Soukromé právo a civilní právo procesní

Doktorský studijní program soukromé právo a civilní právo procesní je koncipován zahrnuje několik disciplín, které představují samostatné vědecké a pedagogické obory a samostatná odvětví našeho právního řádu. Každý z nich má své hodnoty, svůj předmět a instituty, jimž je zapotřebí věnovat pozornost. Zároveň mezi nimi existují určité vazby, jež odůvodňují jejich společné zařazení do jednoho studijního programu. K soukromoprávním disciplínám patří občanské právo, obchodní právo, pracovní právo, ale také právo rodinné a právo duševního vlastnictví. Ústřední postavení mezi nimi zaujímá občanské právo, jež je základním soukromým právem, z nějž vyrůstají zvláštní soukromoprávní disciplíny. Civilní právo procesní je veřejnoprávní disciplínou, která soukromému právu – a tedy všem uvedeným odvětvím – poskytuje ochranu.

Z hlediska klasifikace základních tematických okruhů obsažených pod písm. A. v části dvacáté druhé nařízení vlády č. 275/2016 Sb., o oblastech vzdělávání ve vysokém školství, zahrnuje doktorský studijní program soukromé právo a civilní právo procesní tyto disciplíny: občanské právo [písm. e) citované části nařízení vlády], civilní právo procesní [písm. h)], obchodní právo [písm. k)] a pracovní právo [písm. n)].

Forma studia může být prezenční i kombinovaná.

Navrhovaný doktorský studijní program je v souladu s § 47 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, zaměřen na vědecké bádání a samostatnou tvůrčí činnost v oblasti soukromého práva a civilního práva procesního. Jeho úkolem je tedy výchova nových právních vědců, kteří se budou zabývat jednotlivými tématy spadajícími do uvedených oborů, kupř. věcnými právy, obligacemi, rodinným právem, obchodními korporacemi, nekalou soutěžím, právem duševního vlastnictví, pracovním právem, civilním sporným procesem, nesporným řízením, exekucemi, insolvencemi, jakož i obecnějšími instituty jako jsou právní jednání, procesní úkony apod.

Dosažení tohoto cíle je uzpůsobeno celé doktorské studium, které bude probíhat na bázi individuálního studijního plánu. Studium bude směřovat již v počátečních stádiích k prohloubení metodologických poznatků a dovedností studenta; bez jejich ovládnutí totiž nelze smysluplně zpracovávat disertační práci. Právě ta má být těžištěm doktorského studia. Student by měl zvolené téma disertační práce podrobit hlubokému vědeckému výzkumu a po čtyřech letech nepřetržitého bádání by měl předložit práci, která skutečně přináší nové poznatky a posouvá obor kupředu. Vedle toho musí doktorské studium směřovat k prohlubování znalostí daného oboru vysoko nad rámec magisterského studia i v jiných oblastech, než je jenom téma disertační práce. Konečně k neoddělitelnému cíli doktorského studia patří také rozvoj pedagogických dovedností studenta. Ostatně je přirozené, že budoucími vysokoškolskými pedagogy se stávají právě ti nejtalentovanější absolventi doktorského studia.

Absolvent je po úspěšném ukončení studia schopen:

• orientovat se podle zaměření studia v soukromém právu a civilním právu procesním, relevantní literatuře a judikatuře
• samostatně na vědecké úrovni interpretovat právní předpisy spadající do těchto oborů
• samostatně či ve spolupráci s dalšími autory sepisovat vědecké a odborné články, monografie a komentáře zákonů, či jejich části;
• prezentovat výsledky vlastního bádání na odborných fórech;
• pedagogicky působit v bakalářských a magisterských studijních programech.

Absolventi se mohou uplatnit v prvé řadě na právnicky zaměřených vysokých školách či ve vědeckých institucích, a to v oboru odpovídajícím jejich specializaci. Teritoriálně lze předpokládat, že toto uplatnění bude omezeno na území České a popř. též Slovenské republiky. Důvodem obtížnějšího uplatnění v zahraničí není ani tak jazyková bariéra, jako spíše přetrvávající rozdíly v právních řádech různých zemí.

Své uplatnění mohou samozřejmě absolventi najít také mimo akademickou či vědeckou sféru.

Vzhledem ke shora popsanému významu soukromého práva a civilního práva procesního jsou absolventi navrženého doktorského studijního programu ideálními kandidáty na post asistenta soudce, a později soudce samotného. Tomu příznivě nahrává situování všech vrcholných soudních orgánů (Nejvyššího soudu, Ústavního soudu, popř. též Nejvyššího správního soudu) v Brně. Studenti kombinovaného doktorského studia tak mohou již během studií začít s právní praxí u některého z těchto soudů. Krom justice naleznou absolventi uplatnění i v jiných typických právnických profesích, tedy jako advokáti, notáři či soudní exekutoři, popř. jejich zaměstnanci. K nim lze počítat i profesi legislativce u některého z ministerstev, jež je v současné době v hlubokém úpadku a je jistě veřejným zájmem, aby došlo k nápravě tohoto stavu.

Ačkoliv studijní program doktorského studia nepočítá se zavedením systému povinných praxí, je kontakt studentů s praxí zajištěn jinak. V prvé řadě lze navázat na výhodu zdejší právnické fakulty plynoucí z toho, že v Brně sídlí vrcholné soudní orgány – Ústavní soud, Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud. Krom toho, že mnoho studentů doktorského studia je u těchto soudů zaměstnáno v pozici asistentů, lze blízkosti těchto soudů využít k tomu, aby se jejich soudci účastnili konferencí, seminářů či jiné formy doktorské výuky, aby oponovali disertační práce nebo aby zasedali v komisi pro státní závěrečnou zkoušku doktorského studia či v oborové radě (dosud oborové komisi) doktorského studia. Tak tomu je již nyní, a vzhledem k tomu, že se tento systém osvědčil, lze na něj navázat i v budoucnu. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že v porovnání s dosavadním stavem se plánuje posílení role oborové rady při hodnocení plnění povinností studenta doktorského studia, včetně postupu při sepisování disertační práce. Tím se vytváří příležitost pro to, aby představitelé praxe mohli studentům doktorského studia svůj praktický pohled na dosažené výsledky jejich bádání.

Disertační práce je původním vědeckým dílem obsahujícím výsledky výzkumu provedeného na základě schváleného individuálního studijního plánu. Z obsahového hlediska musí text prokazovat vysokou úroveň zvládnutí předmětného zadání včetně jeho teoretických a metodologických souvislostí. Text musí dále prokazovat schopnost doktoranda pracovat s relevantní tuzemskou a zahraniční odbornou literaturou, archivními prameny a samostatně formulovat a argumentovat komplexní odborné názory.

Standardní rozsah práce se pohybuje v rozmezí 150 - 300 normostran včetně titulní strany, českého a anglického abstraktu, obsahu a seznamu zdrojů. Podrobné podmínky pro formát a úpravu disertačních prací stanoví formou interního předpisu děkan fakulty a oborová rada.