Civilní právo a civilní právo procesní

Doktorský studijní program civilní právo a civilní právo procesní je koncipován nikoliv jako jednooborový program, ale jako studijní program se specializacemi. Jednooborové pojetí není možné již z toho důvodu, že uvedené dvě disciplíny představují samostatné vědecké a pedagogické obory a samostatná odvětví našeho právního řádu. Každý z nich má své hodnoty, svůj předmět a instituty, jimž je zapotřebí věnovat pozornost. Zároveň mezi nimi existují určité vazby, jež odůvodňují jejich společné zařazení do jednoho studijního programu. Specializace civilní právo v sobě zahrnuje nejen občanské právo v užším smyslu, ale také právo rodinné, právo pracovní a právo duševního vlastnictví. Ve všech případech jde o soukromoprávní disciplíny. Ústřední postavení mezi nimi zaujímá občanské právo, jež je základním soukromým právem, z nějž vyrůstají zvláštní soukromoprávní disciplíny. Civilní právo procesní je veřejnoprávní disciplínou, která soukromému právu – a tedy všem uvedeným odvětvím – poskytuje ochranu.

Z hlediska klasifikace základních tematických okruhů obsažených v části dvanácté nařízení vlády č. 275/2016 Sb., o oblastech vzdělávání ve vysokém školství, zahrnuje doktorský studijní program civilní právo a civilní právo procesní tyto disciplíny: občanské právo [písm. e) citované části nařízení vlády], civilní právo procesní [písm. h)] a pracovní právo [písm. n)].

Forma studia může být prezenční i kombinovaná.

Výuka bude probíhat v českém jazyce.

Navrhovaný doktorský studijní program je v souladu s § 47 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, zaměřen na vědecké bádání a samostatnou tvůrčí činnost v oblasti civilního práva a civilního práva procesního. Jeho úkolem je tedy výchova nových právních vědců, kteří se budou zabývat jednotlivými tématy spadajícími do uvedených oborů, kupř. věcnými právy, obligacemi, rodinným právem, právem duševního vlastnictví, civilním sporným procesem, nesporným řízením, exekucemi, insolvencemi, jakož i obecnějšími instituty jako jsou právní jednání, procesní úkony apod.

Dosažení tohoto cíle je uzpůsobeno celé doktorské studium, které bude probíhat na bázi individuálního studijního plánu. Studium bude směřovat již v počátečních stádiích k prohloubení metodologických poznatků a dovedností studenta; bez jejich ovládnutí totiž nelze smysluplně zpracovávat disertační práci. Právě ta má být těžištěm doktorského studia. Student by měl zvolené téma disertační práce podrobit hlubokému vědeckému výzkumu a po čtyřech letech nepřetržitého bádání by měl předložit práci, která skutečně přináší nové poznatky a posouvá obor kupředu. Vedle toho musí doktorské studium směřovat k prohlubování znalostí daného oboru vysoko nad rámec magisterského studia i v jiných oblastech, než je jenom téma disertační práce. Konečně k neoddělitelnému cíli doktorského studia patří také rozvoj pedagogických dovedností studenta. Ostatně je přirozené, že budoucími vysokoškolskými pedagogy se stávají právě ti nejtalentovanější absolventi doktorského studia.

Absolvent je po úspěšném ukončení studia schopen:

• orientovat se podle zvolené specializace v civilním právu a civilním právu procesním, relevantní literatuře a judikatuře
• samostatně na vědecké úrovni interpretovat právní předpisy spadající do těchto oborů
• samostatně či ve spolupráci s dalšími autory sepisovat vědecké a odborné články, monografie a komentáře zákonů, či jejich části;
• prezentovat výsledky vlastního bádání na odborných fórech;
• pedagogicky působit v bakalářských a magisterských studijních programech.

Absolventi se mohou uplatnit v prvé řadě na právnicky zaměřených vysokých školách či ve vědeckých institucích, a to v oboru odpovídajícím jejich specializaci. Teritoriálně lze předpokládat, že toto uplatnění bude omezeno na území České a popř. též Slovenské republiky. Důvodem obtížnějšího uplatnění v zahraničí není ani tak jazyková bariéra, jako spíše přetrvávající rozdíly v právních řádech různých zemí.

Své uplatnění mohou samozřejmě absolventi najít také mimo akademickou či vědeckou sféru, ať již kupř. v justici jako soudci či jejich asistenti, v advokacii či v dalších právnických profesích. K nim lze počítat i profesi legislativce u některého z ministerstev, jež je v současné době v hlubokém úpadku a je jistě veřejným zájmem, aby došlo k nápravě tohoto stavu.

Ačkoliv studijní program doktorského studia nepočítá se zavedením systému povinných praxí, je kontakt studentů s praxí zajištěn jinak. V prvé řadě lze navázat na výhodu zdejší právnické fakulty plynoucí z toho, že v Brně sídlí vrcholné soudní orgány – Ústavní soud, Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud. Krom toho, že mnoho studentů doktorského studia je u těchto soudů zaměstnáno v pozici asistentů, lze blízkosti těchto soudů využít k tomu, aby se jejich soudci účastnili konferencí, seminářů či jiné formy doktorské výuky, aby oponovali disertační práce nebo aby zasedali v komisi pro státní závěrečnou zkoušku doktorského studia či v oborové radě (dosud oborové komisi) doktorského studia. Tak tomu je již nyní, a vzhledem k tomu, že se tento systém osvědčil, lze na něj navázat i v budoucnu. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že v porovnání s dosavadním stavem se plánuje posílení role oborové rady při hodnocení plnění povinností studenta doktorského studia, včetně postupu při sepisování disertační práce. Tím se vytváří příležitost pro to, aby představitelé praxe mohli studentům doktorského studia svůj praktický pohled na dosažené výsledky jejich bádání.

Formální standardy disertační práce stanoví oborová rada.

Po obsahové stránce bude kladen důraz na to, aby disertační práce v souladu s § 47 odst. 4 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, prokazovala schopnost a připravenost k samostatné teoretické činnosti. Disertační práce proto musí obsahovat původní a uveřejněné výsledky nebo výsledky přijaté k uveřejnění. Důraz bude kladen na originalitu práce, kreativnost autora, jakož i schopnost rozsáhle pracovat s cizojazyčnými prameny a navázat na výsledky vědeckého výzkumu dosaženého nejen u nás, ale také v jiných zemích s příbuzným právním řádem.