Učitelství praktického vyučování

Test studijních předpokladů

Absolventi se mohou uplatnit jako učitelé praktického vyučování příslušného oboru v následujících oblastech: odborný výcvik, učební praxe, odborná praxe a veškerá praktická cvičení. Svou kvalifikaci mohou uplatnit i v institucích zabývajících se příslušným oborem vzdělávání (vzdělávací kurzy, rekvalifikace, profesní kvalifikace, další vzdělávání apod.) anebo jako školící pracovníci například v úřadech státní správy, integrovaného záchranného systému a bezpečnostních složek státu.

Studium je jednooborové a jádro přípravy tvoří profilové pedagogické a oborově didaktické disciplíny, jejichž logickou posloupností je zajištěna gradace přípravy absolventa oboru. Průnikem pro všechny profese jsme zvolili předměty ekonomického charakteru a managementu.

Absolvent je po úspěšném ukončení studia schopen:

• využívat a aplikovat své široké odborné speciální znalosti a dovednosti pro svou pedagogickou praxi;
• ovládat základní metody výuky praktického vyučování na střední škole; plánovat, realizovat a reflektovat sekvence výuky a aktivity tak, aby zapadaly do školního vzdělávacího programu;
• pracovat na specializovaných pracovištích; znát zásady bezpečnosti a ochrany zdraví při práci;
• stanovovat výchovně-vzdělávací cíle a volit metody; posoudit vhodnost použití metod výuky pro praktické vyučování;
• z širokého spektra nových poznatků vybrat a zařadit do výuky aktuální témata a vhodným způsobem je prezentovat;
• kriticky uvažovat o využití pedagogických a psychologických poznatků v praxi učitele praktického vyučování;
• spolupracovat s ostatními učiteli ve škole;
• analyzovat výukovou či výchovnou situaci z hlediska pedagogické komunikace; navrhovat alteraci výukové či výchovné situace, která koresponduje s pravidly efektivní pedagogické komunikace;
• rozumět procesu sebereflexe, např. lépe zdůvodňovat a hodnotit své argumenty, pojmenovávat své emoce a jejich souvislost s jednáním nebo kriticky nahlédnout vlastní postoje k edukaci;
• používat základní metody a nástroje pedagogické diagnostiky v praxi a získávat tak data dostupná pro individuální podporu žáka/klienta;
• formulovat argumenty z teorie a praxe vlastní pojetí výchovy, které by rád uplatňoval ve své budoucí profesi;
• vysvětlit základní principy inkluzivního a speciálního vzdělávání; reflektuje svůj postoj k diverzitě a jeho vliv na vlastní pedagogickou praxi;
• se orientovat v základních pojmech, teoriích i výkladových rámcích vývojové a sociální psychologie.

• Učitel střední školy

Celouniverzitní pravidla pro tvorbu studijních programů, která zpřesňují pravidla vymezená v metodice Národního akreditačního úřadu Doporučené postupy pro přípravu studijních programů, upravuje směrnice Masarykovy univeritzy č. 1/2024 Pravidla pro tvorbu studijních programů a programů celoživotního vzdělávání. Směrnice vymezuje šest typů studijních plánů a jejich použití a kombinace v jednotlivých typech studijních programů. Jedná se o

1. jednooborový studijní plán,
2. studijní plán se specializací,
3. hlavní studijní plán (maior),
4. vedlejší studijní plán (minor),
5. studijní plán ve spolupráci s jinou vysokou školou či jinou právnickou osobou,
6. studijní plán na dostudování (určen pouze pro dostudování ve studijním oboru, studijním programu nebo studijním plánu, který zanikne).

Premisou pravidel je, že studijní plány umožňují naplnění cílů studia a dosažení profilu absolventa studijního programu. Výjimkou je pouze vedlejší studijní plán, který doplňuje hlavní studijního plán jiného studijního programu. Student nemůže studovat pouze podle vedlejšího studijního plánu.

Systém pedagogických praxí je nastaven tak, aby dlouhodobě a systematicky směřoval k rozvoji profesních kompetencí studenta a připravil jej nejprve na plnohodnotné zvládnutí role učitele praktického vyučování (v tomto kontextu hovoříme o oborových praxích, které jsou umístěny do kurikula bakalářského studia) a následně na roli učitele odborných předmětů (zde hovoříme o učitelské praxi, jíž je věnován prostor v kurikulu navazujícího magisterského studia). Vzhledem k tomu, že praxi a její reflexi vnímáme jako základní stavební kámen v přípravě budoucích asistentů a učitelů, v inovovaném systému praxí jsme prostor věnovaný praxi a reflexi rozšířili a učinili z praxí povinnou součást studia. Systém praxí vede k postupnému rozvoji profesních kompetencí, a to prostřednictvím vystavění systému praxí v souladu s hierarchií profesních rozvojových potřeb asistentů a učitelů a také v souladu s jejich oborovou specializací. Vzhledem k tomu, že Učitelství praktického vyučování je uceleným studijním programem zahrnuje systém praxí i učitelskou (oborovou) složku.

Student/ka:

- prokáže schopnost orientovat se v aktuálních otázkách svého oboru, umí jasně a srozumitelně vymezit téma závěrečné práce a její cíle, popsat výchozí stav poznání a navrhnout adekvátní metody řešení ve vztahu k stanoveným cílům;

- pracuje s adekvátními primárními a sekundárními informačními prameny, cituje je dle platné normy (APA nebo ISO) a v souladu s etikou vědecké práce;

- prostřednictvím tvorby vlastního textu prokáže kompetence stylistické, dokáže vytvořit odborný text.

- prokáže schopnost klást otázky a řešit problémy, formulovat nové myšlenky a závěry, které přinášejí alespoň dílčí nové poznatky o zkoumaném jevu, případně obohacují metodologické (v oblasti výzkumu) nebo metodické (v oblasti edukace) postupy, a to ve vztahu k jasně definovaným a vymezeným cílovým skupinám (žáci SŠ, skupiny se specifickými vzdělávacími potřebami atd.).