Cíle studijního programu
Doktorské studium dějin umění rozvíjí znalosti a schopnosti posluchačů poznávat, analyzovat a historicky interpretovat umělecká díla (v obecném slova smyslu vizuální objekty), pokrývající všechny obory disciplíny dějin umění (tj. architektura, sochařství, malířství, fotografie, užité umění a vizuální kultura), a to v jejich rozličných dobových formách, stylech a funkcích. Základním cílem doktorského studijního programu je vědecká příprava vysoce vzdělaných odborníků, kteří se zabývají základním a teoretickým výzkumem „dějiny umění“ jako obecné historické vědy o obrazech a disciplíny usilující o poznávání a vysvětlování vizuálních obrazů nejrůznějších druhů a forem.
Doktorské studium je proto jednoznačně orientováno na rozvinutí vědecko-akademického potenciálu studentů, jejichž završením je disertační práce jako zcela autonomní badatelský výkon, který je postaven nejen na originálním zpracování jedinečného tématu, ale odpovídá i adekvátnímu teoretickému a metodologickému zakotvení. Studenti jsou vedeni k samostatné práci, která se musí odrážet nejen ve vlastní disertační práci, ale i v aktivním zapojení do oborových aktivit (publikace, aktivní účast na konferencích).
Doktorské studium představuje především prostor pro osobní růst, vzdělávání, kultivaci svých schopností a znalostí doktorů a doktorandek. Výsledek této systematické přípravy spočívá v nabytí schopnosti kvalifikované a specializované akademické a vědecké práci v akademických, vědeckých a odborných institucích, umožňující uplatnění v široké oblasti humanitních a společenských věd, orgánech veřejné správy, médiích, kulturním průmyslu a institucí.
Studijní plány
Studium
- Cíle
Doktorské studium dějin umění rozvíjí znalosti a schopnosti posluchačů poznávat, analyzovat a historicky interpretovat umělecká díla (v obecném slova smyslu vizuální objekty), pokrývající všechny obory disciplíny dějin umění (tj. architektura, sochařství, malířství, fotografie, užité umění a vizuální kultura), a to v jejich rozličných dobových formách, stylech a funkcích. Základním cílem doktorského studijního programu je vědecká příprava vysoce vzdělaných odborníků, kteří se zabývají základním a teoretickým výzkumem „dějiny umění“ jako obecné historické vědy o obrazech a disciplíny usilující o poznávání a vysvětlování vizuálních obrazů nejrůznějších druhů a forem.
Doktorské studium je proto jednoznačně orientováno na rozvinutí vědecko-akademického potenciálu studentů, jejichž završením je disertační práce jako zcela autonomní badatelský výkon, který je postaven nejen na originálním zpracování jedinečného tématu, ale odpovídá i adekvátnímu teoretickému a metodologickému zakotvení. Studenti jsou vedeni k samostatné práci, která se musí odrážet nejen ve vlastní disertační práci, ale i v aktivním zapojení do oborových aktivit (publikace, aktivní účast na konferencích).
Doktorské studium představuje především prostor pro osobní růst, vzdělávání, kultivaci svých schopností a znalostí doktorů a doktorandek. Výsledek této systematické přípravy spočívá v nabytí schopnosti kvalifikované a specializované akademické a vědecké práci v akademických, vědeckých a odborných institucích, umožňující uplatnění v široké oblasti humanitních a společenských věd, orgánech veřejné správy, médiích, kulturním průmyslu a institucí.
- Výstupy z učení
Absolvent je po úspěšném ukončení studia schopen:
- schopnost samostatné vědecké práce
- orientovat se ve vztahu „výzkumné téma – volba badatelského problému“ a řešit tento vztah v rámci vlastní badatelské specializace
- využívat a kriticky hodnotit uměleckohistorické prameny (obrazové, dokumentární a textové), utvářet hypotézy a testovat jejich relevanci při řešení zkoumaných problémů
- vyhodnotit současné metodologická a interpretační trendy v uměleckohistorickém výzkumu a rozpoznat možnosti historických i současných uměleckohistorických přístupů ve spojitosti s přípravou vlastní disertační práce
- publikace odborného i popularizačního textu
- koncepce náročných výstavních projektů
- příprava akademicky koncipovaných přednášek, případně cvičení a předávat vlastní zkušenosti ve výuce posluchačům bakalářského i magisterského studia
- schopnost připravovat výzkumné projekty a samostatně vést vědecko-výzkumnou práci v rámci vlastní specializace
- Uplatnění absolventa
Absolventi doktorského studia oboru Teorie a dějiny umění se mohou uplatnit především jako vědečtí pracovníci ve výzkumných, vysokoškolských a muzejních institucích, orgánech veřejné správy a široké oblasti kulturního průmyslu.
Jsou připravováni pro práci v týmech výzkumu a výuky. Mohou se stát odbornými a vědeckými asistenty na univerzitní úrovni, získat pozice kurátorů v muzeích a galeriích, vědeckých pracovníků muzejních, galerijních a památkářských pracovišť a všude tam, kde je vyžadována vysoká úroveň uměleckohistorické specializace.
V současnosti, kdy mnohem větší a významnější roli hraje ve společnosti vizuální kultura a její studium a porozumění, mohou absolventi doktorského studia dějin umění své dovednosti a kompetence uplatnit také v řadě dalších výzkumných a pedagogických profesí, stejně jako v marketingu a na „trhu médií“.
- Praxe
Přirozenou součástí formování doktorského studenta je praktické osvojování si svých odborných kompetencí, které získává při zahraničních pobytech, podílu na výuce i výzkumných úkolech řešených na školícím případně jiném oborově spřízněném pracovišti. Rozhled, poznatky pro svou disertaci i obecné zkušenosti získávají doktorští studenti na zahraničních studijních pobytech, které jsou realizovány formou stáže, studijního pobytu, případně aktivní účasti na zahraniční konferenci, v úhrnu minimálně jednoho měsíce.
Doktorští studenti se také v různé míře intenzivně zapojují do organizační a zejména odborné práce, která navazuje na výzkumné zaměření a badatelské projekty akademických pracovníků v jednotlivých ústavech, včetně pedagogického angažmá.
- Standardy kvalifikačních prací
Ústředním cílem doktorského studia oboru dějin umění je především vypracovat a obhájit vědeckou disertační práci, která zkoumá nová a dosud nezpracovaná témata ve výzkumu dějin umění, případně řeší existující témata novými a originálními postupy. Závěry disertační práce by měly přispět k současným badatelským diskusím v oboru dějiny umění a úspěšně obhájená práce by měla mít podstatný dopad na další výzkum a praxi v tomto oboru. Rozsah práce musí přesahovat 200 000 znaků a práce musí být doplněna odpovídající dokumentací (obrazovou apod.) Charakter disertační práce a jejích originálních zjištění musí přirozeně vést k dílčímu či komplexnímu zveřejnění ve formě časopisecké či knižní publikace.