Genomika a proteomika

Průběh přijímacího řízení
Přijímací řízení probíhá formou ústní přijímací zkoušky, která má tři části:
1) odborná část spočívá v odborné diskuzi v oblastech spojených s tématem disertační práce (max. 100 bodů),
2) jazyková část – hodnocena je komunikace a znalost odborné angličtiny (max. 100 bodů),
3) formální kritéria (max. 100 bodů) - mezi formálními kritérii jsou posuzovány především výsledky předchozího studia nebo praxe (posuzovány na základě diplomu a doporučujícího dopisu).

Termín přijímací zkoušky
Pozvánka k přijímací zkoušce je uchazeči zpřístupněna nejméně 10 dní před termínem konání zkoušky skrze e-přihlášku.

Podmínky přijetí
Pro přijetí musí uchazeč získat minimálně 180 bodů, tedy min. 60 bodů v každé části.
Úspěšný uchazeč je informován o přijetí v e-přihlášce a následně obdrží pozvánku k zápisu.

Kapacita programu
Kapacita daného programu není pevně stanovena, studenti jsou přijímáni na základě rozhodnutí oborové rady po posouzení jejich předpokladů ke studiu a motivace.

Cílem programu Genomika a proteomika je připravovat špičkové odborníky v těchto vědních oborech. Absolventi získají rozsáhlé a hluboké vědomosti o struktuře a funkci genomu na všech základních úrovních živých soustav (tj. virový genom, genom bakterií, protozoí, hub a kvasinek, řas, vyšších rostlin, živočichů a podrobněji genom člověka). Prohloubí si znalosti a dovednosti v základních biologických disciplínách (především genetika, molekulární biologie, mikrobiologie, imunologie, biostatistika, fyziologie organismů), biochemii a proteomice (obecná biochemie, enzymologie, biochemické a proteomické metody) a biofyzice (biofyzikální metody).

Kromě teoretických principů daného oboru jsou studenti rovněž podrobně seznámeni s praktickým prováděním základních a pokročilých metod využívaných v jednotlivých disciplínách. Absolventi tohoto směru se uplatní především v základním a aplikovaném výzkumu zaměřeném na analýzu genomů, v bioinformatice (včetně aspektů evolučních), v oblasti molekulární medicíny (nádorová onemocnění, familiální a dědičné choroby, genové terapie), v oblasti genového inženýrství mikroroganismů, rostlin a živočichů, ve vývoji nových biotechnologií, ve farmakogenomice a při analýze proteomů jednotlivých skupin organismů, včetně člověka.

Absolvent je po úspěšném ukončení studia schopen:

• rozumět teoriím, konceptům a metodám, které reprezentují aktuální trendy v genomice a proteomice na mezinárodní úrovni
• samostatně navrhovat a provádět výzkum ve všech jeho fázích
• odborně vést studenty, orientovat se v oblasti etiky vědecké práce a konkrétních etických problémů své specializace
• interpretovat výsledky a prezentovat je na mezinárodní konferenci
• připravit vědecký článek a publikovat v impaktovaném mezinárodním vědeckém časopise
• uplatnit se na trhu práce např. jako vědecký postdoktorandský pracovník (včetně zahraničních laboratoři)

Absolventi doktorského studijního programu mohou získanou kvalifikaci uplatnit zejména ve výzkumných ústavech a pracovištích, jako vysokoškolští učitelé apod. Jsou oprávněni realizovat samostatnou vědeckou a výzkumnou činnost v oblasti základního i aplikovaného výzkumu se zaměřením na analýzu genomů, bioinformatiku, molekulární medicínu, genové inženýrství mikroroganismů, rostlin a živočichů, na vývoj nových biotechnologií, a při analýze proteomů jednotlivých skupin organismů. V širším smyslu jsou připraveni provádět všechny činnosti spojené s vědeckou prací, tzn. zabývat se koncepčními otázkami, vědecko-organizační činností a také výukou.

Studenti provádí výzkum v laboratořích svých školitelů, kde získávají praktické dovednosti v dané oblasti zaměření. Praktické i teoretické zkušenosti si dále mohou rozšířit v rámci spolupráce s jinými laboratořemi (jak českými tak zahraničními).

Nutnou podmínkou obhajoby disertační práce je, aby alespoň část výsledků již byla uveřejněná nebo přijatá ke zveřejnění v časopise z databáze Web of Science (WoS) s impaktním faktorem nad mediánem oboru a aby byl student prvním autorem publikace. Pokud má časopis nižší IF (pod mediánem), pak je nutné mít minimálně 2 články. V případě spoluautorských publikací musí student specifikovat svůj podíl. Pokud je student spoluautorem alespoň 3 publikací je preferovaným formátem disertační práce soubor již uveřejněných nebo do tisku (nebo k jinému typu zveřejnění) přijatých prací k danému tématu, který student opatří uceleným úvodem do problematiky a komentářem (čl. 30, odst. 2 Studijního a zkušebního řádu MU). Při nižším počtu publikací musí mít disertační práce formát monografie obsahující originální výsledky.

Dále musí student absolvovat státní doktorské závěrečné zkoušky jejichž předmětem je prověření odborných znalostí v oboru genomika a proteomika a v souvisejících disciplínách, zejm. v molekulární a buněčné biologii, strukturní biologii, bioinformatice a v oblasti experimentálních přístupů používaných v oboru. Student by měl prokázat především dostatečný všeobecný rozhled v oboru a dále hlubší znalosti v oblastech souvisejících s řešeným tématem, včetně přehledu o recentních významných publikacích v rámci své specializace.