Sociologie

Cílem navazujícího magisterského studia sociologie je prohloubit znalosti bakalářského studia, rozšířit je o pochopení složitějších teoretických výkladových schémat, a o znalost pokročilejších výzkumných a analytických metod. Skladba předmětů již není vedena snahou o pokrytí všeobecného základu disciplíny, jde především o rozvíjení schopnosti samostatně získávat, kriticky zpracovávat a dále reprodukovat různé druhy sociologicky významných informací.

Pro magisterské navazující studium sociologie je charakteristická intenzivní výuka v menším počtu náročných předmětů s relativně vysokou kreditovou hodnotou, namísto extenzivní výuky ve vysokém počtu méně náročných předmětů. Odpovídá to modelu výuky na předních světových univerzitách a zároveň reaguje na požadavek flexibility absolventů a absolventek, včetně další vědecké přípravy v rámci doktorského studia. Důraz se klade na soustředěnou samostatnou přípravu a práci studujících pod konzultačním vedením zkušených pedagogů, tj. na kultivaci schopnosti přistupovat samostatně, důkladně a kreativně k řešení různých druhů problémů či úkolů. Metodice zpracování problémů či úkolů je dávána přednost před širokými věcnými znalostmi, které v dané oblasti mohou rychle zastarávat, jejich potenciální šíře není rozumně zvládnutelná během dvou let magisterského studia a jsou zpravidla snadno dostupné s rozšiřováním elektronických a jiných databází či informačních zdrojů. Kvalifikovaná práce s takovými databázemi (např. rozeznání relevance či spolehlivosti dat a informací) je součástí odborné přípravy během magisterského studia.

Absolvent je po úspěšném ukončení studia schopen:

• reflektovat hodnotové postoje, vzorce sociálního jednání a sociální procesy v různých institucionálních kontextech, jakož i sociální podmíněnost a důsledky (zejména nezamýšlené) těchto postojů, jednání a procesů
• rozpoznat specifické sociální charakteristiky různých typů prostředí a skupin (etnických, náboženských, genderových, sociálně třídních, generačních, národních, atd.) a analyzovat je sociologickými prostředky
• identifikovat sociální zdroje a důsledky specifických procesů či problémů (např. migrace, urbanizace, sociální exkluze, proměny životních stylů, korupce, asymetrické komunikace, autoritářství, pedagogického či mediálního působení)
• formulovat možná řešení problémů, tj. také odhadnout důsledky (zejména nezamýšlené) různých způsobů řešení problémů, a odhadnout možné způsoby reakcí sociálních aktérů či celých institucí
• rozumět debatám v oblasti sociologického zkoumání moderních populací, zhodnotit silné a slabé stránky jednotlivých přístupů a datových zdrojů
• rozumět teoriím a konceptualizacím genderu a sexuality, identifikovat výzkumné téma a formulovat v jeho rámci výzkumný cíl, který je sledován volbou adekvátní metodologie
• nahlédnout společenské dění antropologickou optikou a identifikovat téma vhodné pro antropologické zkoumání. Tuto každodennost dokáže zasadit do současných teorií kultury a společnosti a navrhnout možné směry výzkumu

Při studiu sociologie vás čeká systematický výcvik ve výzkumných technikách a v analýze dat využívající moderní statistické a interpretační postupy. Připraví vás k samostatné výzkumné činnosti a k expertní práci. Velký důraz na výzkumné postupy, metody a techniky výzkumu je pro sociologii příznačný a odlišuje ji od řady dalších studijních programů.

Studium zdokonaluje i komunikační, jazykové (angličtina) a analytické schopnosti. Ty jsou žádány v poradenství, mezinárodním obchodu, žurnalistice, diplomacii, řízení podniků, neziskovém sektoru, státní správě, marketingu a PR, péči o životní prostředí, advokacii a soudnictví, lékařství, pedagogice nebo politice.

Bakalářské a magisterské studium probíhá podle celouniverzitního kreditního systému, který je v souladu s pravidly European Credit Transfer System (ECTS). Povinně volitelné předměty jsou ve studijním plánu organizovány do jedné čí více skupin; student volí povinně volitelné předměty na základě stanoveného minimálního počtu kreditů v každé skupině.

Celouniverzitní pravidla pro tvorbu studijních programů, která zpřesňují pravidla vymezená v metodice Národního akreditačního úřadu Doporučené postupy pro přípravu studijních programů, upravuje směrnice Masarykovy univeritzy č. 1/2024 Pravidla pro tvorbu studijních programů a programů celoživotního vzdělávání. Směrnice vymezuje šest typů studijních plánů a jejich použití a kombinace v jednotlivých typech studijních programů. Jedná se o

1. jednooborový studijní plán,
2. studijní plán se specializací,
3. hlavní studijní plán (maior),
4. vedlejší studijní plán (minor),
5. studijní plán ve spolupráci s jinou vysokou školou či jinou právnickou osobou,
6. studijní plán na dostudování (určen pouze pro dostudování ve studijním oboru, studijním programu nebo studijním plánu, který zanikne).

Premisou pravidel je, že studijní plány umožňují naplnění cílů studia a dosažení profilu absolventa studijního programu. Výjimkou je pouze vedlejší studijní plán, který doplňuje hlavní studijního plán jiného studijního programu. Student nemůže studovat pouze podle vedlejšího studijního plánu.

Praxe není povinnou součástí studia. V jeho průběhu však mají studující možnost zapojení do výzkumů, které jsou na katedře realizovány v rámci vědeckých projektů základního i aplikovaného výzkumu.

Diplomová práce má charakter samostatného empirického výzkumu (s využitím kvalitativních nebo kvantitativních metodologických postupů) nebo je založena teoreticky a konceptuálně. Rozhodne-li se studující pro vlastní empirický výzkum, doporučuje se, aby absolvoval/a některý z nabízených předmětů příslušného metodologického zaměření (viz Studijní katalog).

Standardní rozsah diplomové práce je 126 000 až 162 000 znaků. Uvedené počty znaků se týkají celého základního textu, včetně poznámek pod čarou, titulního listu, obsahu, rejstříku, seznamu literatury a anotací. Pouze přílohy se do rozsahu práce nepočítají, ale nesmějí tvořit více než 1/3 stránek základního textu.

Studující mohou pracovat s již publikovanými texty a daty přístupnými pro sekundární analýzu. Studující prokazují schopnost 1) formulovat výzkumnou otázku, 2) zvolit adekvátní postup k jejímu objasnění, 3) analyzovat a interpretovat získaná či existující data.

Režim státních závěrečných zkoušek (dále jen SZZ) upraven Směrnicí FSS č. 5/2024 Státní závěrečné zkoušky, závěrečné práce a jejich obhajoby.

Studující směřující dále do akademické sféry mohou pokračovat v doktorském studijním programu sociologie na naší nebo jiné univerzitě, a to jak v Česku, tak i v zahraničí.