Dějiny starověku

Scientia est potentia

Cíle studijního programu

Hlavními cíli doktorského studijního programu Dějiny starověku je vychovávat vědecké pracovníky v oboru, připravit je tak, aby byli schopní tvořit kvalitní grantové projekty; vytvořit tým společně se zabývající metodologií oboru a spolupracující na řešení aktuálních témat z dějin starověku; podporovat publikační činnost studentů doktorského studia, jejich účast na vědeckých setkáních; zajišťovat pravidelná setkávání se zahraničními odborníky formou přednáškových cyklů, diskusí nebo konzultací; vytvářet dobré podmínky k doplňování vzdělání doktorandů v zahraničí.

Studijní plány

Dějiny starověku

prezenční, jednooborový

Dějiny starověku

kombinovaný, jednooborový

Studium

Sbalit Rozbalit

Cíle
Hlavními cíli doktorského studijního programu Dějiny starověku je vychovávat vědecké pracovníky v oboru, připravit je tak, aby byli schopní tvořit kvalitní grantové projekty; vytvořit tým společně se zabývající metodologií oboru a spolupracující na řešení aktuálních témat z dějin starověku; podporovat publikační činnost studentů doktorského studia, jejich účast na vědeckých setkáních; zajišťovat pravidelná setkávání se zahraničními odborníky formou přednáškových cyklů, diskusí nebo konzultací; vytvářet dobré podmínky k doplňování vzdělání doktorandů v zahraničí.
Výstupy z učení
Absolvent je po úspěšném ukončení studia schopen:
- samostatně publikovat odborné stati a monografie na dobré vědecké úrovni
- přednášet vybraná témata ve vysokoškolské výuce
- přispívat k řešení důležitých problémů oboru na vědecké úrovni a k celkovému rozvoji oboru
- orientovat se v mezinárodním vědeckém prostředí
- konat veřejné odborné přednášky
- formulovat výsledky svého bádání v cizím jazyce před mezinárodním publikem
- po historické stránce konzultovat vydávání a překlady odborných knih a recenzovat je před vydáním i poté
Uplatnění absolventa
Absolvent doktorského studia Dějin starověku najde uplatnění ve vědeckých ústavech, na vysokých a středních školách, ve státní a veřejné správě, v muzeích, galeriích, v oblasti památkové péče.
Standardy kvalifikačních prací
Standardní rozsah disertační práce je 200 000 znaků. Může být (po dohodě s oborovou radou a se školitelem) sepsána v češtině i angličtině, případně v německém jazyce. Téma si doktorand volí z nabídky ÚKS nebo samostatně (po konzultaci s oborovou radou a se školitelem). Práce musí vždy obsahovat přehled dosavadního bádání v oboru, rozbor relevantní sekundární literatury a její kritické zhodnocení, jakož i kapitolu věnující se metodám zkoumání zvolené problematiky; starověké prameny musí být studovány v originále.
Výsledkem disertace musí být nové a samostatné poznatky, obhajitelné doma i v zahraničí, jež přispívají k rozvoji oboru. Vysoce ceněny jsou samostatné a nové přístupy k řešení zvoleného problému. Alespoň řešení jednoho dílčího problému dizertace musí být v průběhu doktorského studia přijato k publikaci v recenzovaném odborném časopise a předneseno na mezinárodní konferenci.