Český jazyk

Cílem doktorského studia programu Český jazyk je připravit absolventa na kariéru v akademické sféře nebo na vysoce kvalifikovaných postech v komerční sféře, kde se vyžaduje specializace v oblasti jazykovědy (teorie překladu, lokalizace, tvorba softwarových aplikací apod.). V průběhu studia se posluchač seznámí s teoretickými přístupy moderní lingvistiky, která reflektuje strukturu češtiny v synchronním i diachronním rámci. Doktorské studium je organizováno v rámci několika skupin, které korespondují s vědeckým zaměřením zaměstnanců Ústavu českého jazyka (synchronní jazykověda, diachronní jazykověda či korpusová/počítačová jazykověda). Doktorandi se povinně účastní práce některé z těchto skupin, v jejímž rámci naplňují svůj doktorský projekt. Získávají tak nejen poznatky z oblasti současné lingvistiky, ale také se učí základní postupy lingvistické práce (použití konkrétní jazykovědné metodologie, práce se sekundární literaturou, vyhodnocení jazykových dat, prezentace vlastního výzkumu mluvenou nebo tištěnou formou, obhajoba výzkumných výsledků, práce v týmu). Posluchači vyšších ročníků doktorského studia se pod dohledem zkušeného odborníka podílejí na výuce zajišťované Ústavem českého jazyka a tak získávají základní kompetence vysokoškolského pedagoga.

V rámci doktorského programu českého jazyka je možno absolvovat dva specializační plány:

1. Specializace Zemské jazyky je organizována na půdorysu latino-germano-bohemistickém (je realizována Ústavem klasických studií, Ústavem germanistiky, nordistiky a nederlandistiky, Ústavem české literatury a Ústavem českého jazyka). Je určena zájemcům o jazykovědnou paleobohemistiku, jimž prezentuje starou češtinu v patřičném latino-germano-bohemistickém kontextu. Cílem této specializace je umožnit posluchačům komplexní jazykovědný i literárněvědný vhled do středověkého písemnictví.

2. Specializace Experimentální a aplikovaná lingvistika je zaměřena na prohloubení znalostí a dovedností v oblasti využití experimentálních metod a metod aplikujících formální přístupy k přirozenému jazyku (je organizována hlavními akademickými pracovišti s lingvistickým zaměřením: Ústavem českého jazyka, Ústavem jazykovědy a baltistiky, Katedrou anglistiky a amerikanistiky, Ústavem románských jazyků a literatur, Ústavem germanistiky, nordistiky a nederlandistiky). Je určena zájemcům o jazykovědu, která klade důraz na observaci jazykových dat a jejich zpracování matematickými metodami a na teoretické problémy spojené s aplikací formálních metod na materiál přirozeného jazyka.

Absolvent je po úspěšném ukončení studia schopen:

• analyzovat lingvistická data ve zvoleném teoretickém rámci;
• řešit praktické problémy na základě teoretické znalosti fungování jazyka (např. v oblasti softwarových produktů);
• formulovat relevantní hypotézy a podrobit je empirickému zkoumání;
• interpretovat vybrané charakteristiky češtiny z typologického hlediska;
• předávat získané zkušenosti z oboru formou pedagogické činnosti, odborných přednášek a publikací;
• pracovat ve vědeckém týmu;
• řešit samostatně nové vědecké problémy s využitím spolehlivých zdrojů;
• vést dlouhodobý samostatný výzkum (včetně možnosti účastnit se dlouhodobých projektů nebo jejich řízení);
• absolvent specializace Zemské jazyky je po úspěšném ukončení studia schopen popsat a aplikovat textověkritické přístupy ke středověkému rukopisnému materiálu;
• absolvent specializace Zemské jazyky zná po úspěšném ukončení studia základní rysy zemských jazyků;
• absolvent specializace Zemské jazyky zná po úspěšném ukončení studia základní rysy zemských literatur;
• absolvent specializace Experimentální a aplikovaná lingvistika je po úspěšném ukončení studia schopen využívat výsledky statistického zpracování lingvistických dat ve výzkumu;
• absolvent specializace Experimentální a aplikovaná lingvistika je po úspěšném ukončení studia schopen hodnotit svůj výzkumný záměr s ohledem na jeho etické aspekty;
• absolvent specializace Experimentální a aplikovaná lingvistika se po úspěšném ukončení studia dobře orientuje v dostupných datových zdrojích lingvistického výzkumu a umí zhodnotit relevanci dostupných datových zdrojů pro konkrétní výzkumný záměr.

Absolvent je odborníkem znalým češtiny jakožto „systému“ a/nebo češtiny jakožto formy lidského jednání. Má možnost uplatnění v akademickém prostředí zabývajícím se studiem nebo výukou češtiny, respektive v oborech orientovaných obecně na jazyk a jeho aplikace (tj. může být vysokoškolským pedagogem, samostatným vědeckým pracovníkem nebo vývojovým pracovníkem). V závislosti na tématu dizertační práce je absolvent studia také připraven plnit specializované úkoly v rámci rozličných paměťových institucí, ve kterých je vyžadována znalost dějin či stavu současného jazyka, zejména vzhledem k jejich pramenným zdrojům a informačním databázím (může být tvůrcem informačních databází, pracovníkem oddělení rukopisů a starých tisků či kurátorem sbírek písemných pramenů / digitálních databází).

Požadavky na formální úpravu doktorských dizertačních prací, jejich minimální rozsah a způsob jejich odevzdání se řídí platnými směrnicemi FF MU. Předpokládá se, že doktorand odevzdá dizertaci na konci 8. semestru a že tím završí svůj doktorský projekt, na jehož základě byl do studia přijat. Cílem doktorských dizertačních prací je zpracovat samostatně konkrétní jazykovědné téma, a to inovativním způsobem. Doktorand v dizertaci reflektuje současný stav poznání dané problematiky, na základě toho jasně formuluje téma své práce, navrhuje adekvátní metody výzkumu, shromažďuje data, tato data vyhodnocuje a podrobuje kritické analýze, v závěru práce shrnuje získané výsledky, zasazuje je do širšího kontextu stavu oboru a jednoznačně formuluje, v čem jeho práce dosavadní znalosti rozšiřuje, prohlubuje, koriguje nebo neguje. Doktorská dizertace představuje klíčový předmět doktorského studia, neboť na její přípravě pracuje doktorand po celou dobu doktorského studia. Prostřednictvím práce na dizertaci získává znalosti, dovednosti a kompetence samostatného vědeckého pracovníka.