CJBC159 Filologická hermeneutika a umění literárněvědné interpretace II

Filozofická fakulta
jaro 2006
Rozsah
2/0/0. 4 kr. Ukončení: k.
Vyučující
prof. PhDr. Miroslav Mikulášek, DrSc. (přednášející)
Garance
doc. PhDr. Jiří Kudrnáč, CSc.
Ústav české literatury – Filozofická fakulta
Kontaktní osoba: Mgr. Eva Zachová
Rozvrh
Čt 13:20–14:55 A47
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Mateřské obory/plány
Cíle předmětu
Výklad literární hermeneutiky bude se bude odvíjet od problematiky slova, díla (text, diskurs dílo jako "duchovní kosmos", univerzální "tropus ducha" svého tvrce, organon "porozumní modu bytí", monadický "substrát habitualit", duchovní "monáda", "mandala" (jako "archetyp celosti"), k problematice "tvaru", vnitní a vnjí formy slovesného díla, k hledání "due" díla (a z ní emanující "smysl" díla) a k otázkám metodologické komplementarity literární hermeneutiky vbec: Slovo = nástroj mylení, jeho vnjí oznaení a vyjádení - práv slovo (jako jazyk, e, výpov) je nazíráno jako forma existence, projevení ducha, jeho logického ádu (Hegel); slovo = znak (signum), symbol, komunikát, ale i "verbum interius" ("verbum cordis"), magické slovo, mýtus, zjevení ("slovo-zjevení" se stalo "tlem", aby stvoilo "zákony mravního ádu); dílo = "písemn zachované svdectví lidské existence" (W. Dilthey: Entstehung der Hermeneutik, 1900), text (v pojetí strukturální estetiky, celostní znak, "zdroj informace"), "svt textu" (v pojetí hermeneutiky) = "rozvrh svta" (v textu, P. Ricoeur): "to, co se v textu nabízí k interpretaci, je vlastn rozvrh svta, který bych mohl obývat a do nho bych mohl pozvednout své nejvlastnjí monosti" , P. Ricoeur); "svt textu" = "virtuální realita", "fikce", podávající extrakt poznání "jsoucna" (bytí) pináející "poselství a zvsti", obracející se na lovka s " výzvou"; dílo = "duchovní kosmos" (resp. duchovní mikrokosmos), univerzální "tropus ducha" svého tvrce; "verbální kosmos"; je-li dílo nazíráno jako "celostní znak", jde o znak "duchovního ivota" samotného tvrce) Kritérium "smyslu" díla (M. Merleau-Ponty) - odkrývání "skrytého smyslu" díla /artefaktu/ i literárního procesu - hermeneutický kruh.
Osnova
  • Osnova pednáky: Zení duchovního kosmu a ars interpretandi Anatomie literární hermeneutiky I. Hermeneutika - obecné umní chápání a výkladu písemných památek ducha Hermeneutická interpretace = duchovdný akt, duchovdné poznání, duchovní pochopení (synésis pneumatiké), zení duchovního kosmu (Plótínos), duchovdné nahlédnutí do duchovního kosmu obsaeného v kosmu smyslovém, odkrývání stavu due tvrce díla i jeho interpreta; tj. hermeneutika = oduševnní, zduchovnní vnitního obsahu umní interpretace, regenerace výchozích princip a pístup obsažených jak ve filosofii Platóna a Aristotela, tak i v koncepci Filóna Alexandrijského, Kléménse Alexandrijského, Plótína, Órigena, zvl. pak v uení církevních Otc utváejících do vrcholné exegetické podoby koncepci tyvrstvového smyslu Písma svatého - inspirativní metodologické substance i soudobé ars interpretandi. 1. Slovo ili Logos = Slovo = nástroj mylení, jeho vnjí oznaení a vyjádení - práv slovo (jako jazyk, e, výpov) je nazíráno jako forma existence, bytí (projevení) ducha, jeho logického ádu (Hegel) slovo = znak (signum), symbol, komunikát, ale i verbum interius (verbum cordis), magické slovo, mýtus, zjevení (slovo-zjevení se stalo tlem, aby stvoilo zákony mravního ádu); slovo: a) jméno, b) znak, c) komunikát, d) verbum interius (verbum cordis), e) magické slovo, f) mýtus, g) zjevení. 2. Umlecké dílo - duchovní kosmos umlecké dílo = písemn zachované svdectví lidské existence (W. Dilthey: Entstehung der Hermeneutik, 1900), text (v pojetí strukturální estetiky, celostní znak, zdroj informace), svt textu (v pojetí hermeneutiky) = rozvrh svta (v textu, P. Ricoeur): to, co se v textu nabízí k interpretaci, je vlastn rozvrh svta; svt textu = virtuální realita, fikce, podávající exktrakt poznání jsoucna (bytí) pinášející poselství a zvsti, obracející se na lovka s mravní výzvou; = duchovní kosmos (resp. duchovní mikrokosmos), univerzální tropus ducha svého tvrce; verbální kosmos; je-li dílo nazíráno jako celostní znak, jde o znak duchovního života samotného tvrce) dialektika otázky a odpovdi = hermeneutický prafenomén dílo jako forma odkrývání, odemykání, vytrhování jsoucna ze skrytosti, jako pole význam a smysl, univerzální tropus ducha tvrce s trsem význam a smysl, dílo jako duchovní monáda, mandala (kruhový obraz = obraz svta, archetyp celosti, archetypický obraz /psychokosmogram/, prasymbol ádu), verbální vesmír (integrující logos + eros + cit + duchovnost) Vnjí tvar = komplex tvaroslovných element, zevních znak, povrchových struktur (surface structure), umleckého organismu i poetických tróp, literárních fenotyp, podmínný autorem zvoleným žánrovým klíem pi ešení ztvárnných životních problém; Vnitní tvar (tó endon eidos, Plótínos), = vlastní ád myšlenek a narativních prvk realizovaný v proudu slov; = fenomén hlubinné tropiky díla (analogie deep structure generativní gramatiky (N. Chomsky) i jeho architektury smyslu, = v hloubi obrazového pletiva díla ukrytý poeticko-myšlenkov-emocionální obrazový korpus i genotyp = skrytá eidetická páte i vnitní sémantický nosník komplexu tvaroslovných fenotyp (povrchové struktury, surface structure), resp. emergentní niterná struktura, obsahující ve svinuté podob (vnitní tvar je zhuštn, svinut v jediném ohnisku - nitru tvrce) zárodené duchovní jádro tvaru, pedstavující ohnisko duchovních význam (ohnisko významu [focal meaning]) a smysl žánrového organismu: tj. myšlenkov-obrazový genotyp modifikuje zevnit (sebestrukturace) výsledný tvar; tj. forma jako emanace z nitra obsahu, ze skrytého ádu (versteckte Ordnung) hloubkových tvaroslovných a myšlenkových struktur. 3. Vnitní zení umleckého díla. Duše díla - verbum cordis, mlenlivá mluva srdce lovka, duchovní centrum díla - srdce vcí (sféra srdce = nitro lovka, hlubina due) Smysl díla (smysl skrytý /logos endiathetos/, smysl zjevný / logos proforikos/): sémantické jádro hermeneutiky = architektura smyslu (pluralita smysl, pekrývajících se v díle - kritérium smyslu díla) II. Hermeneutická interpretace (koncepce, metodologie, univerzalita a cesta k verbum cordis) 1. Zkoumající rozumní zkoumající rozumní (empatie, intuice, kontemplace, porozumní): a) duchovní naslouchání b)chápání c)divinace odkrývání (pes poznání dílích význam diseminovaných v myšlenkovém i obrazovém pletivu díla /artefaktu/ i literárního procesu) skrytého smyslu (smyslu celku) = hermeneutický kruh (tj. kruhový pohyb pi zkoumání vedoucí k hermeneutickému porozumní) = metodologická výkladová báze umní hermeneutické interpretace; 2. Hermeneutika jako duchovdné poznání (Duchovní dimenze hermeneutické exegeze) Metanoia, duchovní pochopení (synésis pneumatiké) = obrat i znovuzrození k transcendentální osobnosti etba skrytého smyslu v textu zjevného smyslu; vstup do duše díla = vstup do duše slova = prnik k verbum interius (rozhovor due se sama sebou) = svobodný prostor vnitního logu = nejpvodnjí téma hermeneutiky hermeneutika: odkrývání dialektické vazby nitra (vnitní forma) a vnjku (vnjí forma) Cesta k verbum intimum, tj. k verbum cordis = cesta do nitra díla = k jeho vnitní form = interpretaní intence hlubinné hermeneutiky 3. Hermeneutika = etické vdní (fronésis) metodologie umní hermeneutické interpretace - komplexní vdní = integrace a) konsilience myšlení elementárního (lovk a svt, hledání smyslu života a podstaty dobra) a myšlení neelementárního (pojmové myšlení), tj. konsilience aspektu racionálního a iracionálního, myšlení diskursivního a intuitivního (= vazba ratia a intuice /viz koncepci Novalise/); b) principu komplementarity (idea pluralismu hodnot, pravd, pístup, názor, resp. idea monopluralismu, intence skrze rozumjící konfrontování k celistvému nazírání, c) konsilience vd humanitních (vd o duchu, s obnovením vztahu zvl. mezi filologií a filozofií) a vd pírodních, tvoících celostnost d) oduševnní exegeze artefaktu i umleckého procesu Hermeneutika = integrální mylení, hermeneutická interpretace jev duchovního kosmu (jako odkrývání struktur lidské existence /odkrytí bytí - ousía/, úsilí o sebepoznání i poznání univerza) = prostupování mravnosti a rozumu = etické vdní - fronésis (Aristotelés) narozdíl od poznání teoretického, vdeckého - epistémé; hermeneutika = jako pradávná metodologická báze tzv. nauk o duchu vetn duchovn inspirovaného umní interpretace pedstavuje svým zením duchovního kosmu univerzální aspekt filozofie.
Literatura
  • SZONDI, Peter. Úvod do literární hermeneutiky :studijní vydání přednášek. Vyd. 1. Brno: Host, 2003, 184 s. ISBN 80-7294-094-5. info
Předmět je zařazen také v obdobích jaro 2005, jaro 2007, jaro 2009, jaro 2010.