Učitelství technické a informační výchovy pro základní školy

Studiem navazujícího magisterského stupně absolvent získá potřebné kompetence, které mu umožní kriticky uvažovat o využití pedagogických a psychologických poznatků v praxi učitele základní, popřípadě střední školy. Absolvent je plně kvalifikován k výkonu profese učitele. Je připraven zakládat své profesní jednání na dobře strukturovaných znalostech a dovednostech ze svých aprobačních oborů (znalosti obsahu). Účinnost jeho profesního jednání je podmíněna jeho oborově-didaktickými (didaktické znalosti obsahu) a širšími obecnými pedagogickými a psychologickými znalostmi a dovednostmi (znalostmi širších základů vzdělávání a výchovy, znalostmi vzdělávacích a výchovných postupů, znalostmi o aktérech vzdělávání a výchovy apod.).

Studium rozvíjí analytické a komparativní schopnosti, které umožňují porozumět rozmanité pedagogické realitě a využívat při své práci oborové, pedagogické, psychologické publikace pro plánování, realizaci i reflexi výchovně vzdělávací činnosti. Rozvíjí komunikativní dovednosti významné pro komunikaci a spolupráci s žáky/klienty, kolegy na pracovišti, s rodiči žáků/klientů i odborníky z praxe. Významným benefitem studia je rozvoj sebereflektivních dovedností, jež poskytují prostor pro rozvoj postojů k sobě, k vychovávaným jedincům a k profesi: vnímání odpovědnosti pedagogické profese, přijetí morálních závazků pomáhající profese a její etiky.

Studium akcentuje princip interdisciplinarity (propojení některých pedagogických a psychologických předmětů); princip postupnosti a gradace témat a předmětů, od obecnějších ke konkrétnějším. Koncepce je dále charakteristická provázaností teorie a praxe. Významnou součástí koncepce jsou reflektované pedagogické praxe. Principy reflexe praxe a sebereflexe se váží jak na praxe, tak i na další zkušenostně orientované předměty. Důležitou součástí koncepce je také podpora inkluze, která je vnímána jako průřezové téma (zároveň podpořené samostatným předmětem).

Absolvent je po úspěšném ukončení studia schopen:

• teoreticky vysvětlit a implementovat databázové a informační systémy, webové prezentace vč. využití programovacích jazyků, tvořit a využívat e-learningové materiály a v návaznosti na znalosti získané v Bc. stupni studia vést výuku v oblasti ICT
• pracovat s technickými materiály a konstrukčními stavebnicemi a navrhovat cíle v oblasti praktických činností na ZŠ, orientovat se v novinkách ve vědě a technice
• aplikovat postupy a navrhovat cíle v oblasti elektrotechniky elektronických řídicích systémů a aplikovat tyto poznatky do praxe učitele
• pracovat s modely a konstruovat v oblasti CAD i 3D grafiky pro oblasti techniky a technických zájmových činností
• pracovat s odbornou a vědeckou literaturou a odborným textem, tvořit výukové pomůcky a materiály, experimentálně ověřovat postupy a zpracovávat základní pedagogicky orientovaný výzkum
• aplikovat didaktické postupy ve výuce s využitím odborných znalostí získaných ve všech oblastech studia
• plánovat, realizovat a reflektovat vlastní výuku v odpovídající úrovni stanovených profesních kompetencí
• používat základní odbornou terminologii a informační zdroje pedagogické a školní psychologie při popisu, analýze, interpretaci a zhodnocení typických výukových situací i při popisu edukačního prostředí školy, na níž absolvoval učitelskou praxi
• používat zákl. metody a nástroje pedagog. diagnostiky v praxi a získávat data pro individuální podporu žáka/klienta a data pro práci se skupinou, třídním kolektivem. Výsledky vhodným způsobem komunikovat s žáky, vyuč., popř. s rodiči a odborníky
• popsat a vysvětlit na konkrétním příkladu ze svého portfolia individuálně specifické procesy učení
• reflektovat zkušenosti z vlastní pedagog. praxe v profes. komunitě a využívat reflexi jako nástroj profes. učení: kriticky nahlíží své postoje k edukaci a posuzuje jednání v roli učitele s ohledem na stanovené cíle
• vysvětlit a při své činnosti reflektovat principy inkluzivního vzdělávání na úrovní kultury, politiky a praxe školy; vytvářet inkluzivní prostředí ve třídě, aplikovat alespoň některé strategie individualizace a diferenciace ve výuce

• Učitel druhého stupně základní školy

Celouniverzitní pravidla pro tvorbu studijních programů, která zpřesňují pravidla vymezená v metodice Národního akreditačního úřadu Doporučené postupy pro přípravu studijních programů, upravuje směrnice Masarykovy univeritzy č. 1/2024 Pravidla pro tvorbu studijních programů a programů celoživotního vzdělávání. Směrnice vymezuje šest typů studijních plánů a jejich použití a kombinace v jednotlivých typech studijních programů. Jedná se o

1. jednooborový studijní plán,
2. studijní plán se specializací,
3. hlavní studijní plán (maior),
4. vedlejší studijní plán (minor),
5. studijní plán ve spolupráci s jinou vysokou školou či jinou právnickou osobou,
6. studijní plán na dostudování (určen pouze pro dostudování ve studijním oboru, studijním programu nebo studijním plánu, který zanikne).

Premisou pravidel je, že studijní plány umožňují naplnění cílů studia a dosažení profilu absolventa studijního programu. Výjimkou je pouze vedlejší studijní plán, který doplňuje hlavní studijního plán jiného studijního programu. Student nemůže studovat pouze podle vedlejšího studijního plánu.

Praxe jsou koncipovány jako ucelený a gradující systém s důrazem na propojení s teorií a na reflexi a sebereflexi studenta v roli učitele.

Cílem učitelských praxí je osvojení si profesních kompetencí nezbytných při každodenní práci učitele, seznámení se s rolemi, do nichž učitel při své práci vstupuje, uvědomění si vlastních profesních potřeb a postupné přebírání odpovědnosti za plánování, realizaci a evaluaci výuky. Během praxe student získává reálnou představu o tom, co obnáší každodenní práce učitele.

Praxe tvoří ucelený systém na sebe navazujících předmětů. V navazujících magisterských programech se jedná o předměty učitelská praxe 1 (1. semestr), učitelská praxe 2 (2. semestr) učitelská praxe 3 (3. semestr). Celkově jsou tyto praxe v rozsahu 360 hodin u dvouoborů, 180 hodin major či minor, na které navazuje předmět seminář k učitelské praxi. Seminář k učitelské praxi si studenti zapisují během studia dvakrát (v prvním a druhém semestru). Cílem reflexe je poskytnout studentům prostor pro sdílení a reflexi zkušeností z vlastní pedagogické praxe a pomoci jim prohloubit reflektivní a sebe-reflektivní dovednosti.

Systém praxí je pravidelně evaluován, jak pomocí uzavřených tak pomocí otevřených otázek, a to studenty i provázejícími učiteli. Evaluovány jsou také reflektivní semináře.

Závěrečnou prací studující prokazuje schopnost aplikovat znalosti a dovednosti získané v průběhu studia na řešení konkrétního odborně-pedagogického problému. Typ závěrečné práce odpovídá obsahu a úrovni daného stupně studia. Student si volí z následujících typů prací: a) teoreticko-aplikační, b) teoreticko-empirická (výzkumná), c) teoretická. Typy prací a doporučení pro jejich realizaci se dále řídí manuálem APA. Rozsah závěrečné práce je v rozmezí 117 000 – 200 000 znaků včetně mezer, tj. 65 – 80 normostran.

Standardy pro realizaci závěrečných prací kateder jsou v souladu s Pokynem děkana č. 1/2015 K realizaci závěrečných prací (bakalářských, diplomových, rigorózních a závěrečných prací CŽV) ve znění účinném od 1. 11. 2015.

Závěrečné práce sledují níže uvedené cíle dle profilu absolventa PdF MU. Student/ka:

- prokáže schopnost orientovat se v aktuálních otázkách svého oboru, umí jasně a srozumitelně vymezit téma závěrečné práce a její cíle, popsat výchozí stav poznání a navrhnout adekvátní metody řešení ve vztahu k stanoveným cílům;

- pracuje s adekvátními primárními a sekundárními informačními prameny, cituje je dle platné normy (APA) a v souladu s etikou vědecké práce;

- prostřednictvím tvorby vlastního textu prokáže kompetence stylistické, dokáže vytvořit odborný text.

- prokáže schopnost klást otázky a řešit problémy, formulovat nové myšlenky a závěry, které přinášejí alespoň dílčí nové poznatky o zkoumaném jevu, případně obohacují metodologické (v oblasti výzkumu) nebo metodické (v oblasti edukace) postupy, a to ve vztahu k jasně definovaným a vymezeným cílovým skupinám (žáci ZŠ, studenti SŠ, skupiny se specifickými vzdělávacími potřebami atd.).