Literatura a mezikulturní komunikace

Obor díky své charakteristice sdružuje v navazujícím magisterském studiu absolventy bakalářského studia z různých disciplín, zejména oborů filologických, kulturologických a uměnovědných. Vytváří tak podmínky pro diskusi zahrnující různé úhly pohledu a tím optimální prostředí pro realizaci cílů studia. Studenti jsou vedeni k rozkrývání souvislostí mezi rozmanitými kulturními jevy, mezi jinojazyčnými kulturami a tradičními i novými médii. Interdisciplinární založení oboru zajišťuje, že budou moci kultuře a literatuře porozumět způsobem, jaký jim nemůže nabídnout studium jednotlivých zmíněných oborů. Navíc jim schopnost pochopit fungování kulturních mechanismů umožní podílet se aktivně na jejich utváření.

Struktura studijního programu je nastavena tak, aby studentům poskytla společnou metodologickou základnu pro studium literatury a kulturních jevů a současně průběžně využívala jejich předchozích znalostí z jednotlivých disciplín. Povinné předměty studentům poskytnou soubor výchozích poznatků a dovedností v klíčových oblastech studia. Navazující povinně volitelné předměty jim nabízejí možnost prohloubit získané vědomosti a rozvíjet dovednosti jejich další aplikací v jedné nebo více oblastech dle individuálních preferencí.

Absolvent je po úspěšném ukončení studia schopen:

• aplikovat znalost základních principů literárněvědných, translatologických, intermediálních, adaptačních, vizuálních a kulturálních studií;
• analyzovat, interpretovat a kriticky hodnotit literární i neliterární texty, umělecká díla a projevy populární kultury, mediální a společenský diskurs;
• vést interdisciplinární dialog při řešení problémů s reprezentanty jiných oborů;
• vysvětlit proměňující se postavení literatury v kulturní komunikaci;
• porozumět vlivu nových médií na kulturní a společenskou komunikaci;
• reflektovat aktuální jevy jako multimedialitu uměleckých forem či preferenci  vizuální reprezentace skutečnosti před verbální;
• orientovat se v evropské literatuře 20. a 21. století v širších kulturních, historických, sociálních a mediálních souvislostech;
• přeložit cizojazyčný text do češtiny za současného respektování aspektů kulturního transferu, potřeb a zvyklostí odborného či uměleckého diskurzu, pravidel žánru a individuálních specifik textu a jeho komunikační funkce;
• vypracovat odborné výstupy typu vědecké studie, lektorského posudku, literární kritiky, analýzy a kritiky překladu, anotace odborné nebo beletristické publikace apod.;
• použít základní znalosti a dovednosti nutné k výkonu redakční a ediční práce.

Absolvent bude připraven pracovat v profesích překladatele, nakladatelského redaktora, literárního vědce, dále jako kulturní redaktor v tištěných nebo elektronických médiích či jako lektor uměleckých a komunikačních dovedností v oblasti vzdělávání dospělých. Nabyté poznatky využijí rovněž pracovníci ve výchovně-vzdělávacím procesu (učitelé filologií, estetické výchovy apod.), stejně tak pracovníci v institucích státní správy (kulturní referenti, členové kulturních komisí apod.).

Celouniverzitní pravidla pro tvorbu studijních programů, která zpřesňují pravidla vymezená v metodice Národního akreditačního úřadu Doporučené postupy pro přípravu studijních programů, upravuje směrnice Masarykovy univeritzy č. 1/2024 Pravidla pro tvorbu studijních programů a programů celoživotního vzdělávání. Směrnice vymezuje šest typů studijních plánů a jejich použití a kombinace v jednotlivých typech studijních programů. Jedná se o

1. jednooborový studijní plán,
2. studijní plán se specializací,
3. hlavní studijní plán (maior),
4. vedlejší studijní plán (minor),
5. studijní plán ve spolupráci s jinou vysokou školou či jinou právnickou osobou,
6. studijní plán na dostudování (určen pouze pro dostudování ve studijním oboru, studijním programu nebo studijním plánu, který zanikne).

Premisou pravidel je, že studijní plány umožňují naplnění cílů studia a dosažení profilu absolventa studijního programu. Výjimkou je pouze vedlejší studijní plán, který doplňuje hlavní studijního plán jiného studijního programu. Student nemůže studovat pouze podle vedlejšího studijního plánu.

Diplomová magisterská práce řeší dílčí literárněvědný, kulturologický, intermediální nebo translatologický problém studia. Student v ní musí prokázat schopnost samostatné odborné práce, to znamená vytvořit hypotézu, osnovu a časový plán práce, vyhledat a zpracovávat relevantní odbornou literaturu podle tematického zaměření své práce, sbírat adekvátními metodami relevantní materiál výzkumu, popsat, analyzovat, interpretovat a vyhodnotit sebraný materiál. Kvalifikační práce musí být předložena v požadovaném rozsahu a standardní kvalitě obsahové, jazykové i formální podle požadavků kladených na magisterské diplomové práce.

Práce je hodnocena na základě posudků vedoucího práce a oponenta.