Japanistika

Test studijních předpokladů (TSP)

Aktuální informace najdete zde

Oborová zkouška

• první složka ověřuje pasivní znalost japonských slabičných abeced (hiragana a katakana). Tato složka testu zaměřená na slabičné abecedy je koncipována tak, že uchazeč z nabízených variant transkripce (transliterace) vybere správnou odpověď – normou je tzv. Hepburnův přepis.
• Druhou složku tvoří otázky, jež mají ověřit základní orientaci ve všeobecných reáliích (literatura, historie, geografie, politika apod.).

Přijetí bez přijímací zkoušky

Literatura doporučená pro přípravu ke studiu:

• Bařinka, J. (ed.): Kulturní tradice Dálného východu. Praha, Odeon, 1980.
• Boháčková L., Winkelhöferová: Vějíř a meč. Praha, Albatros, 1984.
• Collcutt, M. a kol.: Svět Japonska. Přel. Duroňová, R. Praha, Knižní klub, 1997.
• Earhart, H. B.: Náboženství Japonska – Mnoho tradic na jedné svaté cestě. Přel. Heřman, R. Praha, Prostor, 1998.
• Henshall, K. G.: A Guide to Learning Hiragana & Katakana. Tuttle Publishing, 1990.
• Janoš, J.: 99 zajímavostí z Japonska. Praha, Albatros, 1984.
• Kodžiki – Kronika dávného Japonska. Přel. Fiala, K. Praha, ExOriente, 2012.
• Kraemerová, A.: Jak komunikovat s Japonci aneb Nebuďme xenofobní. Praha, Scriptorium, 2013.
• Labus, D.: Japonsko. Stručná historie států. Praha, Libri, 2009.
• Líman, A.: Kouzlo šerosvitu. Praha, DharmaGaia, 2008.
• Líman, A.: Krajiny japonské duše. Praha, Mladá fronta, 2000.
• Líman, A.: Mezi nebem a zemí. Praha, Academia, 2001.
• Mason, R., Caiger, J.: Dějiny Japonska. Přel. Müllerová, P. Praha, Fighters Publications, 2007.
• Nymburská, D., Vostrá, D., Sawatari, M.: Japonština. Praha, Leda, 2007.
• Reischauer, E., Craig, A.: Dějiny Japonska. Přel. Labus, D., Sýkora, J. Praha, Lidové noviny, 2000.
• Sýkora, J.: Ekonomické myšlení v Japonsku. Praha, FF UK, 2010.
• Švarcová, Z.: Japonská literatura 712–1868. Praha, Karolinum, 2005.
• Vasiljevová, Z.: Dějiny Japonska. Praha, Nakladatelství Svoboda, 1986.
• Winkelhöferová, V.: Slovník japonské literatury. Praha, Libri, 2008.

• Hranice percentilu TSP pro prospěch u přijímací zkoušky: 50
• Celkový počet bodů v oborovém testu: 100 bodů (4 body za každou otázku)
• Hranice pro prospěch v oborovém testu: 52 bodů

U oborového testu se za nesprávné odpovědi body neodečítají. Uchazeči, kteří dosáhnou hranice pro prospěch v oborovém testu, budou seřazeni do konečného pořadí podle výsledků TSP.

Absolvent je po úspěšném ukončení studia schopen:

• Samostatně interpretovat středně obtížné japonské texty psané i mluvené
• Komunikovat a zprostředkovávat komunikaci v japonštině s vědomím socio-kulturních specifik
• Rozvíjet své jazykové kompetence na všech úrovních
• Popsat a předvést metodiku filologické práce na japonském příkladu
• Charakterizovat moderní japonský jazyk na rovině teoretické
• Orientovat se v základní odborné literatuře z oblasti Japonských studií
• Vyhledávat a zpracovávat relevantní prameny a informace, jež se k oboru váží
• Kontextuálně analyzovat konkrétní jevy v japonské kultuře a japonské společnosti
• Kriticky zhodnotit kvalitu dat a informací ve vztahu k japanologické problematice
• Pozitivní seberealizace, sebereflexe a dalšího osobnostního rozvoje

Po skončení studia Japanistiky můžete získat, stejně jako mnozí naši absolventi, pracovní zkušenosti v japonských výrobních podnicích, na pozicích tlumočníků, asistentů či pozicích, jež souvisejí s personalistikou. Své uplatnění však můžete najít nejen v japonských firmách, ale i v oblasti cestovního ruchu, jazykových služeb, v kulturní sféře, médiích a širokém spektru jiných institucí, kde se od člověka očekává schopnost učit se, přizpůsobovat se a být stále o krok napřed.

Celouniverzitní pravidla pro tvorbu studijních programů, která zpřesňují pravidla vymezená v metodice Národního akreditačního úřadu Doporučené postupy pro přípravu studijních programů, upravuje směrnice Masarykovy univeritzy č. 1/2024 Pravidla pro tvorbu studijních programů a programů celoživotního vzdělávání. Směrnice vymezuje šest typů studijních plánů a jejich použití a kombinace v jednotlivých typech studijních programů. Jedná se o

1. jednooborový studijní plán,
2. studijní plán se specializací,
3. hlavní studijní plán (maior),
4. vedlejší studijní plán (minor),
5. studijní plán ve spolupráci s jinou vysokou školou či jinou právnickou osobou,
6. studijní plán na dostudování (určen pouze pro dostudování ve studijním oboru, studijním programu nebo studijním plánu, který zanikne).

Premisou pravidel je, že studijní plány umožňují naplnění cílů studia a dosažení profilu absolventa studijního programu. Výjimkou je pouze vedlejší studijní plán, který doplňuje hlavní studijního plán jiného studijního programu. Student nemůže studovat pouze podle vedlejšího studijního plánu.

Praxe není povinnou součástí studia programu Japanistika. Již v průběhu studia si však studenti nezřídka hledají možnost přivýdělku formou brigády s využitím znalostí japonského jazyka.

Po obsahové stránce má bakalářská práce demonstrovat schopnosti diplomanta samostatně zpracovat zadání s využitím metodologických postupů, jež si osvojil v průběhu studia. Očekává se schopnost jasného vymezení výzkumné otázky, popis metodologie, analýza dat a sekundárních zdrojů a formulace závěru. Předpokládá se řádná jazyková, stylistická i grafická úprava, zacházení se zdroji (uvádění bibliografických údajů a citací) a dodržení všech formálních náležitostí, jež se obecně očekávají od bakalářských prací ve filologických oborech.

Filozofická fakulta MUNI v současnosti nenabízí navazující magisterské studium v japanologickém programu. Absolvent Japanistiky však může pokračovat v navazujícím studiu na jiné akademické instituci nabízející magisterské japanologické studium v ČR či zahraničí.