Galerijní pedagogika a zprostředkování umění

Oborová složka zahrnuje poznatky a dovednosti z oboru, které mají být v praxi zprostředkovány. Program Galerijní pedagogika a zprostředkování umění představuje výjimečné a perspektivní pedagogické zaměření, které se soustřeďuje na vzdělávací práci v muzeu umění či galerii a na zprostředkování výtvarného umění. Výstupem z učení v oborové složce jsou solidní a dobře strukturované znalosti a dovednosti z dějin umění, teorie umění i metodických dovedností, které podstatným způsobem přesahují kurikulum vyučovacího předmětu a současně mají relevanci pro koncipování, plánování, realizaci a hodnocení specializované galerijní výuky v příslušné oblasti vzdělávání. Navazující magisterské studium programu galerijní pedagogika a zprostředkování umění rozšiřuje běžnou výtvarně pedagogickou práci v oblasti praktických výtvarných aktivit o interpretaci a reflexi výtvarného umění a základních znalostí z dějin umění a uměleckých proudů současnosti a důrazněji než výtvarná výchova nebo vizuální tvorba se zaměřuje na interpretační práci s výtvarným dílem. Základem je schopnost interpretace a aktivizace tvůrčího myšlení, což je podmíněno uměleckými, pedagogickými i teoretickými kompetencemi. Vlastní umělecké aktivity pak poskytují základ pro schopnost vytvářet v galerii takové praktické výtvarné etudy, které odpovídají charakteru představovaného umění i věkovým a odborným dispozicím žáků či studentů nebo dospělých.

Absolvent je po úspěšném ukončení studia schopen:

• plánovat, realizovat a reflektovat vlastní vzdělávací programy v odpovídající úrovni stanovených profesních kompetencí;
• popsat a analyzovat s  využitím odborné terminologie a pravidel efektivní pedagogické komunikace výukovou či výchovnou situaci a navrhnout její alteraci; svoje znalosti a dovednosti využívat při komunikaci s žáky, rodiči i učiteli v praxi;
• používat základní metody a nástroje pedagogické diagnostiky v praxi a získávat data dostupná pro individuální podporu žáka/klienta a data pro práci se skupinou, třídním kolektivem;
• popsat a vysvětlit na konkrétním příkladu ze svého portfolia individuálně specifické procesy učení;
• reflektovat zkušenosti z vlastní galerijní praxe v profesní komunitě a cíleně využívat reflexi a sebereflexi jako nástroj profesního učení: kriticky nahlíží vlastní postoje k edukaci a posuzuje své jednání v roli edukátora;
• vysvětlit a při své výchovně-vzdělávací činnosti reflektovat principy inkluzivního vzdělávání na úrovní kultury, politiky a praxe galerie; vytvářet inkluzivní prostředí v galerii;
• aplikovat vyvážené proporce praktických dovedností a teoretických znalostí i metodologických a metodických zkušeností;
• koncipovat komunikační a vzdělávací programy pro galerijní práci; strukturovat teoretické poznatky z dějin galerií a muzeí a vytvářet nové aplikace;
• rozhodovat o vhodnosti a charakteru využívaných uměleckých postupů a výtvarných činností a přiměřeně k věku i schopnosti žáků, studentů či dospělých účastníků propojit praxi a teorii;
• samostatně kreativně rozvíjet komunikaci výstavní instituce s veřejností, resp. školní práci propojovat s činností muzeí a galerií;
• rozvíjet kulturní vzdělání a své svěřence vést k zájmu o kulturu a umění, samostatně vytvářet doprovodné programy a vést k tvůrčí práci návštěvníky galerií i školní mládež.

Po dlouholetém úsilí je v České republice od roku 2018 ustanovena profese zprostředkovatele umění v muzeích, galeriích nebo v historických památkách pod názvem edukátor v kultuře. Absolventi programu Galerijní pedagogika a zprostředkování se tak mohou uplatnit přímo v této profesi, ale i v jiných odbornostech v galeriích a dalších kulturních institucích. V kombinaci s výtvarnou výchovou či jinými učitelskými programy (podle dvojkombinací v nabídce) získávají také kvalifikaci pro učitelství na základních a středních školách. U takových dvojkombinací sahají možnosti uplatnění od práce v galerii či muzeu přes mimoškolní vzdělávání a uplatnění ve veřejném kulturním životě až po práci v různých typech škol.

První absolventi ukončili toto studium v roce 2010 a našli zajímavá místa v galeriích či vzdělávacích centrech, někteří vyučují na školách a mnozí se věnují umění individuálně. Rozhodně se však všichni podílejí na výchově k umění, což je oblast, ve které má Česká republika oproti kulturně vyspělejším zemím stále co dohánět.

Celouniverzitní pravidla pro tvorbu studijních programů, která zpřesňují pravidla vymezená v metodice Národního akreditačního úřadu Doporučené postupy pro přípravu studijních programů, upravuje směrnice Masarykovy univeritzy č. 1/2024 Pravidla pro tvorbu studijních programů a programů celoživotního vzdělávání. Směrnice vymezuje šest typů studijních plánů a jejich použití a kombinace v jednotlivých typech studijních programů. Jedná se o

1. jednooborový studijní plán,
2. studijní plán se specializací,
3. hlavní studijní plán (maior),
4. vedlejší studijní plán (minor),
5. studijní plán ve spolupráci s jinou vysokou školou či jinou právnickou osobou,
6. studijní plán na dostudování (určen pouze pro dostudování ve studijním oboru, studijním programu nebo studijním plánu, který zanikne).

Premisou pravidel je, že studijní plány umožňují naplnění cílů studia a dosažení profilu absolventa studijního programu. Výjimkou je pouze vedlejší studijní plán, který doplňuje hlavní studijního plán jiného studijního programu. Student nemůže studovat pouze podle vedlejšího studijního plánu.

V průběhu studia se studentky a studenti na brněnské katedře výtvarné výchovy zapojují do spolupráce s Domem umění města Brna, s Moravskou galerií v Brně, s Galerií TIC i s dalšími institucemi. Univerzitní studium se díky tomu stává přínosnou součástí uměleckého života ve městě. Nejvíce je to patrné na celobrněnské akci Brno Art Week/Týden výtvarné kultury, kterou katedra ve spolupráci s dalšími institucemi organizuje již od roku 2010.

Kontakt s praxí udržujeme i exkurzemi do českých i zahraničních galerií a muzeí umění, součástí studia jsou i stáže v těchto institucích.

1. jako teoretickou práci (65 normostran, tj. 117 000 znaků včetně mezer),

2. jako uměleckou nebo umělecko-pedagogickou realizaci (nejméně 43 normostran, tj. 77 400 znaků.

V obou dvou případech je nezbytné zaměření na oborovou teorii, zejména teorii galerijní pedagogiky s reflexí teorie a dějin umění s důrazem na teorii a praxi intepretace výtvarného díla. Proto i diplomová magisterská práce, jejímž základem je praktický umělecký výkon nebo tvůrčí soubor animačních galerijních aktivit, musí být doprovázena textem, v němž jsou adekvátním způsobem zkoumány teoretické souvislosti spjaté ve vhodné míře s předloženým výtvarným dílem. Očekáváme originální autorská řešení ve výtvarné i textové části. U praktických výkonů je rovněž vhodná i autorská prezentace v podobě samostatného galerijního programu, interaktivního materiálu k výstavě nebo programu pro veřejnost.

Pokyny pro vypracování magisterské diplomové práce jsou od ledna 2016 upraveny Standardy katedry výtvarné výchovy k tvorbě závěrečných prací, které navazují na Pokyn děkana č. 1/2015 K realizaci závěrečných prací (bakalářských, diplomových, rigózních a závěrečných prací CŽV).

Do studijního programu Galerijní pedagogika a zprostředkování umění se mohou hlásit zájemci z různých programů a z různých škol, a to nejen s ryze výtvarným či jiným uměleckým zaměřením. Studium je otevřené i pro ty, kteří se na kulturním dění chtějí podílet nejen jako tvůrci, ale i jako organizátoři.

Program zaměřený na galerijní pedagogiku byl akreditován v roce 2008, kdy brněnská katedra byla jediným pracovištěm v České republice s tímto zaměřením, o čtyři roky později podobnou akreditaci získalo pracoviště v Olomouci. Žádné další pracoviště zatím tuto akreditaci nezískalo.

Studium je současně vhodným předstupněm pro případný vstup do doktorského studijního programu, v němž je výraznější pozornost věnována teoretickým otázkám. Právě studentky a studenti doktorského programu tvoří již několik let hlavní organizační tým projektu Týden výtvarné kultury.