • NAKONEČNÝ, Milan. Základy sociální psychologie. Vyd. 3. zcela přeprac. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1970. info
Další komentáře
Předmět je dovoleno ukončit i mimo zkouškové období.
Předmět je vyučován každoročně.
Výuka probíhá každý týden.
Předmět je zařazen také v obdobích podzim 2001, podzim 2002, podzim 2003, podzim 2004, podzim 2005, podzim 2006, podzim 2007, podzim 2008, podzim 2009, podzim 2010, podzim 2011, podzim 2012, podzim 2013, podzim 2014, podzim 2015, podzim 2016, podzim 2017, podzim 2018, podzim 2019.