Učitelství španělského jazyka a literatury pro střední školy

Absolvent je vybaven znalostmi, dovednostmi a kompetencemi nabytými studiem teoretických a aplikačních disciplín i praktickými jazykovými znalostmi a dovednostmi, jakož i literárním a kulturním rozhledem.

Absolvent je po úspěšném ukončení studia schopen:

• působit jako učitel španělského jazyka na středních školách, jazykových školách a dalších vzdělávacích institucích, kde je španělština vyučována jako cizí jazyk.
• písemného i ústního projevu ve španělštině na úrovni C2 dle Evropského referenčního rámce a dokáže adekvátním způsobem vysvětlit jednotlivé jazykové jevy, a to vždy se zřetelem k požadavkům výuky.
• uplatnit společenské, politické, kulturní, historické, literární a lingvistické vědomosti o Španělsku a dalších hispanofonních zemích.
• v rámci mezikulturní komunikace náležitě interpretovat a srozumitelně zprostředkovat informace z oblasti literatury, historie, kultury a reálií hispanofonních zemí.
• orientovat se v moderních trendech v oblasti využívání IT ve výuce a dokáže je účelně využívat.
• kompetentní orientace v odborné terminologii pedagogických a psychologických disciplín, díky čemuž dokáže základní pojmy náležitě identifikovat, interpretovat a usouvztažnit k vlastnímu pedagogickému působení.
• efektivně plánovat, připravovat, realizovat a evaluovat vlastní výuku v souladu se současnými kurikulárními dokumenty.
• aplikovat poznatky v souladu s principy inkluzivního vzdělávání a dokáže při tom využít základní diagnostické nástroje ve své učitelské praxi.
• při přípravě a realizaci výuky flexibilně zohlednit individuální potřeby žáka v závislosti na určujících faktorech (učební styl, zralost, osobnostní rysy atp.)

• Učitel střední školy

Celouniverzitní pravidla pro tvorbu studijních programů, která zpřesňují pravidla vymezená v metodice Národního akreditačního úřadu Doporučené postupy pro přípravu studijních programů, upravuje směrnice Masarykovy univeritzy č. 1/2024 Pravidla pro tvorbu studijních programů a programů celoživotního vzdělávání. Směrnice vymezuje šest typů studijních plánů a jejich použití a kombinace v jednotlivých typech studijních programů. Jedná se o

1. jednooborový studijní plán,
2. studijní plán se specializací,
3. hlavní studijní plán (maior),
4. vedlejší studijní plán (minor),
5. studijní plán ve spolupráci s jinou vysokou školou či jinou právnickou osobou,
6. studijní plán na dostudování (určen pouze pro dostudování ve studijním oboru, studijním programu nebo studijním plánu, který zanikne).

Premisou pravidel je, že studijní plány umožňují naplnění cílů studia a dosažení profilu absolventa studijního programu. Výjimkou je pouze vedlejší studijní plán, který doplňuje hlavní studijního plán jiného studijního programu. Student nemůže studovat pouze podle vedlejšího studijního plánu.